GoldenEye 007

Hlavním hrdinou této bondovky je stále James Bond, nicméně ztvárněný Danielem Craigem. Děj se neodehrává v Sovětském svazu, ale v Rusku. Zmizelo napětí studené války, ale Rusové jsou stále stejně hrdí a snaží se dokázat, že jsou lepší než Američané. Příběh nechci příliš pitvat, jednak jde o variaci na úspěšný film, a pak bych mohl prozradit právě ty odlišnosti, které ho dělají zajímavým. Každopádně je servírováno klasické bondovské klišé, hlášky, i situace. Pro jeho fanoušky paráda!

Od svého staršího bratříčka se GoldenEye na Wii liší velmi podstatně. Eurocom namísto prostého předělání do lepší grafiky upravil celé prostředí i postavy. Nyní jde o střílečku z vlastního pohledu velmi moderního střihu tak, jak to Activision předvádí u série Call of Duty. To znamená, že příběh a herní situace jsou velmi přesně nalinkované, chování nepřátel nasktriptované, hudba se rozezní v ten pravý moment... vše je zkrátka namixováno tak, aby byl hráč neustále zasypáván zážitky. Tak, jak to v Call of Duty nemusím, herní adaptaci Jamese Bonda to sedí. Přeci jen očekáváme filmovou atmosféru a tu nám tvůrci dopřávají plnými doušky.

1 of 4

Caption

Attribution

Retro okénko

Střílečky z vlastních očí byly až do roku 1997 doménou téměř výhradně PC. Proč? Protože je konzole svými neohrabanými joypady nedokázaly pohodlně obsloužit. A ačkoliv někdo považuje za průkopníka konzolových FPS sérii Halo, pravda je, že první masově úspěšnou hrou tohoto žánru bylo GoldenEye pro Nintendo 64. Tato konzole měla totiž jako první ovladač s  „analogovým joystickem" (i když nebyl tak úplně analogový). Svou legendárnost si ale GoldenEye tehdy zasloužilo hlavně fantastickým multiplayerem, tehdy na obrazovce rozdělené na čtyři části. Po více než deseti letech se Activision rozhodli značku oživit. Nejprve si vybrali konzoli Wii od Nintenda, které budou letos na podzim následovat další konverze na PS3 a X360 v nové předělávce Reloaded.

Už první výuková mise na přehradě dokonale předvádí strukturu celé hry. Obsahuje mnoho filmových animací, zběsilé akční scény střídají pokojnější chvíle za odstřelovačkou, které se hned mění ve zběsilou jízdu autem, aby je po chvíli vystřídaly pasáže, kdy James Bond oddělává jednoho protivníka za druhým s tlumičem na svém P99.

Rozhodně nejsem příznivcem stealth akcí, ale GoldenEye si tichoučký pohyb nijak nevynucuje. V momentě, kdy se prozradíte, na vás sice vyběhne řádově dvakrát tolik nepřátel, než kolik se jich v dané oblasti nachází, ale není to taková tragédie a podobná vlna se dá v pohodě přežít. Prostředí totiž nabízí spoustu překážek ke krytí, i když většina z nich je jen dočasného charakteru. A ačkoliv nepřátelé jsou poměrně chytří - snaží se vás obíhat, vypudit ze skrýše pomocí granátů a zdatně se kryjí - stále to není nepřekonatelnou překážkou. GoldenEye obsahuje i pasáže, kdy o vás nepřátelé ví, ať děláte, co děláte, takže je vhodné si tajné úseky pořádně užít.

Kromě pohybu po svých často osedláte nějakého toho ocelového oře a usednete za kulomet nebo ve známé petrohradské scéně honíte hlavního padoucha v tanku ulicemi města. Jak jsem psal, GoldenEye je střílečka moderního střihu a všechny zmíněné ingredience do ní patří. Stejně jako ta poslední, což jsou pěstní souboje, kdy dění ovlivňujete pomocí v pravý moment zmáčknutého tlačítka nebo máchnutím WiiMote.

Zbraně a nepřátele jen zběžně prolétnu, protože žádné výjimečné kousky se nekonají: pistole, kulomety, brokovnice a odstřelovačky, raketomet. Docela mi vadilo, že během kampaně jsem nemohl používat granáty, přestože v multiplayeru hrají důležitou roli. A to dokonce nejen ty výbušné, ale i kouřové a oslňující. Velké mínus! Nepřátelé pramení z logiky příběhu – ruští vojáci, kriminální živly, najatí žoldáci... Kromě soubojů s důležitějšími postavami jsou jedinou silnější jednotkou speciální jednotky s neprůstřelnými vestami.

1 of 5

Caption

Attribution

Stejně jako dříve, je i nyní důležitý multiplayer. Také na Wii lze hrát až ve čtyřech na jedné obrazovce a díky mnohem větším úhlopříčkám než před deseti lety je to ještě větší švanda. Na druhou stranu jsme si už zvykli na komfort síťových klání, čehož nám Activision opět po vzoru Call of Duty nakládá dosytosti. V nabídce je desítka herních módů, z nichž tři poslední si musíte nejdříve vybojovat, stejně jako zbraně a vybavení. Přesně po vzoru slavnější značky – za každé zabití a splnění úkolu získáváte zkušenostní body. Jednou za čas postoupíte na vyšší úroveň a tím získáte přístup k nějaké specialitce.

Klasický deathmatch, team deathmatch a zabírání bodů doplňuje třeba z minulého dílu oblíbený Golden Gun mód – když hráč sebere pozlacenou pistolku, nemůže použít žádnou jinou zbraň a po každé ráně musí přebít. Na druhou stranu trefa do kteréhokoliv místa na těle znamená pro nepřítele smrt a za takové zabití dostáváte, místo klasického jednoho, celých pět bodů. Z týmových je zajímavý Black box, kdy jedna skupina musí dekódovat zařízení uložené v kufříku a druhá se zavazadlo snaží zničit. Přestože je multiplayer oproti dřívějšku značně vylepšen, rozhodně nezíská takovou popularitu jako dříve, protože podobnou nabídku má v této době mnoho jiných her podporující klání více hráčů.

Namluvení postav a filmovou hudbu jsem zmínil, v tomto ohledu nemám vážnějších námitek. Jen škoda slabého výkonu Wii, protože grafika, ač se to autoři různými triky snažili zakrýt, prostě nevypadá moc lákavě. Naštěstí to na hratelnost velký vliv nemá. Důkazem je to, že jsem GoldenEye dohrál dvakrát, nejprve na druhou a později na čtvrtou ze čtyř obtížností a náramně se bavil. Na dnešní dobu standardní je i čas nutný k dokončení, který dělá něco mezi 6 až 8 hodinami, podle toho, zda se snažíte dokončit všechny a tedy i nepovinné úkoly.