Fallout: New Vegas

Na gamescomu se s tím vývojáři z Obsidianu (a jejich patroni z Bethesdy) nepárali. „Tak vás tady pěkně vítáme, sedněte si kde chcete, můžete si vybrat mezi verzemi pro PC a Xbox 360. Na hraní máte hodinu, mezitím se tu možná objeví vedoucí designér John Sawyer a bude prostor na interview." Ano, paní učitelko.

Jako správný Východoevropan jsem skočil ke klávesnici s myší a z hodinového bloku využil zhruba tři čtvrtiny, abych pak měl ještě čas na kratší posezení s Johnem. Rozhovor přineseme v následujících týdnech, teď se vrhnu do líčení zážitků z již prakticky plné verze Fallout: New Vegas.

Jakožto člověk Fallout univerzem skoro nedotčený (jen ho zlynčujte, neznaboha!), z předváděčky jsem si nade vše ostatní odnesl jeden zásadní poznatek: Abyste si Fallout: New Vegas užili, nemusíte znát ani legendární dvojici originálních falloutů, ani onen nový, v tolika ohledech pozměněný Fallout 3. Může se to zdát paradoxem, ale jak se mi v rozhovoru svěřil vedoucí designér, Fallout: New Vegas bude mít s trojkou příběhově a kontextově méně společného, než s jedničkou a dvojkou, na něž prý bude New Vegas často odkazovat.

Koneckonců, nová hra přeci bude částečně zasazena v New California Republic a opět bude sledovat konflikt mezi Caesar's Legion – na východě rozložené frakce s armádou otroků –, a demokratickou NCR. Novou Kalifornskou republiku lidé nadějně založili po opuštění protiatomových krytů, zprovoznili pro její potřeby masivní Hooverovu přehradu a obecně se v ní tak nějak snažili znovu zavést normální život. No a jak již název napovídá, majoritním dějištěm se stane původně sjednocené, nyní opět rozpolcené Las Vegas. Časově se posunete o čtyři roky od událostí z trojky, kdy atomová bomba namířená na západní pobřeží nedetonovala.

Není proto divu, že při pohledu na hlavní město jsem byl překvapen, jak dobře, civilizovaně a apokalypsou nepoznamenaně vypadá (což vlastně bude platit i pro zbytek hry, aspoň v porovnání s minulem). Všude samé neony, policejní roboti, lidé v ulicích a nespočet kasin, do kterých se samozřejmě budete moci mrknout a zahrát si tam ruletu či blackjack (třeba i v hotelu, který jakoby z oka vypadl tomu z Dannyho parťáků).

Spatřil jsem i obří věž, která připomínala skutečnou Stratosphere, ale ve světě New Vegas má ještě dominantnější postavení – sídlí zde totiž Mr. House, velký šéf celého města. Toť strohý pohled na metropoli, na gamescomu jsem totiž coural především pouštní a hornatou Mojave, kde koneckonců stejně nakonec strávíte většinu času.

Těžko říct jak moc velkou roli bude v této de facto občanské válce hrát hlavní hrdina; vlastně se o něm stále moc neví a úvodní video, které se přehrálo hned poté, co jsem klikl na New Game, mi hlavu spíše ještě více zamotalo. Dalo se z něj vyčíst, že náš geroj vykonával funkci poslíčka, a že ho přepadla banda mafiánů, jíž velel noblesní chlapík v kvádru... a s pistolí v ruce. Svázané ruce, mrtví kolegové okolo a zásilka pryč – více jsem toho neviděl a asi spíše dobře. „Sorry kluku, dělám to nerad, ale tohle byla tvoje poslední zásilka," pravil na rozloučenou mafiánský boss, stiskl spoušť a obraz zhasl ještě dříve, než jsem si vůbec zahrál.

„War... War never changes."

Ještě štěstí, že mě, byť s obličejem v hlíně a dvěma dírami v hlavě, našel kouzelný dědeček Dr. Mitchells, resp. jeho plechový kamarád, a vzal mě k sobě domů. Po třech dnech v kómatu jsem se probral na gauči v doktorově útulném sídle a začal stejně přirozený tutoriál a tvorba postavy, jako ve Fallout 3.

Děda se mě ptal jak se jmenuji a při modelování obličeje do nějaké své databáze (?) se ujišťoval, jestli můj vzhled vystihl správně aneb vizuální úprava hráčova alter-ega. Sled doktorových otázek a mé odpovědi zase určily náturu postavy a její zaměření; mně sice vyšel vědec se sklony k plíživému postupu, tedy něco úplně jiného, než co bych si byl navolil sám – ale to je možná i dobře, aspoň by mě hra elegantně donutila vyzkoušet si i něco jiného, než na co jsem z RPG her zvyknutý. Každopádně pokud s rozřazením nebudete souhlasit, můžete si „povolání" upravit manuálně.