GTA IV: Ballad of Gay Tony
Teplouš Tony, úchylný Arab a kopy koksu.
Tony Prince je sice teplouš každým coulem, ale dělá si z toho spíše přednost, než že by tento úspěšný majitel nejlepších diskoték v Liberty City nějak citově strádal. Však má k ruce svého ochránce – jak říká obchodního partnera, Luise Lopeze. Toho času pěkně drsného dominikánského přistěhovalce a hlavního hrdinu druhého datadisku pro GTA4, jenž vyšel exkluzivně pro Xbox 360.
Oproti minulým eskapádám motorkáře Johnyho Klebitze se tak přesouváme do mnohem luxusnějšího prostředí drahých klubů a velkých limuzín v Algonquinu, byť i zde skoro každý jede v tvrdých drogách, fuckuje od rána do večera a zabíjí prakticky na potkání. Jo jo, Liberty City je prostě ráj gangsterů, úchylů, dealerů, pasáků a šlapek, takže ani náš Luis není žádné ořezávátko, i když jej s Johnym a Nikem jedna věc malinko omlouvá.
Město je prostě tak nějak semele a oni pomáhajíce svému šéfovi a kámošům, rozpoutávají v ulicích hotové peklo. Balada teplého Tonyho je tak další mega jízda a to nejen na drogách, které frčí všude kolem vás, ale hlavně vírem událostí, jež nešikovný a roztržitý Tony postupně způsobí, aby je Luis pak hasil. Jestli Niko v originálním GTA4 alespoň zpočátku držel lať, tak Johny později už vymlátil snad půlku města. A Luis? Ten rozehrává dosti podobnou partii, která znamená patrně ještě o řád lepší zážitek, než minule!
A je to hlavně díky naprosto okouzlujícímu scénáři, příběhu a dialogům, protože takový vodopád skvělých gagů, narážek, nadávek a obratů nezažijete snad ani za celé původní GTA4! Tvůrci totiž rozehráli v Liberty City další uchvacující a šílenou hru roztodivných postav s ještě roztodivnějšími úkoly, které dostane svérázný a ke všemu ochotný Luis na starosti.
Prakticky každý rozhovor je prošpikován extrémním humorem, kdy např. Tony považuje za svou nejoblíbenější nadávku „Ty zasr. heteráči!“. A Luisova, tedy vaše matka, vám neustále vyčítá vaši kriminální prácičku, ale prachy bere jako splašená, protože vás klidně hodí do nelegální bojové arény, když jí teče do bot. Jako bychom to nečekali – v Liberty City není místo pro normální lidi.
Jedna z vašich bejvalek se chce ze žalu vytrvale zasebevraždit a druhá zase roztomile zapírá všechno, když např. tvrdí, že vám nevolala, neboť ztratila mobil. Načež ten jí v kabelce začne vyzvánět. A když na vaši otázku, jestli stále šňupe, odpoví, že už dávno ne, a na další křižovatce v absťáku zařve „Dej sem ten koks do prdele, nebo chcípnu!“, smějete se jak pominutí a celé opět řádně krvavé dobrodružství si užíváte vlastně, jako kdybyste na tom koksu jeli také.
Ale vrcholným číslem není ani protagonista Luis, ani jeho boss, teplý Tony v růžovoučkých brejličkách. Nýbrž arabský zbohatlík s milionářským otcem Yusuf Amir, jenž utrácí otcovy prachy a snaží se postavit nejvyšší budovu ve městě. Tedy alespoň na oko. Jeho dobrosrdečné přátelství vám několikrát zachrání život, ale spíše vás požitkářský Amir zaujme svými naprosto úchylnými úkoly. Ty přitom náležitě květnatě komentuje, kdy na jeho jedno normální slovo připadne minimálně deset „motherfucker-fucka-shit“ a podobných.
Nebudu prozrazovat, o jaké jde, však bych vám zkazil mnohá překvapení. Ale odměnu za to již můžu, protože to je jednak zlatý Rols, ale hlavně taktéž zlatý (Yusuf je úchyl na zlato) útočný vrtulník Buzzard. Helikoptéry totiž nyní tvoří v příběhu mnohem větší roli, než kdy dříve, takže si s nimi zaletíte a zabojujete rovnou několikrát. Stejně jako se znovuobnoveným řiditelným padákem, jenž se stane velmi zajímavým nástrojem výhružek. A také snůšky 15 veleskoků, kdy se snažíte seskočit tak, abyste doletěli kupř. na korbu jedoucího náklaďáku.