GLOSA: Ken Levine jako sobecký blázen méně škodlivý než dysfunkční BioShock 4

Včerejší zpráva o rozpuštění tvůrců Bioshocku z Irrational Games vyvolala vášnivé debaty fanoušků šokovaných z toho, že již nikdy nedostanou pokračování Infinite dle stejného receptu. Avšak co je v danou chvíli nejdůležitější: akcie Take 2 na to reagovaly růstem hodnoty. Podařilo se jim totiž namalovat mediální obraz, že Ken Levine je "pouze" sobec, který kvůli osobním choutkám, náladovosti a nikým nezpochybnitelné únavě pohřbil vychvalované studio podepsané pod desítkovou hrou a prodávající naposledy čtyři miliony kusů. Bytí umělcem jdoucím trochu tvrdošíjně vlastní cestou je všeobecně vnímáno jako méně škodlivé než bytí neschopným manažerem. Take 2 ještě navíc sklízejí kladné body, že tímto jakoby správně odpovídají na trendy herního průmyslu, které nepřejí megalomanským titulům a preferují teď menší či nezávislé, méně riskantní kousky.

Když si teď odmyslíte chytře zahranou PR pózu, za kterou někdo dostane tučné odměny, jak to vlastně bylo doopravdy? Člověk se musí zvědavě ptát, proč to neprobíhalo jako ve všech obdobných případech, kdy se otec studia prostě sebral a založil si s pár nejbližšími přáteli startupovou firmičku, aby v ní dělal to, co ho baví (bez neustálého kolotoče reportování, schůzek a řízení stovek lidí, které každého hodně vysává), aniž by tímto krokem přejel své zajeté dítě, resp. sedmnáct let existující studio?

Ken Levine je jako každý kreativec tak trochu blázen. Není to myšleno zle, jinak to ostatně v této specifické roli ani nejde a někdo takový je u každé hry nutně potřeba (klasicky Dan Vávra). Levine má díky minulosti scénáristy z New Yorku mimo hry neuvěřitelně široký rozhled, kdy dokáže dlouho poutavě vyprávět o kultuře či historii, čímž vždy ohromoval novináře, ale tací nadaní umělci jako on obvykle moc neumí vycházet s lidmi okolo nebo je vést. Nasvědčují tomu četné historky a výpovědi, kterak tvorba Infinite probíhala chaoticky metodou pokus-omyl, bez předem daného designového dokumentu. Jak Levinemu často ruplo v bedně a dlouho schválený hotový level hry najednou nechal kompletně pohřbít (z těchto nepoužitých zbytků mělo vzniknout DLC Burial at Sea, ačkoli na oživeného koně z E3 dema stále nedošlo). Nebo jak se do krve rozhádal s mnoha kolegy ve studiu, kteří ho nešťastní raději opustili (prý nezůstal nikdo z autorů prvního BioShocku) a pak si např. v Naughty Dog pochvalovali, jak tam vše funguje úplně odlišně, nikoli egocentricky.

Popisovaný organický, atypický zrod se sice ve výsledku promítl do výjimečnosti Infinite, z nějž byli všichni recenzenti na větvi a vynášeli Levineho do nebes za "jinou hru" s důrazem na nejmenší detaily, ale všechno to stálo dost vysokou cenu (odklady a značné přečerpání stanoveného rozpočtu). Styl Levineho zjevně není příliš kompatibilní se stále se zvyšujícími náklady a nároky na managment současných AAA projektů. Jak známo, Take 2 kdysi museli povolat na pomoc krizového manažera Roda Fergussona z Epicu, bez nějž by prý hra nikdy nevyšla. Nyní možná jásají, že se zbavili dlouhodobého trnu v patě, který by se nejspíš opakoval u dalšího velkého BioShocku (viz i potíže u dvojky od odtrženého 2K Marin).

I proto se domnívám, že včerejší oznámení je pouze výsledkem interní dohody mezi Levinem a Take 2, aby z ní obě strany vzešly jako vítěz. Levine takto od nich získá peníze na experimentování s menšími hříčkami, které v malém týmu ani při průtazích neprojí tolik peněz co dřív. A je mu asi jedno, že navenek působí za podivína, který hodil přes palubu téměř všechny kolegy (beztak ho asi štvali?) - hlavně, že nemusí shánět investora a zakládat nové studio od nuly jako jiní. A Take 2 si zase mohou gratulovat, že jejich osobnost neposílila konkurenci a že situaci před veřejností patrně ustojí vykreslením "poněkud zvláštního" Levineho, než aby se pralo špinavé prádlo (aspoň zatím), které by šlo částečně i na jejich vrub a promítlo se do akcií. Vzpomeňme třeba na EA, kterým ne úplně zvládnuté odchody Muzyky a Zeschuka z BioWare ublížily a ubližují dodnes.