3. ČÁST DOJMŮ z Heists do GTA Online

Osvobozování z věznice unikátním MP zážitkem.

Recenze by Agarwel Idiriz Contributor

Updated on 13. března 2015

Tento článek navazuje na první a druhou část našich dojmů z úterního rána a večera, kdy multiplayerový přídavek s loupežemi Heists pro Grand Theft Auto Online na PS4/PS3/X360/X1 bezplatně vyšel (pro PC bude v půlce dubna společně s vydáním konverze).

Ve středu i čtvrtek odpoledne již GTA Online opět šlapalo jako hodinky. Nečekal jsem a vrhnul jsem se na můj druhý Heist. Tentokrát šlo o vysvobození jisté osoby z hlavní věznice. Zkusím zde nastínit, jak hlavní Heisty probíhají. Pokud se chcete vyhnout spoilerům, čtěte na vlastní riziko.

Hned v úvodu bylo třeba splnit čtyři přípravné mise. U nich nemá smysl zabíhat do detailů. Jedná se o menší mise typu - ukradni, zabij a uteč poldům. Některé dokonce čtyřčlenný tým rozdělí na dvě dvojice a každý plní zcela jiný úkol. Vyloženě týmová spolupráce byla potřeba, jen když jsme s kolegou museli odstřelit dva právníky a to najednou. V tu chvíli se bez rozdělení cílů a odpočítání v headsetu obejdete těžko.

Jediné, co se mi nelíbilo, je zpracování přechodu mezi těmito misemi. Z pro mě nepochopitelného důvodu nefungují jako plynulý playlist. Kdykoliv misi dohrajete, tak jste všichni hozeni do freeroamu. Je třeba zahájit další misi, což lze naštěstí hned z telefonu. A pak zase musíte všechny znovu sezvat a počkat, až se připojí. Na můj vkus zbytečně krkolomné.

Raději ale popíši, jak nakonec proběhlo finále, které mě nadchlo. Rozdělili jsme si čtyři role: Jeden hrál falešného dozorce a druhý vězně, kteří se v dříve ukradeném vězeňském autobusu vypravili nenápadně vniknout do vězení. Třetí člověk měl na starost přepadení a demolici skutečného autobusu s vězni, za který se naši dva kolegové měli vydávat. Pokud by přijel i skutečný, vzbudilo by to poplach. Já jsem hrál roli pilota v dříve obstaraném letadle. Měl jsem za úkol bezpečné vyzvednutí a odvoz všech zúčastněných včetně vysvobozeného vězně.

Úkoly zněly na začátku snadno. Každý jsme se vydali za svým cílem. Já naskočil na letišti do letadla a letěl přistát na runway poblíž věznice a počkat na ostatní. Před příletem mě ale zpozorovaly radary a z vojenské základny na mě vyslali stíhačku. Místo klidného čekání jsem tedy bezbranně musel uhýbat raketám a doufat, že se ve vzduchu udržím dostatečně dlouho.

Naštěstí kolega, který měl na starosti demolici, někde schrastil bojový vrtulník a přiletěl na pomoc. Tím, že stíhačky sestřeloval, mi přeci jen život maličko usnadnil, i když ze základny postupně přilétaly další. Ve vzduchu tedy zuřila dlouhá bitva, zatímco někde ve vězení se odehrávalo vysvobozování.

Poté, co dva kolegové vězně vysvobodili a naložili, bylo třeba celý pozemní tým vyzvednout. Situaci komplikovalo, že jsme měli maximální počet hvězdiček a policie po nás šla ze všech stran. Bylo tedy třeba domluvit nějaké místo mimo hlavní civilizaci, ale bezpečné pro přistání. Honem přistát, počkat, až ostatní přestoupí do letadla a co nejrychleji zmizet.

V těchto chvílích mi adrenalin pumpoval naplno. Hlavně proto, že jsem prvně odletěl jen s vězněm a až poté si všiml v úkolech, že musím naložit i ostatní. Takže celé vyzvednutí muselo proběhnout nadvakrát. Já přitom mohl jen bezmocně přihlížet a doufat, že se ke mně ostatní prostřílí. Trochu mě uklidnilo, když jsem si všiml, že kolega s helikoptérou je stále poblíž, což šlo poznat podle vybuchujících přijíždějících policejních vozů, které kropil naváděnými raketami. Takže na nedostatek všudypřítomné akce si nešlo stěžovat.

Po vyzvednutí šlo již vše hladce. Stačilo policii setřást, což je v letadle nad vodou hračka. U břehu vystoupat do potřebné výšky, předat řízení vysvobozenému vězni, vyskákat s padákem, přistát u břehu a všichni tři se nechat naložil kolegou s helikoptérou, který nám byl celou cestu v patách. Ten nás potom vzal zpět do města a mise byla splněna. Snadné jak facka.

Z celé mise jsem byl velice nadšený a fakt mě brutálně bavila. Nebylo tam ani jedno mrtvé místo. Což bylo asi i tím, že jsem hrál se schopnou partou a nemuseli jsme téměř restartovat. Ale v těchto případech fungují jako v singlu checkpointy, takže není nutné hrát stále úplně od začátku.

Vyzdvihnul bych hlavně napětí. Protože i když se vám daří, tak úspěch mise nezávisí jen na vás, ale na celém týmu, který může být aktuálně na druhé straně mapy. Kdykoliv tedy může naskočit obrazovka oznamující prohru a člověk ostatním fandí jak při mistrovství ve fotbale a drží všechny pěsti. S neschopnými hráči tohle může být frustrující. Ale v dobrém týmu to atmosféře hodně přidalo.

Celý tento Heist včetně přípravy zabral nějaké dvě až tři hodiny. A samozřejmě jsem jej nehrál naposledy, protože vůbec netuším, co se dělo uvnitř vězení, nebo kde vzal kolega onu helikoptéru. Takže si to celé chci dát ještě minimálně dvakrát a vzít na sebe jinou roli. Takhle má vypadat znovuhratelnost. Sice na mne ještě čekají další tři velké Heisty, ale zatím jsem naprosto spokojen. Jedná se o opravdu unikátní online zážitek, který jiné hry nenabízejí.