Final Fantasy XIV Online

Úkoly bez fantazie: Jsou dost jednotvárné. Zabij deset potvor, najdi tohle, nasbírej támhleto. Obvykle v určitém časovém limitu. Úkoly rozhodně nezachrání ani to, že k nim hra přistupuje poněkud netradičně: dostáváte je vlastně formou karet a aktivujete na speciálních místech – většinou v kempech v divočině – u magického obelisku, díky kterému můžete také získat přízeň božských patronů nebo rychle cestovat mezi místy na mapě.

Snad nejhorší na úkolech je, že drtivá většina je úplně bez kontextu k hernímu světu nebo příběhu: prostě jdete zabíjet přerostlé brouky jen proto, abyste získali zkušenosti a odměnu, a nikoliv proto, že třeba ohrožují vesnici a vy byste měli pomoci jejím obyvatelům. Každopádně mám pocit, že FF XIV nabízí snad nejnezábavnější questy ze všech onlinovek, které se za poslední roky na trhu objevily.

Těžba a řemesla: Když vás omrzí zabíjení potvor, můžete se vrhnout třeba na těžbu kovů. Získávání surovin a řemeslná výroba jsou tu řešeny o dost zajímavějším a komplexnějším způsobem, než jak jste možná zvyklí. Rozhodně nestačí pobíhat po krajině a jednoduše klikat na rudné žíly, nebo si dřepnout do dílny, zadat „vyrob 100x lektvar" a jít zatím na kafe. Těžba a výroba jsou totiž řešeny formou minihry.

Ukažme si to na příkladu. S mojí botaničkou jsem měl za úkol nasekat pár kusů konkrétního dřeva. Použil jsem tedy schopnost, která mi s hledáním pomůže, ač trochu „oldskoolově" – v textovém logu se objeví informace, jakým směrem a jak daleko je nejbližší použitelný strom. Když jsem k němu doběhl a aktivoval ho, hra mi předhodila ukazatel, na kterém jsem měl vybrat, kde přesně budu sekat. To nebylo vše, čekalo mě ještě několik kliknutí včetně výběru úhlu seku pohyblivým ukazatelem. Až po tomhle všem jsem se dočkal jednoho seku.

1 of 12

Caption

Attribution

U každého stromu můžete tuhle opičárnu opakovat několikrát, než ho „vyčerpáte", trvá to třeba minutu. Úspěch přitom není zaručen; použitelné suroviny získáte jen v určité výšce pod určitým úhlem, přičemž hra vás ke správnému místu navádí údaji, které jsou variací na známé dětské „samá voda – přihořívá – hoří". Přiznám se, že počátku se mi tenhle způsob zamlouval víc než trapné klikání, po vytěžení nějakých deseti stromů mi už připadal zbytečně zdlouhavý a těžkopádný a po dalších deseti mi vyloženě lezl na nervy. Ale to se dá tak nějak říci skoro o všech herních činnostech.

Nemusíte jen sólovat: Samozřejmě že i nezábavný úkol a zdlouhavá těžba surovin bude o fous příjemnější, když si při ní pokecáte s kamarádem. Sociální vazby chce hra hodně podporovat, ale zatím je asi brzo hodnotit, jak se jí to daří. Každopádně ve hře najdete klasické nástroje na chatování a obchodování mezi hráči, skládání party pro náročnější akce atd. Ale nic výjimečného nečekejte. Na druhou stranu poměrně volný model rozvoje postavy dává dobré šance i sólo hráčům – už proto, že si postupně můžete různými profesemi odemknout takové skilly, které vám vyhovují, a kombinovat třeba bitevní povolání s léčivými dovednostmi, což je docela dobrý předpoklad k přežití bez pomoci ostatních.

Krásná grafika: O herních mechanismech a zábavnosti jsme si toho moc pozitivního neřekli, tak hře trochu zlepšeme renomé povídáním o grafice. Ta je totiž opravdu hezká. Nejen v typických JRPG filmečcích, ale i ve hře samotné. Obrovské město, rozlehlá planina, živý přístav... Všechna prostředí, která jsem navštívil – snad jen s výjimkou zbytečně „koridorovitého" lesa – vypadala hezky. I samotný herní svět je zajímavě vymyšlen; znalce JRPG asi nepřekvapí, že do fantasy prostředí jsou poměrně zajímavě zasazeny různé technologické vychytávky, jako jsou bambitky nebo létající lodě.

A dobře vypadají i herní postavy a NPC. Jednak se díky už zmíněné rozmanitosti při volbě postavy hodně liší, a také je na nich spousta detailů, od výzbroje, až po pásečky s různými pytlíky a podobné kravinky. Všechno je ovšem hozeno do lehce orientálního stylu, ale jen decentně a není to na škodu. Musíte se jen smířit s tím, že třeba vlk vypadá spíš jako z komiksu než jako z encyklopedie. Pochválit musím i povedený soundtrack a slušné namluvení dialogů - bohužel jen některých. Škoda, že rozhovorů autoři nenamluvili ještě více.

Strašné ovládání: Technické zpracování jako celek ale pochválit nemůžu, hlavně kvůli několikrát zmiňovanému zpackanému interface a ovládání. Komplikované proklikávání přes menu je nejspíš daň za to, že autoři hru chystají i pro PS3. Ale upřímně – to žádného platícího PC hráče fakt nezajímá. A podobné je to s podporou: všude sice najdete krásné artworky, ale první přihlašování k účtu na webu není řešeno zrovna šikovně a v manuálu hry se autoři také zrovna dvakrát nerozepsali. Z celé hry mám prostě takový pocit, že ji autoři dělali spíš pro sebe než pro běžné hráče.

Zklamání: Final Fantasy XIV sice není vyloženě špatná hra. V době pár měsíců po vydání (podzim 2010) ale byla zatraceně nedotažená a neotestovaná. Slušné nápady a hezká grafika se totálně utápějí v pochybné hratelnosti a nepřátelském přístupu k uživateli. Hodně jsem dřív hrával WoW a Guild Wars, občas si zahraji LOTRO a DDO. A i když jde o hry několik let staré, svojí hratelností aktuální FF s přehledem předhánějí o několik levelů. Mě osobně tahle hra za nákup a následné placení cca tří stovek měsíčně opravdu nestojí. Pokud hoši ze Square Enix svojí „čtrnáctku" hodně nepřekopou, moc lidí se u ní asi nepobaví.