Recenze Gears of War: Judgment

Šest a půl roku po vydání jednoho z největších hitů pro Xbox 360, exkluzivních Gears of War, přichází čtvrté pokračování nikoli od Epicu, nýbrž od studia People Can Fly. Tahle sci-fi akce kdysi nepochybně rozpohybovala vlnu zájmu o střílečky s možností krytí za překážkami. Netvrdím, že tento systém vymyslela, ale teprve s příchodem steroidy nabouchané party Marcuse Fenixe hráči objevili kouzlo bojů zpoza pevných krytů. Od té doby se podobných her objevila už spousta, ale válka na planetě Sera má pořád své neopakovatelné kouzlo. Nejde jen o nádhernou grafiku a jedinečný výtvarný styl. Jde také o uvěřitelného protivníka a do hloubky vyprávěný příběh o střetu dvou diametrálně odlišných civilizací. Takové hry se vám až příliš snadno dostanou pod kůži a od toho okamžiku jste ztraceni...

Když se ještě na skok vrátím do minulosti, za nejlepší díl celé série považuji s odstupem času dvojku, která dopilovala mechanismy geniální jedničky. Ta sice měla nejhutnější atmosféru, ale variability dvojky nedosáhla. Na druhou stranu mě mrzí, že prakticky vymizely fantastické atmosférické scény, jako byla ta s Berserkerem. Série se prostě přiklonila na stranu akčních stříleček a hororové prvky nahradila monumentálnějšími bitvami. Trochu s nadějí jsem proto očekával nejnovější pokračování s podtitulem Judgment, protože jsem tak trochu doufal, že se právě tyhle temné levely ve hře zase objeví.

Gears of War Judgment totiž vrací děj čtrnáct let před události původní trilogie, do doby krátce po prvním střetu s Locusty, kdy ještě lidé moc netušili, s jakým protivníkem se setkali. Seznámíte se s komandem Kilo Squad, které stojí před provizorním polním soudem, během nějž zuří bitva v ruinách města Halvo Bay. Náš starý známý Damon Baird, mladší a méně zjizvený, neuposlechl přímý rozkaz, za což mu hrozí trest smrti. Jeho vyprávění, a vyprávění dalších příslušníků Kilo Squad, tvoří první část hry, která lehce pozměnila zaběhnutý systém hraní.

Kampaň je rozdělena na dvě části, Judgment a Aftermath. V té první, jak už jsem nastínil, se zhostíte role všech čtyř členů Kilo Squad, kde mimo Bairda a Colea z původních dílů potkáte i Sofii a Paduka, nové a bohužel i méně charismatické postavy. Zejména Sofia je nevýrazná a ve srovnání s cynikem Bairdem působí jako vzorná školačka. To je ale vedlejší a nepodstatný problém, který bude každý hráč vnímat jinak.

Zaručeně mnohem diskutabilnější změnou je rozsekání hry na spoustu malých částí, tzv. sekcí. Těchto sekcí je opravdu hodně, ale nevybavujte si pod nimi plnohodnotné levely. Jedná se nejčastěji o malé lokace s dveřmi, které se neotevřou dřív, než zlikvidujete protivníka v dané oblasti. Mimo to si můžete u stěny s červenou lebkou nastavit, zda chcete hrát v utajeném nebo odtajněném režimu. Jinými slovy to znamená, že si pro danou sekci zvýšíte obtížnost hry buď omezením vlastních zbraní, zvolením silnějších protivníků nebo třeba časovým limitem. Každá sekce má jedno konkrétní nastavení, které zkrátka potvrdíte nebo odmítnete. To má vliv na vyprávění příběhu, protože když kupříkladu souhlasíte s omezenou viditelností, uslyšíte, jak Baird na pozadí vypraví, že bylo vidět úplné hovn* a Locusti přitom útočili ze všech stran.

Tato specifická úprava obtížnosti vám tedy dává možnost projít si každou sekci ve dvou různých nastaveních, ale především, získáte za ni snáze maximální tři hvězdy, které jsou jakýmsi zhodnocením vašeho stylu hraní. Tak jsme se poněkud oklikou dostali ke druhé, bonusové části hry s názvem Aftermath. Na začátku hry je totiž bonusová kampaň zamknutá, a abyste si ji mohli zahrát, musíte získat 40 hvězdiček ze základní kampaně.

V části Aftermath, a to je velmi zajímavé, se totiž vrátíte zpět do událostí odehrávajících se v Gears of War 3, přesně do okamžiku, kdy Marcus Fenix rozdělil tým a poslal Bairda s Colem najít zásoby. Co se jim při tomto odloučení stalo je součástí právě bonusové kampaně, takže ji rozhodně nevynechejte. Perfektně tady vyniká rozdíl v charakterech po mnoha letech bojů a povšimnete si i celkové změny atmosféry. Navíc mi přišla tahle bonusová kampaň, i přes trochu hluchou polovinu hry, daleko zábavnější a hlavně mnohem více „gearsovitější" než Judgment díky klasickému vyprávění příběhu.

Získání 40 hvězd na odemknutí bonusové kampaně není vůbec složité, takže pokud se nechcete stresovat v některých sekcích, klidně vyšší obtížnost nastavení ignorujte. Dostatek hvězd získáte především zabíjením nepřátel, dosahováním headshotů, případně speciálními popravami nepřátel a i když je bodový přírůstek pro získání hvězd na jednodušší obtížnost pomalejší, není to nic nedosažitelného.

Co mi naopak přišlo dost otravné, to je celkové pojetí kampaně Judgment. Předchozí díly sice byly designovány podobným stylem. Někam jste přišli, ozval se varovný zvuk, vystříleli jste všechny protivníky, opět se ozval zvuk a vy jste mohli pokračovat dál. Ale příběh byl vyprávěn filmově, spoustou doprovodných animací a efektními kamerovými záběry. Ve tomto dílu je však tohle poněkud umělé procházení levelů příliš zvýrazněno a navíc je pořád přerušováno hodnotící nebo nastavovací tabulkou. Občas jsem měl dojem, jako bych se díval s manželkou na film a ona si potřebovala co pět minut odskočit. Mimo to tady ubylo doprovodných filmečků, takže hra působí trochu uměle, jako sled násilně pospojovaných map se stereotypní hratelností.

Vím, že to teď zní špatně, ale chci zdůraznit, že čtvrté pokračování je pořád skvělou hrou. Mnohé ze sekcí jsou perfektně designovány a zaslouží si absolutní hodnocení. Dobývání pláže ve stylu Zachraňte vojína Ryana a vzápětí útok proti podobně opevněným pozicím určitě nezní špatně. Spousta misí obsahuje brilantní situace, kterým budete aplaudovat. Jak už jsem také uvedl, bonusová kampaň Aftermath jede po vyjetých kolejích minulých dílů a proto se mi líbila víc. Ale bohužel, větší část sekcí v Judgment opakovaně podsouvá herní náplň stylem „ubraň tuhle lokaci/dobij tuhle lokaci". Je to pořád dokola, bez nápadu, navíc sekce jsou příliš krátké a příliš viditelně omezené malou rozlohou grafiky. Hodně to připomíná mód Horda proti botům, který je sám o sobě velmi zábavný, ale jen jako přídavek k hlavní kampani. Pojmout takhle skoro celou hru je hodně hloupý nápad...

Čtěte také naše dřívější dojmy z multiplayeru.

Hře neprospívá ani nepatrná inovace. Tvůrci se sice snažili s něčím novým přijít, ale buď tyto nápady patřičně nerozvinuli, nebo nejsou natolik stěžejní, aby hru někam posunuly. Osobně mě nejvíce zaujala kuš, s jejíž pomocí můžete připravovat pasti. Výstřelem z kuše připevníte nálož se senzorem na stěnu, a jakmile senzor protkne nepřítel, nálož jej zasáhne a exploduje. Bohužel, tato zbraň má jen pět střel, takže vám sice pomůže zefektivnit obranu místa, ale jen po velmi omezenou dobu.

K obraně lze lépe využít automatický stacionární kulomet, který můžete přemísťovat podle libosti. V některých situacích, na vyšší obtížnost, je správné rozmístění těchto kulometů naprosto stěžejní k odražení úderu nepřátel. V jejich řadách se totiž objevil nový protivník jménem Rager, kterého ukázkově rozzuříte střelbou. Pokud dostane několik zásahů, přemění se na řvoucí červenou bestii, která se vás pokusí roztrhat na kusy. Zejména na vyšší obtížnost je útok několika takových tvorů kritický, ale s trochou přemýšlení brzy odhalíte účinnou taktiku.

Ale tohle všechno je na hru kalibru Gears of War strašně málo. Nehledejte tu žádné zpestření typu jízda autem, setkání s Ritwormem nebo osedlání Brumaka. Neproletíte se na Reaveru, není tu přenášení bomby ve dvou, ani vás nepřepadnou noční dravci Kryllové. Gears of War přitom vždy přicházel se spoustou skvělých nápadů, ale ty jakoby designerům došly. Snad mimo dvou nepřátel je zbytek hry naprosto standardní a právě absence něčeho opravdu zajímavého a netradičního je velkým hendikepem, který jsem nečekal.

Po herní stránce tedy zásadní změny nečekejte. Pokud se těšíte na další porci skvělých přestřelek, dočkáte se jich vrchovatě. Některé velmi intenzivní bitvy se sice mohou zvrhnout do guláše, kdy je v těsné blízkosti kolem vás hromada nepřátel, ale není to moc častý jev. V armádě Locustů totiž bojuje mnohem více jednotek, které preferují boj zblízka, a tomu se musíte přizpůsobit. Současně se však kvůli této taktice více než v minulosti projeví nedostatky v umělé inteligenci a kolizním systému. Není to však nic, kvůli čemu byste si měli dělat starosti. Zkrátka pokud si vystačíte s běžnými přestřelkami, pak si nějaký ten bodík k celkovému skóre přihoďte. Počítejte však s tím, že celková délka kampaně šla o něco dolů, a když ji dokončíte za 10 hodin, tak se nejspíše budete usilovně věnovat sbírání colletibles. Na Aftermath z toho připadají asi 2-3 hodiny, v závislosti na zvolené obtížnosti.

Na tradičně vysoké úrovni je multiplayer, který patří k mým nejoblíbenějším. Zachovány jsou klasické režimy včetně kooperativního a novinkou je vývojáři často zmiňovaný OverRun mód, taktický souboj dvou týmů, kde si hráči vybírají konkrétní profese. Bojují proti sobě jednotky vojáků COG a Locustů, kdy vojáci brání své stanoviště s generátorem a tým Locustů se jej snaží zničit.

Ačkoliv to zní trochu obehraně, je to celkem zábava, zvláště za stranu Locustů. Oba týmy se totiž střídají a vyzkouší si hru za obě strany. Na konci se pak porovná, kdo dosáhl lepšího skóre. Líbilo se mi, že u Locustů se postupem času odemykají silnější postavy, které si nakupujete za body získané zabíjením protivníků nebo ničením jejich zátarasů. Problémem však je, že používaná taktika je po čase jednoúčelová a nejde na ni dost dobře reagovat. Během dvou hodin hraní tohoto režimu se nám nepodařilo vymyslet, jak odrazit stále stejný útok Locustů a úplně stejně na tom byli i naši soupeři, když jsme se prohodili.

Už útok první řady nejslabších Locustů s taktikou dvou explodujících Tickerů nadělá v řadách COG vojáků docela slušný chaos. Hra je pravděpodobně designována tak, aby ke zničení generátoru docházelo opakovaně, takže pozice vojáků je nezáviděníhodná. Přesto může sehraný tým Locustům pořádně zatopit, ale vyžaduje to elitního snipera a rychlého inženýra, který musí opravovat zátarasy. Je to určitě zábava, ale snad žádný jiný multiplayerový mód nepotřebuje tak sehranou partu lidí, jako je tomu zde. Útok nejsilnější řady Locustů je pak jen o tom, jak moc je dokážete zdržet, protože každá vteřina je rozhodující. V tomhle směru je OverRun mód poněkud nevybalancovaný a zasloužil by si lehce odladit. Každopádně je to příjemné a zajímavé zpestření, které určitě dostane Gears of War znovu na vrchol mutliplayerových klání.

Gears of War: Judgment pouze pro X360 s českými titulky vyjde tento pátek 22. března za 1299 Kč.

rezervovat na Xzone s hromadou dárků.

Grafické zpracování je, jako vždy, na vysoké úrovni, ale po těch mnoha letech již ničím nepřekvapí. Tvůrci se sice v PR materiálech chlubí nejdokonalejší grafikou ze všech dosavadních dílů, ale mě nepřesvědčili. Naopak, zklamat může jistá šablonovitost města, kdy se ze hry vytratily překvapivé prvky typu nádherné bouřky nebo obrovských jeskyní. Nejde o to, že by se prostředí ve hře neměnilo. Mění se, ale málo a většinu času strávíte v různých budovách či na ulicích. Výrazných změn je tu opravdu pomálu. Jestliže mě doposud v každém dílu série něco překvapilo i po grafické stránce, tak tady jsem nic podobného neviděl. Postrádal jsem také monumentální výhledy do okolí. Na několika málo místech takové scenérie pořád objevíte, ale už mě nechytly za srdce zdaleka tak, jako tomu bylo v minulosti.

Poslední díl Gears of War tak na mě dělá dojem, že tvůrci po třech úspěšných pokračováních neví, kudy dál. Evidentně se rozhodli vyplnit dlouhou pauzu mezi koncem současné generace na Xboxu 360 a jeho nástupcem a snad právě proto svěřili projekt jinému studiu. Hra rozhodně není spíchnutá horkou jehlou a své poctivé kvality prokazuje na každém kroku. Ale nepříliš šťastně zvolený systém sekcí, které mi připomínaly spíše multiplayerové mapy s boty, se nemůže rovnat s napínavým dobrodružstvím na planetě Sera z minulých dílů. Fanoušci série však nemusí věšet hlavy. Gears pořád stojí na osvědčených herních principech a pokud jste je milovali doposud, nemůžete je nechat bez povšimnutí ani tentokrát.