Heroes over Europe

Tento rok nebyl na arkádové simulátory příliš bohatý a podzimní nadílka s tím už asi mnohé nezmění. Tedy snad s výjimkou Heroes over Europe, který se snaží ohrozit letos zatím nejlepší titul tohoto žánru v podobě Battlestations: Pacific. Nový počin od UbiSoftu svým způsobem nahrazuje relativně úspěšné Blazing Angels, s nimiž jste se mohli setkat v minulých letech. Opět je tedy kladen důraz především na stíhací letouny brázdící oblohu tentokrát nad územím Evropy.

Samotná kampaň je rozdělena do čtyř částí podle letky, za niž právě hrajete. Vyzkoušíte si hru za dvě skupiny RAF (Royal Air Force), RNZAF (Royal New Zealand Air Force) a USAAF (USA Air Force) pokaždé v roli jiného pilota, který se přidal k armádě z různých pohnutek. Jak plyne válka, postupně se odemykají na přeskáčku mise z různých letek a na vlastní kůži si zažijete bitvu o Británii, obranu Francie, souboj o Dunkirk a spoustu dalších klíčových konfliktů. Misí je celkem čtrnáct a každá z nich vám zabere zhruba půl hodiny. Za úspěšné dokončení se zpřístupní další letadla, kterých je v celkovém součtu zhruba čtyřicet a nijak výrazně se od sebe neodlišují. Nechybí ani dobové předěly a videa ve formě „filmových novin“.

Zpočátku jsem byl s náplní misí velmi spokojen. První úkoly se točily okolo ničení pozemních konvojů, bránění zásob s naftou či sestřelení leteckého esa. Osobně na mě udělala největší dojem mise, kdy jsem při bitvě u Dunkirku musel odstranit před právě připlouvajícími loďmi námořní miny. Časový limit nebo spíše rychlost lodí byla velmi kritická a každý nálet a následná otočka mohla být tou poslední. Navíc mi celou dobu dýchaly na krk dva dotěrné německé Messerschmitty, na které jsem si nemohl najít chviličku, abych jim načechral pírka.

Bohužel postupem času se další úkoly čím dál tím víc opakovaly. A i když v dané misi bylo vždy více cílů, všechno vždy skončilo u obrany nějakého zařízení či křižníku před celým hejnem nepřátelských stíhačů. Výjimkou nebyly ani mise, kde bylo nutné sundat z oblohy třeba dvě desítky protivníků, kteří však žádnou velkou inteligencí neoplývali.

Trochu s podivem však je, že mozkovou kapacitu na krásné výkruty či skvělé únikové manévry měli, bohužel tyto vlohy byly vymezeny pouze pro pár leteckých es. Ta se objevila pouze párkrát za celou kampaň a bojovat s nimi byla skutečně výzva. Ve zbytku hry pro jednoho hráče jsem se tak musel smířit s o několik tříd horšími protivníky a ničit další a další letku létajících ovcí byla velká nuda. S takto nevyužitým potenciálem jsem se už dlouho nesetkal a Heroes over Europe rázem spadli do šedého průměru arkádových simulátorů.

Autoři se očividně snažili vylepšit si postavení proti konkurenci zajímavou novinkou v podobě dalšího režimu střelby. Pokud se k nějakému letadlu dostanete dostatečně blízko a vydržíte na něj chvíli mířit, tradiční zaměřovací kříž se změní v ukazatel „Ace Attack“ a začne se nabíjet. Toho následně můžete využít k přiblížení nepřítele, zostření vidění a hlavně zpomalení pohybu. Jestliže protivníka v tomto režimu zasáhnete do některých kritických částí, jako jsou motory či kabina, na tuto jedinou ránu ho vyřadíte nadobro ze souboje.

Sám jsem této novinky využíval pouze minimálně, protože většinou bylo zbytečné držet se tak dlouho na ocasu nepřítele, když už tou dobou mohl mít v sobě spoustu olova. Místo jedné přesné rány, jsem tak spíše držel prst na spoušti. Jedinou výjimkou snad byla mise, v níž se podařilo Němcům ukořistit prototyp Spitfiru a mým úkolem bylo poškodit pouze motor tohoto stroje, abych donutil pilota přistát.