GLOSA: Žití pouze v herní bublině
Pavel Oreški: Proč ctít i ostatní odvětví zábavního průmyslu.
Myslím, že nikdo z nás jenom nehraje počítačové hry. Posloucháme hudbu, koukáme se na filmy, čteme knížky a děláme spoustu dalších aktivit. Zároveň jsme ovšem skalní pařani, kteří na svojí interaktivní zábavu nedají dopustit. Naštěstí už žijeme v době, kdy jsou hry i díky ohromným slevovým akcím, digitální distribuci i kondici ekonomiky dostupnějším zbožím než v minulosti. A díky tomu už nejsou warézáci uctívanými polobohy, ale lidmi na okraji herní společnosti, na jejichž názory nejsou, kromě jejich soukmenovců, ostatní zvědaví.
Proto mě mrzí, že my hráči - a střílím teď do vlastních českých herně novinářských a herně byznysových řad - si stejně nevážíme i ostatních druhů zábavního průmyslu. Přiznat, že hraji z warezu, je považováno za trapnost a rovná se profesní sebevraždě. Ovšem stáhnout si film nebo seriál a podělit se se svými následovateli na Twitteru, Google+ nebo Facebooku o aktuální pocity je v pořádku? Jasně, spoustu seriálů a ani filmů nelze z ČR získat, ale to neznamená, že by jejich, byť u nás legální, stažení, mělo být bráno za akceptovatelnou společenskou normu.
Chceme, aby nás, hráče, ostatní zábavní odvětví brala jinak, než nemyté puberťáky sedící nepřetržitě před monitorem. Jenže k tomu je třeba, abychom sami přestat žít v pařanské bublině, o níž si myslíme, že za jejíž stěnou nikdo nepochopí, o čem mluvíme. Co byste si mysleli o Mirce Spáčilové, kdyby se svěřovala na sociálních sítích s pocity z dohrání Halo 3 před jeho premiérou? Ctěme i jiná odvětví zábavního průmyslu.
GLOSA je nový formát Eurogameru vycházející pravidelně každý večer ve 22:00 s krátkými osobními názory autorů na aktuální události či k nadčasovým tématům, které nutně nemusejí vyjadřovat postoj redakce. Těšíme se na ohlasy na pilotní provoz během svátků.