F.E.A.R. 3
Jízda démonickou apokalypsou s MP.
Bojte se Almy, znovu. Nebo vlastně ne, bojte se spíše svého skutečného kamaráda, kterého si pozvete, aby vám kryl záda během třetího sestupu do démony ovládané reality rodiny Wadeových. Právě v nervózní a nejisté spolupráci dvou hráčů totiž tkví těžiště a největší novinka třetího dílu úspěšné akčně-hororové střílečky z vlastního pohledu.
Pod dohledem uznávaného spisovatele Stevena Nilese (komiks/film 30 dní dlouhá noc) a kultovního režiséra Johna Carpentera (Věc, Halloween) se totiž v kooperativním režimu kampaně jeden hráč ujme postavy "Point Mana" a druhý se zhostí jím zabitého vlastního bratra Paxtona Fettela, aby společně našli svoji matku a definitivně vyřešili rodinné záležitosti, obnášející kromě jiného zamoření démony v takové síle, že bylo v minulých dílech řešeno atomovkou detonovanou uprostřed velkoměsta.
Slavná jména bohužel podle všeho vstoupila do vývoje hry pozdě nebo příliš krátce, jelikož kvalita příběhu neodpovídá jejich kalibru. Jistě, fanoušci zde najdou navazující vlákna z předchozích dílů, nicméně řada odkazů nemá žádný hlubší význam a nováček se v nosné zápletce celkem spolehlivě ztratí. Zůstane tak jen nosná myšlenka, že dva na smrt znepřátelení bratři, vybavení mimořádnými paranormálními schopnostmi, se snaží spojenými silami dostat k jejich podobně "nadané" matce dřív, než ta porodí sourozence, který by mohl zničit svět. To vše je nicméně okořeněno spoustou děsivých výjevů a zvratů, na kterých je poznat rukopis výše jmenovaných velikánů a které samy o sobě fungují a působí více než dobře - obzvláště potmě, posílené kvalitním domácím kinem a prostorovým zvukem.
Vedle znervózňujících okamžiků falešného klidu a infarktových lekaček se série o speciální vojenské jednotce pro boj s nadpřirozenem (First Encounter Assault Recon - F.E.A.R.) proslavila především zábavnými akčními mechanismy, v čele s kvalitní AI a efektně využitým zpomalováním času. Tyto aspekty a klíčové herní hodnoty zůstaly zachovány, takže hlavní náplň hry - přestřelky se speciálními jednotkami společnosti Armacham, snažící se zahladit způsobenou katastrofu - jsou stejně zábavné, jako dřív. V praxi to znamená, že v roli Point Mana můžete na krátkou chvíli zpomalit čas a precizně rozdat přesné headshoty všem okolo, což je doprovázeno působivým efektem zpomaleně šlehajících záblesků z vaší zbraně.
Největší novinkou je přítomnost druhé hratelné postavy po dobu celé příběhové kampaně.
Nepřátelská AI přitom stále patří k těm živějším a zajímavějším, jelikož protivníci se agilně pohybují prostředím (obíhají vás, převrací si nábytek jako kryt apod.) a navíc trefně pokřikují jeden na druhého vaši polohu (např. "je za tou krabicí" nebo "schoval se do toho výklenku" či "kryje se za tou lednicí") což vám solidně vsugeruje, že jsou to skuteční protivníci, plně si vědomi vašeho pohybu a reagující na něj. Posilujícím faktorem soubojů je také nová možnost krytí se za překážky (přilepení na překážky pomocí tlačítka), čehož budete hojně využívat vy i nepřátelé. Po stránce designu prostředí jde nicméně o tradičně lineární spojnice chodeb a dvorků, přičemž ve hře na několika místech stále najdete neduh prvního dílu v podobě hůře lokalizovatelného žebříku či díry pro další postup.
Dobře fungují speciální bojové sekvence, ve kterých se například budete muset vypořádat s mimořádně silnými vojenskými "mechy", na jejichž složení normálními zbraněmi můžete rovnou zapomenout - tady pomohou jen granáty, speciální zbraně a pořádná dávka běhání i krytí. O to větší radost je, když pak můžete do podobných robotů sami nastoupit a ujít kus cesty v jejich brnění, vyzbrojeném naváděnými raketami a rotačními kulomety. Nejen v těchto momentech jsem si vzpomněl na jinou herní sérii, totiž Killzone.
Dalším druhem osvěžení hratelnosti jsou pak souboje s démony či výše zmiňované úseky falešného klidu, kdy procházíte náležitě strašidelným prostředím a čekáte, kde na vás co vybafne. Tyto sekvence jsou vždy unikátní a nebudu vám kazit překvapení jejich popisem. Rozhodně ale mohu potvrdit, že si třetí díl uchoval onu strašidelnost a lekavost svých předchůdců.
Jak jsem zmiňoval v úvodu, největší novinkou je přítomnost druhé hratelné postavy po dobu celé příběhové kampaně. Nejde přitom jen o to, že vám celou dobu může jít po boku spoluhráč, ale také o to, jakými schopnostmi je jeho postava vybavená. Fettel sice nemůže zpomalovat čas (ale pokud si ho ve hře dvou hráčů zpomalí Point Man, zpomalí se automaticky oběma), ale zato je to paranormálně nadaný kanibal, který už je po smrti. Díky tomu má vlastní triky, které je radost ovládat i sledovat. Prvním z nich je levitace nepřátel, takže protivníka schovaného za bednou může jediným pohybem zvednout do výšky, kde se bude bezmocně plácat na mušce Point Manovi nebo očekávat, až z něj Fettel vysaje život či se do něj převtělí.
Tahle technika levitace je úžasná, když ji aplikujete na mimořádně silného protivníka, např. mini-bosse. A ano, napsal jsem vysát či převtělit. Fettel má totiž schopnost (časově omezenou, podobně jako zpomalení času u Point Mana) vklouznout do těla prakticky kohokoliv na bojišti, čímž vnikají úžasné momenty, když se například vtělí do posledního protivníka za zády těch ostatních a následně je zezadu postřílí, nebo když ovládne třeba odstřelovače, který ještě před vteřinou kontroloval celé bojiště z věže nad ním. Aby se ovšem Fettel v lidském těle udržel, musí sbírat/vysávat životní energii ze zabitých protivníků, což ho občas vystaví nepřátelské palbě víc, než by si přál. A navzdory svému prazvláštnímu stavu, i on může (znovu) umřít.
Pokud nemáte kamaráda na hru ve dvou, nezoufejte - hraní za Fettela si užijete i sami: po projití každého intervalu kampaně se vám odemkne možnost zahrát si stejnou kapitolu znovu, ale za toho druhého sourozence. Hraní ve dvou je ovšem mnohem lepší zážitek, nejen proto, že vám to křehké spojenectví zřejmě nevydrží až do konce - aniž bych chtěl prozrazovat pointu, podezíravost po celou dobu hraní je zcela na místě, protože na konci už může být pozdě!