E3 DOJMY z The Last Guardian
Jak se hra posunula oproti roku 2011?
Na počátku roku 2011 jsme se vydali do japonského studia společnosti Sony v Tokiu a zhlédli živou předváděčku hry The Last Guardian. O čtyři roky později sedíme ve ztichlém sále někde nad celým tím mumrajem na E3, a když podívaná začíná a my vidíme první ukázku remaku hry na PS4, máme pocit déjà vu.
Úvod je stejný: chlapec přichází k velkému stvoření jménem Trico, které dříme v potemnělé komoře, paprsky světla se odrážejí od křídel barevných motýlů. „Tohle všechno si pamatujeme," říká se v našich zápiscích. Vývojáři nám ukázku - opět - popisují jako „vertikální výseč" hry - téměř po 10 letech vývoje. Během popisování (a předvádění) ji ředitel Fumito Ueda opět nazývá směskou svých dvou předchozích, velmi zbožňovaných her: „Ico, přičemž jádrem hratelnosti byla spolupráce mezi dvěma postavami, a Shadow of the Colossus, ve které jste interagovali s velkými tvory." A opět je to naprosto očividné.
Po známém úvodu následuje vlastně docela jiná scéna, protože nesledujeme stejného záhadného a nesmiřitelného nepřítele, kterému chlapec čelil posledně. Blíží se ke zvířeti, které je z části kočka, z části pes a z části pták, ale převážně ta kočka. (Nemůžeme si pomoct, pořád mu říkáme „kočkorel"). Zavolá na něj, aby ho probudil, přiblíží se, aby mu pohladil tvář, a pak mu vyšplhá na záda, odkud vytáhne dva dřevěné kůly.
Animace je - ještě stále - neskutečně úžasná: naléhavá energetická neohrabanost chlapce, způsob, jakým zvíře naklání hlavu a přitulí se k němu, vyškrábe se na nohy, nejistě šátrá spáry po předmětech, hledá kolem žrádlo a pak svůj pohled zaměří na vysokou římsu, přikrčí se a vrhne se k ní. Jedním slovem okouzlující.
Chlapec vyšplhá zpět na římsu a najde tam pár sudů, které může hodit Tricovi, jenž je hbitě chytí do tlamy. Sešplhá zpět po žebříku a najde spínač u brány, zpoza které jeho společník vydává plačtivý štěkot. „Je nesmírně důležité, abyste v roli hráče správně přečetli situaci, ve které jste se ocitli - musíte využít silných a slabých stránek obou postav," říká Ueda.
Bránu máme za sebou a dorazili jsme na začátek sekvence použité na včerejší tiskové konferenci Sony, která zároveň představuje zbytek prezentace. Trico a chlapec se vydají přes úzký rozpadající se most, přičemž někde v půlce se zvíře vyhne podivné okultní soše. Chlapec dvakrát spadne, Trico ho dvakrát chytí, poprvé do tlamy, podruhé ocasem. Ueda se může přetrhnout, když zdůrazňuje, že tento umělecky ztvárněný zpomalený pohyb s napínavou hudbou není cut-scéna - hráč musí skákat, chytat a šplhat po ocase.
The Last Guardian je nesmírně nádherný. Ačkoliv je hra zasazena uprostřed rozpadlých rozvalin, nepůsobí tak truchlivě jako Ico či Shadow of the Colossus, a spíš než aby se utápěla v chladné mlze, jí prosvítají spalující paprsky slunce. Při přesunu na PS4 vzhled nikterak dramaticky nepokročil - díky takové míře stylizace ani nemusel. Ale Tricova opeřená srst se nyní kompletně chvěje ve vánku a hra při animaci obrovského zvířete, pod jehož tíhou se bortí věž z cihel, běží plynuleji.
„To hlavní, s čím bych chtěl, aby hráči od hry odcházeli, je vztah mezi chlapcem a Tricem. V průběhu děje k sobě budou mít blíž a blíž," říká Ueda. O mechanismu jejich vztahu nám nic neprozradil, ale už od pohledu se zdá, že hlavním tahounem bude přivolání pozornosti zvířete (a někdy té vaší) pomocí hlasu. Způsob, jakým zvíře svýma očima chlapce opatrně sleduje, je vskutku plný emocí.
Ueda říká, že Tricovo chování ovládá kombinace spouštěčů a umělé inteligence a že se bude v průběhu hry měnit, jak se bude jejich vztah prohlubovat. Tato ukázka pochází asi z půlky hry, kde „je vztah mezi chlapcem a Tricem už vybudovaný, a proto vás poslouchá. Možná že později v příběhu bude jejich vztah silnější, budete spolu moct lépe komunikovat a Trico na vás bude reagovat lépe." Během předváděčky nastalo pár okamžiků, kdy se zdálo, že zvířeti - zcela přirozeně - chvíli trvá, než mu dojde, co po něm chlapec chce.
Pokud jste sledovali tiskovou konferenci, víte, že jde o úžasnou předváděčku. Také možná víte, že v ní najdete jen málo věcí, které jsme o hře The Last Guardian ještě nevěděli, a že je zde ještě spousta věcí, o kterých nikdo neví nic. Ueda na tom prozatím nic nemění - jeho prohlášení jsou vágní a další podrobnosti slibuje sdělit až blíže k datu vydání (ale radili bychom na to moc nespoléhat). Ohledně data vydání je totiž - i po letech mlčení - stále opatrný.
The Last Guardian vyjde jen pro PS4 někdy v roce 2016.
rezervovat na Alza.cz.
„Rád bych prezentaci uzavřel tím, že vám ještě jednou poděkuji za trpělivost, které si - i nadále - velmi vážíme. Na dokončení hry pracujeme opravdu usilovně a doufáme, že ji vydáme během roku 2016." (není to však ještě stoprocentně jisté-pozn.ed.) Na dotaz, proč vývoj tak trvá, odpovídá, že za to může mnoho důvodů, ale jmenovat se rozhodne jeden konkrétní: „obchodní rozhodnutí" pro přesun na PS4. Rozhodně se jedná o velký podnik. Ale samo o sobě to nevysvětluje, proč se hra od roku 2011 nijak výrazně neposunula. Nepřipadá nám o nic blíže dokončení než tehdy.
Byla to dlouhá, předlouhá cesta, a jestliže z této ukázky něco vyplývá, je to to, že než si The Last Guardian zahrajeme, uplyne ještě hodně času. Můžeme alespoň doufat, že zbytek cesty je prozářený sluncem a že jednoho dne zjistíme, proč byla tak dlouho ve stínu. The Last Guardian vypadá úžasně. Ale tak vlastně vypadal vždy.