Recenze Ghost Recon: Future Soldier
Jak se nám taktická stránka zvrtla do střílečky. Je to zápor?
Po celých pěti letech, pokud nepočítáme PSP odbočku Predator, se nám vrací výborná taktická akce Ghost Recon s podtitulem Future Soldier. Pro mě osobně to byla jedna z nejočekávanějších her letošního roku. Předcházející díly jsem si nesmírně oblíbil pro jejich skvělé kooperativní a multiplayerové módy, které stavím na roveň hitům typu Halo nebo Gears of War. Stejně jako u recenze Maxe Payne 3 je i tady na místě otázka, proč byla tato série na tak dlouho uložena k ledu? Oba díly Ghost Recon Advanced Warfighter z let 2006 a 2007 zaznamenaly nepochybný komerční úspěch a tak je škoda, že jsme na další pokračování čekali tak strašně dlouho.
Po nepříliš dramatickém úvodu, kdy je vaše jednotka ve špatný čas na špatném místě, se znovu zhostíte role člena elitní jednotky duchů. Hlavní náplní hry bude vojenský zásah proti pučistům v Rusku, kteří unesli právoplatně zvoleného prezidenta. Je to trochu zjednodušený popis, ale přiznám se bez mučení, že příběh jsem tentokrát moc nepochytil. Čtyřčlenná skupina profesionálních vojáků cestuje po celém světě a záchrana ruského prezidenta je komplikovaně propojena na tolik míst a událostí, že jsem jim po chvíli přestal věnovat pozornost. Chvíli jste v Jižní Americe, hned zase v Africe, Pákistánu, za polárním kruhem, vzápětí už sledujete teroristický útok v moderní metropoli a než se vzpamatujete, jste v lese, na vojenské základně, pak v Moskvě, zkrátka projdete si zatraceně velký kus světa.
Třináct misí zabere na vyšší obtížnost dost času, a i když budete hodně pospíchat, jen stěží se dostanete pod nějakých dvanáct hodin. To je, na rozdíl od minulosti, slušná porce hry navíc. Bude však záležet na tom, zda přijmete novou, akčnější stránku hry, nebo zda se budete držet osvědčených taktických kolejí. Ale o tom až později.
První a nejzásadnější změnou je, že již nejste velitelem jednotky, ale pouze jejím řadovým členem. Co to znamená herně? Bohužel, negativa, alespoň to je můj pohled na věc. Scott Mitchell, který nás provázel naposledy, vydával rozkazy svým vojákům, tedy řídil jejich pohyb a usměrňoval chování vojáků na bojišti. Dokonce jste mohli koordinovat akce dalších spojeneckých jednotek, přivolat si leteckou nebo pozemní podporu, přepnout se do kamerového systému jiného vojáka apod. Ve Future Soldier nic takového není, respektive jen ve velmi omezené formě. Musíte se tedy smířit s tím, že hra se stala akčnější, rychlejší a i přes snahu implementovat pár nových prvků dostala taktická stránka celkem na frak. To byl pro mě trochu šok, ale neházejte flintu do žita. Hra je i ve své inovované podobě stále výborná.
Jak již z podtitulu vyplývá, tvůrci se rozhodli stvořit vojáka budoucnosti na základě spekulací, které se šíří o programu Future Soldier 2030, nebo-li tzv. elektronický válečník. Na jednu stranu jsme tedy přišli o možnosti minulého programu Land Warrior, zejména o kamerový systém a propojení všech členů týmu, ale získali jsme poloprůhledné maskování Predator. Tento typ kamufláže byl reálně vyvinut na univerzitě na Floridě a je založen na technologii elektrochromických polymerů. Jedná se o látku, jejíž aktivní receptory snímají své okolí a obraz vysílají na opačnou stranu objektu, který pokrývají.
Už jste viděli dvacetiminutový hraní film Ghost Recon: Alpha natočený v ČR?
Výsledkem je, že z větší vzdálenosti máte dojem, že objekt nevidíte, protože pozorujete vysílaný obraz okolního prostředí. Nakolik je již tato technologie funkční není známo, ale první testy mluvily o vizuální ztrátě objektu na vzdálenost dvou kilometrů. Ve hře můžeme popustit uzdu fantazie trochu více a maskování vojáků je účinné již na několik málo desítek metrů - usuzuji tak podle nulové reakce AI na vaši přítomnost. Musíte si však dát pozor na rychlý pohyb, který vás prozradí, stejně jako vás odhalí i vaše střelba.
Díky této technologii je ve hře poměrně hodně stealth misí, které trochu připomínají Splinter Cell, byť bez efektních pomůcek a roznožek mezi stěnami domů. Zarazilo mě ovšem, že máte horší přehled o bojišti, což mi v době satelitů a špionážních družic nepřišlo moc reálné. Nepřátelské cíle jsou zvýrazněny jen někde a většinou se musíte o jejich detekci postarat sami. Možná to většina z vás přivítá, ale pokud se bavíme o programu elektronického válečníka, pak bych očekával maximální vizuální podporu, přinejmenším v podobě rozlišení mých jednotek od těch nepřátelských. Jenže tvůrci to vyřešili trochu jinak...
Například upravili HUD displej, který teď vypadá jako nějaký debug mód se spoustou zbytečných textů vznášejících se na obloze? Nemají žádnou informační hodnotu, a když si dáte tu práci, uvidíte v zoomu něco jako programové řádky s různými proměnnými a čísly. Je mi jasné, že se vývojáři snažili vytvořit dojem elektronického hledí, ale proč tímto způsobem? Copak tohle vysílá vojákům na bojišti jejich velení? Dalším otazníkem pak je, když jsem ochuzen o tyto systémy, kdo mi teda hlásí kontakt s nepřítelem, aniž bych jej ještě viděl a kdo mi také hlásí, že je lokace zcela bezpečná setinu vteřiny poté, co zabiju posledního nepřítele? Hra v tomto směru ustoupila od reálného ztvárnění moderní elektronické války, přestože to není fatální problém. Pouze konstatuji změny, které se nemusí líbit všem.
Potěšilo mě, že zůstal zachován malý špionážní letoun. Tady je označen prostě jako Drone a zejména s jeho pomocí můžete odhalovat nepřátelské pozice pro svůj tým. Stiskem tlačítka RB označíte až čtyři protivníky, přičemž podržením téhož tlačítka nebo výstřelem dáte signál svým parťákům, aby synchronizovaně zlikvidovali své cíle. Je to skvělý taktický prvek, jeden z těch, které ještě drží praporec taktické akce. Intuitivní a zábavné ovládání vám v podstatě umožní projít velké části některých misí skoro jako strategii, čehož jsem s chutí a rád využíval. Droni mohou dokonce přistát na zemi a jezdit na kolech, ale tady už ovládání není zdaleka tak dobré, jako ve vzduchu. Z toho důvodu jej využijete pouze na místech, kde vás k tomu hra donutí.
Součástí Future Soldier bude mobilní aplikace se sociálními funkcemi a pro sledování statistik či postupu v multiplayeru, jak ukazuje vtipná reklama.
Příjemným zpestřením je také poloautomatický robot Warhound vyzbrojený řízenými raketami a minometem. Warhound nahradil muniční vozítko Mule s tím rozdílem, že vám nevozí náboje, ale je vaší malou pozemní podporou, která má slušnou palebnou sílu. Nikdy jsem si nevšimnul, že by jej nepřátelé mohli zničit, čili je to velmi bezpečný způsob, jak projít misi. Nenechte se ovšem zmýlit tímto konstatováním. Future Soldier je rozhodně náročnější hra než jakou byl zatím poslední díl Ghost Recon Advanced Warfighter 2, který byl až směšně snadný. To je určitě plus, které jsem ocenil.
Vzpomínám si třeba, že jsem si u této herní série pokaždé stěžoval na mrtvost všech prostředí, kde se pohybujete. Pokaždé to byly jen kulisy, vy a nepřítel. Nikde žádného živáčka, celá velkoměsta úplně vylidněná. Tvůrci tyto stížnosti mnoha hráčů vyslyšeli až do opačného extrému, protože tentokrát vám bude na pár místech přítomnost houfů civilistů doslova vadit. Nejenže jste penalizováni za jejich zabití ukončením mise, ale předně trochu zmatkují, stojí uprostřed palby nebo znevěrohodňují chování nepřátelské umělé inteligence. Jestliže se musím nepozorovaně dostat na určené místo a přitom vyděsím hromadu civilů, pak je zvláštní, že jejich výkřiky a zmatený útěk nepřiláká pozornost nepřítele.
Kromě toho, kvůli horší přehlednosti na bojišti, si musíte dávat zatracený pozor, abyste stříleli jen na protivníka. Jak už jsem uvedl, někdo to snad bude považovat za reálnější řešení, avšak z pohledu moderního elektronického bojiště bych očekával satelitní snímky oblasti s rozlišením mých jednotek a označením nepřátel, což není žádná science fiction. Rozhodně však oceňuji toto vylepšení, pozitivum přítomnosti civilních obyvatel převažuje nad několika problémy, které postřehnete.
Jak už tedy vyplynulo z předcházejících odstavců, i přes jisté taktické prvky je hra akčnější, rychlejší a více vás vede za ruku. Protože vás zbavili velení, AI postupuje vpřed bez ohledu na vaši pozici, klidně vám uteče hodně daleko, než se konečně zastaví. Toto chování nejenže prozrazuje směr dalšího postupu dříve, než se to dozvíte z vysílačky, ale také vás nutí držet krok s týmem. To znamená méně se krýt a více střílet za pohybu. Respektive lze přebíhat mezi překážkami sprintem držením zeleného tlačítka A, což je velmi efektní, ale znovu to ještě více zrychluje hru a bere vám to svobodu rozhodování. Nechci, aby tenhle popis vyzněl striktně negativně. Hra je skvělá, ale myslím si, že tahle změna jí moc neprospěla. Místo výrazné a oblíbené taktické akce tu totiž dostáváme skvělou střílečku, jakých je na trhu už hodně. A když jsme přišli i o úžasné kobercové bombardování a jinou leteckou podporu, až na dvě nebo tři malé výjimky, pak je tu na místě jistá trpkost zklamání.
Akčnost a jistou filmovost hry podtrhují i zpomalené scény, kde vtrhnete koordinovaně do místnosti plné teroristů nebo musíte ochraňovat raněné rukojmí. Umělá inteligence si zachovala svou vysokou kvalitu a nebýt toho, že občas zazmatkuje při hledání nového úkrytu, by si zasloužila skoro absolutní známku. Pochopitelně, že jí musíte blahosklonně odpustit sebevražedné krytí za průstřelnými dřevěnými ploty nebo zbytečné a hloupé přebíhání vašich virtuálních parťáků. Ti jsou mimochodem neodhalitelní, takže se nemusíte bát, že by kvůli nim prasknulo vaše utajení ve stealth misi.
Poslední věcí, která stojí za zmínku, jsou široké možnosti editace zbraní. Ovládání ani přehlednost však nejsou moc intuitivní, tady dostalo ovládání na Kinectu více prostoru, než by se slušelo. Navíc je zbytečně mnoho dílů uzamčeno, takže ve finále zjistíte, že pracovat se zbraněmi se vyplatí až při druhém průchodu hrou. Pokud jde o grafiku, je na standardně vysoké úrovni, ale posledně recenzovaný Max Payne 3 se mi líbil mnohem víc. Ghost Recon má na pár místech nepovedené nasvícení a rozlišení některých textur si odskočilo snad až deset let zpátky. Celkově však hra vypadá dobře a třeba noční mise společně s efektem nočního vidění jsou naprosto parádní. Skvělé jsou také zvuky a hudbu jsou v zápalu bojů ani nevnímal.
Bez mučení přiznávám, že mě poslední díl Ghost Recon trochu zklamal. Je to bez pochyb výborná hra. Má slušnou grafiku, dobře se hraje a mise jsou různorodé. Bohužel, hra se odklonila od své původní koncepce a vydala se do vod, kde kralují jiné tituly. Ghost Recon Future Soldier prostě nemá žádné velké ambice. Je jen další z řady dobrých stříleček s funkčním krycím systémem, která nijak nevyčnívá. A to mi přijde jako nesmírná škoda. Naštěstí trochu promarněný singleplayer zachraňuje hodně povedený multiplayer.
V něm jsem získal zpět trochu pošramocený dojem z taktické akce. V hlavním módu Conflict si s dobrými hráči užijete hodně zábavy, protože neustále se měnící úkoly vyžadují spolupráci celého týmu. Selhání každého jednotlivce může být velkým problémem pro celé družstvo. Přijdete-li třeba o inženýra, ztratíte neocenitelný přehled o bojišti, o pohybu nepřítele, jak výborně popsal Martin Zavřel ve svých dojmech z Beta verze. Hodně drsný je pak třeba mód Siege, kde se obránci brání proti útočníkům. S jedním životem bez možnosti respawnu se budete bát vystrčit nos. Špatně rozestavěné obránce snadno vyřídí jeden šikovně hozený granát. A celý houf útočníků vyřídí zakempovaný sniper tak rychle, že si ani nestihnout sdělit, odkud vlastně střílí. Zní to možná otravně, ale dvě hodiny na jedné jediné mapě nám uběhly ani netuším jak.
Ghost Recon: Future Soldier pro PS3/X360 vychází od ConQuestu tento týden, PC verze v půlce června.
rezervovat na Xzone
Obecně mě multiplayer bavil mnohem víc než singl, ale jako vždy, záleží na spoluhráčích. Možnosti jsou bohaté, na deseti mapách lze hrát všechny herní módy a snad jen tři profese Scout, Engineer a Rifleman mohou někoho zklamat. Každopádně, pokud jste Ghost Recon hráli hlavně pro jeho výtečný multiplayer, pak z něj budete nadšeni i tentokrát (více o něm v dojmech z MP bety)..
VERDIKT: Taktická stránka původních dílů Ghost Recon se nám trochu zvrhla do akčnější střílečky, což může být pro leckoho nepříjemné překvapení. Hra si zachovala své nepopiratelné kvality, ale je otázkou, na kolik vás zaskočí zrychlení tempa a větší důraz na přesnost střelby na úkor plánování a velení. Kampaň pro jednoho hráče si nezaslouží větší známku než sedm, ale kooperativní a multiplayerové kvality posunuly hodnocení o stupeň výš. Zahrajete-li si hru v kooperativním módu s dobrými hráči, pak jdou veškeré výtky směrem k větší akčnosti hry stranou. Tady také spočívá hlavní kouzlo této hry.