Recenze Epic Mickey 2 CZ

Mickey Mouse je zřejmě nejznámější animovanou postavičkou minulého století. Na druhou stranu, kvůli dlouhým letům izolace zná skutečnou tvář jeho dobrodružství u nás jen málokdo. Ruku na srdce, kolik filmů nebo epizod z jeho seriálů jste viděli?

A v tom tkví jeden z mnoha problémů Disney's Epic Mickey 2: The Power of Two. České titulky v konzolových verzích, dokonce dabing v té počítačové, jsou sice hezká věc, ale když i přesto vůbec netušíte, o co běží, tak vás jejich přítomnost ani tolik netěší. Osobně mám alespoň nějaké základy z prvního dílu Epic Mickey (pouze na Wii - recenze, 7/10), přesto mě charaktery ani prostředí nedokázaly zaujmout. Připadal jsem si, jako bych sledoval první, zvláštně kreslené, díly Simpsonových.

Už vůbec nepomáhá, že příběh se od toho v jedničce příliš neliší. Sice začíná nějakou dobu po Mickeyho záchraně Pustin, ale věci se dají do pohybu téměř totožným směrem. A to přesto, že hlavní záporňák minulého dílu alias Šílený profesor, přišel animákům pomoci. Jak zápletka dopadne, je však každému jasné už po úvodní animaci.

1 of 13

Caption

Attribution

O co hůře, Epic Mickey 2 se odehrává na v podstatě stejných místech. Sice se podíváte třeba do “autíčkového světa”, ale místa jako Mean Street, do češtiny přeloženo jako “Úhlavní ulice”, se od minule prakticky nezměnila. A aby nebylo špatných zpráv dost, působí úrovně stísněnějším a přímočařejším dojmem než v jedničce. Ve zeštíhlujícím duchu se nese i hratelnost, větvení příběhu s možností ovlivňovat budoucí události a nakonec i celková hrací doba.

Ale vezměme to popořádku. Mickey má opět kouzelný štětec a barvou nebo ředidlem ovlivňuje okolí. Stále je to neotřelý herní mechanismus a dokáže vám vyčarovat úsměv na tváři. Jenže proti minulému dílu ubylo hádanek, které byly na malování postavené. V The Power of Two mám pocit, že díky obarvování nebo mazání předmětů dokáži přeskočit z bodu A do bodu B. Nejdříve si vybarvím plošinku, následující vysokou a bránící v postupu smažu, poskočím na dvě další a dříve smazanou si znovu nakreslím, protože musím tentokrát její vrchol použít k odrazu. Jiných hádanek postavených na o(d)barvování je minimum. Škoda.

Mnohem více prostoru dostává druhý hratelný charakter Osvald. Celou hrou procházíte s ním a buď ho řídí umělá inteligence nebo člověk na obrazovce rozdělené do dvou částí v co-opu. Osvald nemá kouzelný štětec, ale disponuje dálkovým ovládáním. S ním přeprogramovává řídící obvody prazvláštních výtvorů Šíleného profesora, případně je zapíná a vypíná či vytváří elektrická pole.

Je sice logické, že kvůli kooperaci dvou postav musel být upozaděn kouzelný štětec, ale právě malování bylo a je nejzábavnější aktivitou Epic Mickey. Škoda, že ho částečně nahradilo pouhé mačkání tlačítek, protože ničím jiným ve své podstatě Osvaldovy schopnosti nejsou. Navíc se při hraní bez kamaráda nedá na automaticky ovládaného Osvalda příliš spolehnout a jen málokdy udělá, co od něj v danou chvíli potřebujete.

1 of 19

Caption

Attribution

Smutná je zmíněná svázanost veškerých akcí. Ze hry, která v prvním dílu povzbuzovala snahu o hledání alternativních cest, se stala přímočará akční adventura, která vás rozhodně nebude motivovat k opětovnému znovuhraní. Malou záplatou je alespoň velké množství vedlejších úkolů, které nutí k pečlivému prozkoumávání nejzapadlejších koutů. Jenže tím se vracím k v úvodu zmíněnému nesouznění se světem Walta Disneye. Ani anglický dabing, ani české titulky mě až příliš často nedokázaly vysvětlit, co přesně se po mě chce. Nevím, kdo je Daisy, netuším, jak vypadá Blátov a bez smysluplné mapy jsem měl obrovské problémy se ve hře orientovat.

Pokud sledujete pouze hlavní dějovou linku a příliš se od Epic Mickey 2 nevzdalujete, ani si toho nevšimnete. Jenže když jsem si dal v hraní jeden den přestávku, hledal jsem pak nit, která vedla dále příběhem, dobrou půlhodinu! Během toho jsem se několikrát podíval do seznamu úkolů, otevřel manuál a popovídal si s řadou animáků, ale stejně jsem našel správnou cestu úplně náhodou.

Trpělivost a iritace jsou dvě slova, která mi při hraní přicházela na mysl nejčastěji. Jenže Epic Mickey 2 cílí, i díky českému překladu, na mladší publikum a nejsem si jist, jestli právě trpělivost patří k vlastnostem hráčů útlejšího věku. Osobně mám dětské hry rád (viz Nintendo Land apod., ale tady jsem při recenzování spíš trpěl. Navíc když souboje se závěrečnými potvorami trvají třeba 45 minut a jde o sérii tří naprosto totožných akcí.

Disney's Epic Mickey 2: Dvojitý zásah vyšel pro PS3/X360 s českými titulky začátkem listopadu, PC verze i s českým dabingem bude následovat v lednu. Wii verze je pouze v angličtině

koupit na Xzone.

Posledním hřebíčkem do rakve Epic Mickey 2 je technické zpracování. Věřím, že na Wii může vypadat skvěle, ale že je PS3 verze pouze ve vysokém rozlišení, ovšem se stejně rozplizlými texturami, se mi nelíbí. Přitom esteticky je The Power of Two na výši, jen jeho konverze na silnější konzole je odfláknutá v podobném duchu, jako tomu bývá u převodu z PS3 na PC.

Čert vem grafiku, mnohem hůře dopadlo ovládání. Mám rád pohybové senzory v Move a na jejich využití jsem se těšil, ale po nějakých pěti hodinách sebemrskačské trýzně s nefunkční kamerou jsem vzal do ruky klasický PS3 ovladač a rázem se mi ulevilo. Dvě analogové páčky si s ní poradí lépe a gamepad je lepší volbou i s vědomím, že se ochudíte o pocit držení kouzelného štětce ve vaší ruce. O stovky procent lépe je ovladač Move využit třeba v letním Sorcery.