FIFA 10

Jak nejlépe navázat na FIFA 09, dle mnohých doposud nejlepší fotbalovou hru, jakou EA Sports kdy vydali? Jedině snad vytvořit ještě lepší „doposud nejlepší fotbalovou hru“ a vyslyšet pokud možno všechna přání fanoušků. Od věci by jistě nebylo ani uvážit připomínky mnohdy velmi kritické komunity, jakož i opravit známé nedostatky a drobné pihy na kráse, které jen zbytečně kazily dojem. No není tohle skvělý recept, jak dozlatova upéct FIFA 10, letošní podzimní delikatesu pro všechny virtuální fotbalisty? Asi je, jelikož podobně uvažovali patrně i mozky z EA Canada.

Jak už bylo mnohokráte řečeno, FIFA 10 je opravdu v uvozovkách pouze vyšperkovanou verzí loňského fotbalu. Stejně jako v případě sesterské série NHL proto nečekejte vyloženě novou hru, ale spíše dotažený a po všech stránkách zdokonalený titul. Na jednu stranu je dobře, že tvůrci mají nějakou koncepci a pokračují v rozdělané práci (ten chaos v uplynulých letech a takřka nahodilé změny nikoho moc nebavily) na straně druhé musí ovšem hráči tolerovat z velké části shodné technické zpracování, obsah i stokrát viděné prvky.

Vizuální provedení a vlastně i ozvučení FIFA 10, je takřka na chlup stejné jako verze 09 před dvanácti měsíci. Po internetu dokonce koluje srovnávací video, dokumentující smutnou skutečnost, že na modely hráčů, stadionů a většinu textur nikdo pomalu nesáhnul. Konečně své posty neopustili ani televizní pracovníci a režie celého přenosu, počítejte proto s nástupy do zápasů jako přes kopírák, se stejnými animacemi v přerušení i o poločasech. Inu výkon stávajících konzolí má zjevně své limity a grafiku patrně již není moc kam posunout, drobné obměny (třeba právě ve zmíněné prezentaci) by ale určitě nebyly na škodu, sledovat stále totéž se rychle omrzí.

Rok starý okoukaný kabát bude však většinou hráčů dost možná zapomenut, jakmile se dá míč po úvodním hvizdu sudího do pohybu. Po stránce herní totiž FIFA 10 nabízí něco zcela nového a v sérii dosud nevídaného. Tvůrci lehce pozměnili nejen ovládání a kontrolu míče, ale také pohyb hráčů na hřišti a umělou inteligenci všech zúčastněných. Opěvovaná 360-degree control předvádí zatím nepoznanou svobodu v počínání a přináší naprosto nové pojetí hry. Pohyby po imaginárních přímkách a diagonálách jsou rázem ty tam, zaběhnout s hráčem respektive přihrát nebo vystřelit je možné naprosto kamkoliv. Vyžadováno je pochopitelně přesné zacházení s analogovými kloboučky, stejně jako bystrý úsudek pakliže zrovna bráníte a měli byste pokrývat volný prostor.

Na každý pád je to ale úplně jiný zážitek a hraní. Rázem jinak přemýšlíte i vnímáte prostor na hrací ploše, jakož i rozestavení spoluhráčů a soupeře. Hledat skulinky a uličky, kudy by se mohl ubírat další útok, je zábava jako nikdy dřív. Pravda lehce zrobotizovaný a zautomatizovaný fotbal už FIFA pár let nepředvádí, geometrií svázané pohyby přesto neposkytovaly tu míru volnosti, jako aktuální FIFA 10. Jakési nové myšlení předvádí také umělá inteligence, jejíž varovné senzory jsou nyní vyladěny na mnohem vyšší citlivost a ať už mluvíme o spoluhráčích nebo o protivníkovi, všichni zkrátka mnohem více vnímají co se kolem nich děje.

V útočné fázi nikdo jen nestojí a nekouká (pravda, tohle logicky záleží též na zvolené strategii a rozestavení), kolegové se naopak mnohdy nabízejí a hledají si možný prostor. Naproti tomu je-li v držení míče soupeř, AI jakoby se snažila předjímat další kroky a vaši obránci mají tendenci už předem zabíhat do míst, kde by případně mohlo hrozit nějaké nebezpečí. Ostatně čtení hry je dobře patrné i na všelijakém naskakování do střel a centrů, potažmo zákrocích, při nichž obránci raději uklidí míč do zámezí a jdou do vzdušného souboje, jen aby za každou cenu narušili probíhající akci.

Kromě zdokonaleného pohybu a s ním spojeného ovládání, jsou teď mnohem lépe zvládnuty i souboje jeden na jednoho. Analogové vedení balónu vypadá výborně a po chvíli tréninku se stává i velice intuitivním, přičemž rozhoduje skutečně jen um hráče, podpořený dovedností vlastního fotbalisty. Ty největší hvězdy si mohou dovolit vážně až nevídané kousky, naopak méně technicky vybavený čutálista o míč snadno přijde.

Zrovna tak obránci se musí daleko více snažit, už nestačí jen stisknout tlačítko a čekat. Základem je dobrá pozice a cit, během skluzů a všelijakého odstrkování rozhodují opravdu maličkosti. Stačí přistoupit k soupeři trochu později, nebo vychýlit páčku o několik stupňů jinak a namísto vítězného souboje tu je hvizd rozhodčího a klidně i žlutá karta.

Osobní souboje jsou znovu jaksepatří atraktivní i tuhé, neustálého přetlačování a přetahování o míč je ve hře snad ještě více, než posledně. Zdokonalený kolizní engine se vážně předvádí jak jen může a ačkoliv se mnohdy bojuje skutečně na samé hranici pravidel, vše vypadá realisticky a uvěřitelně. Ztráty rovnováhy či zaškobrtnuvšího se fotbalisty se nadějete každou chvíli, stejně jako následných kotoulů. Pokaždé přitom záleží na konkrétní situaci, hra bere v potaz rychlost obou zúčastněných hráčů, jejich výšku a váhu, směr běhu… a stejně jako v reálu, ostřejší borce není radno pokoušet, připravit o míč vyhlášené tvrďáky dá dost práce.