Recenze Dungeon Hunter: Alliance, Everybody's Golf, WipeOut 2048

Dungeon Hunter: Alliance

Stejně jako při vydání jakékoli konzole, i u Playstation VITA se UbiSoft stal jedním z nejaktivnějších vydavatelů. Jen je škoda, že jde opět zejména o laciné předělávky her pro mobilní telefony, za nimiž stojí Gameloft. Neříkám, že jsou vyloženě špatné, ale telefónovost jim doslova čučí z očí.

Dungeon Hunter: Alliance je předělávka stejnojmenného stahovatelného titulu pro PS3, který zase vychází z iPhone hry z roku 2009. Jde o téměř totální klon Diabla, samozřejmě s trochu jiným příběhem, lehce pozměněnou grafikou, ale jádro RPG mlátičky svůj původ nezapře. Přiznám se, že jsem žádný pokus o pokoření Diabla 2, kromě Sacred, nehrál. I proto jsem byl poměrně natěšen, že si zase po dlouhé době pořádně zasekám, zakouzlím, pokoupu se v krvi a vysbírám každičký poklad, magickou hůl a brnění, které vymlátím z tisíců nebohých nepřátel.

A to se také stalo. Dungeon Hunter: Alliance se opravdu nesnaží vymýšlet naprosto nic nového a herní mechanismus mě vtáhl, jako před lety u Diabla. Jenže po pár desítkách minut, mě nadšení postupně opouštělo. Nepřátelé, předměty, vývojové stromy, prostě všechno ve hře na mě působilo velmi nudným, sterilním a laciným dojmem. Všechny ingredience uvnitř jsou, ale zřejmě ne v tom správném poměru.

1 of 6

Caption

Attribution

Vylepšování postavy podle mě neprobíhá zpočátku dost rychle, zvláště oproti některým pozdějším skokům mezi levely, které zvládnete za dvě tři minutky. Předmětů sice sbíráte mraky, ale podobají se jako vejce, občas máte v inventoráři i třeba tři naprosto totožné prsteny. Navíc jsem ani po skoro deseti hodinách nenašel vyloženě unikátní předmět, který by mě třeba jen v rámci jedné úrovně viditelně pomohl. Zdálo se mi, že zrůdy jsou vždy přesně na takové úrovni, abych je se svým kouzelníkem zabil na dva nebo tři firebally z kouzelné hole. Žádné brnění, žádná zbraň nebo magický předmět vám nevydrží déle než pár minut, protože za chvilku najdete jiný, velmi podobný, který naděluje jen o malinko vyšší poškození. Nemastné neslané.

Prasácká konverze z PS3 či iPhone je graficky na úrovni PSP, ale co je horší, grafika se ráda seká. Nevypozoroval jsem žádný přesný vzorec, někdy se obraz škube při pouhé chůzi městem, jindy při soubojích s pár gobliny, ale téměř vždycky při velkolepých bitkách se závěrečnými padouchy. Pokud vystupují nad herní plochu třeba mosty nebo stromy, hlavní hrdina je za nimi sice vidět, ale potvory už nikoliv. A když se na vás za takovou překážkou vrhne pár zlodějů, jen tak na náhodu si sekáte a doufáte, že rány tnou do živého masa. Když ne, většinou to velmi rychle poznáte - zemřete. Naštěstí jste okamžitě oživeni u checkpointu bez ztráty jakéhokoliv vybavení, zkušeností nebo peněz.

Dungeon Hunter: Alliance pro VITA vyšlo na jaře 2012 i jako krabicovka za tisícovku.

koupit na Xzone.

Nechybí multiplayer v kooperaci až čtyř hráčů. Stejně jako v každé jiné hře záleží na tom, s kým spolupracujete. Náhodné seance mě popravdě bavili méně, než singleplayer, zejména proto, že když vy chcete jít dále, spoluhráč si zrovna vylepšuje vlastnosti a když vy se chcete hrabat v inventoráři, tak on netrpělivě přešlapuje u kraje obrazovky. Ta je totiž pro všechny hrdiny společná, což ve větším počtu působí nemalé problémy s koordinací útoků a postupu ve hře obecně.

Everybody´s Golf VITA

Když jsem byl na E3 a hrál si s tehdy čerstvě odhalenou Playstation VITA, nejvíce mě zaujala roztomilá golfová hra. Naneštěstí jsem na ní kvůli Uncharted neměl čas. Po pár dnech jsem na ní zapomněl a znovu se s ní setkal až na zahajovací VITA party české Sony. Jednak jsem v Everybody´s Golf byl stříbrný v mini turnaji a zadruhé mi Ivan Bradáč ze Sony řekl, že má díky této hře na pár týdnů vystaráno. Tehdy jsem to moc nechápal.

Žádný předchozí díl na PS3 nebo PSP jsem nehrál, takže nemohu srovnávat a doufám, že mi znalci série odpustí případné nepřesnosti. Everybody´s Golf se tváří jako jednoduchá golfová hříčka, ale skrývá velmi rozsáhlou a obtížnou hru se skvělým single i multiplayerem. Když hrajete sami, nejčastěji zamíříte do módu Challenge. V něm se přes čtyři kvalifikační turnaje probojováváte do souboje jeden na jednoho. První dvě kola jsou ještě poměrně jednoduchá, ale už od třetího nepočítejte, že vyhrajete napoprvé každý turnaj. Obtížnost graduje celkem rychle, ale stále se drží ve snesitelných mezích a máte pocit, že se dá každá nová výzva zvládnout, čímž vás hra nutí se k ní vracet.

1 of 5

Caption

Attribution

Everybody´s Golf je protknut lehkými RPG prvky, které ještě více přitahují vaší pozornost. Jednak za věrnost určité postavě získáváte výhody a rovněž za vydělané penízky si v obchodě můžete nakoupil lepší vybavení. To má vliv na jednu z pěti golfových dovedností. Peněz nemáte nikdy nazbyt a je nutné poměrně pečlivě vybírat pouze to vybavení, které skutečně potřebujete. Zpočátku jsem mohl zapomenout na nějaké nové oblečky nebo jiné nepodstatné věci. Takže ke sportu a rpg se přidává i trocha té strategie.

Nejen vše okolo, ale i samotné hraní je v Everybody´s Golf provedeno téměř bezchybně. Odpaly, dopady a pohyb míčku reagují velmi realisticky na naklonění terénu, volbu hole, vítr nebo různé druhy povrchu. A to i přesto, že můžete využívat i nerealistická vylepšení, jako extra silný úder. Tyhle drobnosti sice mají vliv na váš výsledek, ale nedegradují hru na totální arkádu, spíše přidávají na hratelnosti. Zvládnutí samotného odpalu je velmi delikátní disciplína a ani po více než deseti hodinách se mi nepovede dokonalý nebo i hodně dobrý úder vždy, naopak musím být stále ve střehu a pekelně se soustředit.

Everybody's Golf pro VITA vyšlo na jaře 2012 i jako krabicovka, nyní jen za pětistovku.

koupit na Xzone.

Skvělá je i online část. Kromě přímých soubojů s ostatními živými hráči jsou každý den vypisovány turnaje s určitými pravidly na různých hřištích. Třeba včera jsem z cirka osmi set hráčů byl na průběžném třistapadesátém místě. Za zmínku určitě stojí audiovizuální zpracování, které je na hodně vysoké úrovni a dle znalců nemá příliš daleko k poslednímu dílu na PS3. Jedinou větší výtku bych měl k chybějícímu tutoriálu. Sice je v menu volba training, ale při ní vám poměrně sofistikované ovládací schéma nikdo nevysvětlí. Je pravda, že teď už všemu rozumím, ale pro mě, jako pro nováčka, by se něco podobného hodilo.

Wipeout 2048 VITA

Přiznám se, že jsem nikdy nebyl velkým fanouškem Wipeout, snad prvního dílu, který mi učaroval hlavně svým soundtrackem. Na druhou stranu, Wipeout málokdy chybí při uvedení nové Playstation konzole a nejinak tomu je i tentokrát. A většinou předvádí, jak mohou hry v budoucnu na dané platformě vypadat.

A je to případ i Wipeout 2048. Grafika je opravdu nádherná a pekelně rychlá. Ocenil bych ji ještě více, než tu v Uncharted: Golden Abyss a pro machrovače není lepšího titulu, který by mohli pouštět nadrženému okolí. Stejně parádní je i soundtrack a Wipeout 2048 mě, jako fandu elektronické hudby, nezklamal. Vždyť se závodí za veselých melodií od The Chemical Brothers, Future Sounds of London nebo Kraftwerk, byť v často remixovaných verzích jejich slavných skladeb. Jedinou kaňkou na kráse technického zpracování jsou nekonečně dlouhé nahrávací časy, které občas dosahují i několika minut! Jenže když přijde na hratelnost samotnou, i machrovač musí sklonit hřbet a zatnout zuby.

1 of 5

Caption

Attribution

První ze tří sezón z kariéry ještě zvládnete levou zadní, ale další dvě už vyžadují skutečný um a sebezapření. Mám rád výzvy, ale také mám rád férovou hru. A v té druhé disciplíně Wipeout 2048 trochu pokulhává. Chápu, že je hlavním znakem série rychlost, ale pokud není podpořena přehledností, mám s tím problém. Pro úspěšné zvládnutí tratí je musíte mít nazpaměť naučené a to nepochopitelně nejde, protože není žádná možnost pustit si určitý okruh na určitá nastavení. První setkání s tratí proběhne až přímo v kampani, protože okruhy, které byste si chtěli nacvičit, si musíte napřed odemknout právě v kampani. Pak se k nim můžete vrátit, ale to už vám je platné, jako živému rakev.

Wipeout 2048 pro VITA vyšel na jaře 2012 i jako krabicovka za 699 Kč.

koupit na Xzone.

Kariéra funguje na jednoduchém principu, kdy odjedete závod a otevře se vám další. Někdy je možné si udělat malou odbočku z hlavní závodní větve k vedlejším úkolům, které většinou nabízejí jiné herní módy. Například Battle, kdy vůbec nejde o rychlost, ale jen o to sebrat co nejvíce zbraní a zmrzačit či z provozu úplně vyřadit ostatní rakety. Za což získáváte bodíky a po dosažení dané mety, plníte úkol, získáváte zkušenostní body a případně odemykáte další vedlejší výzvy. Kromě soubojů jsou to ještě závody na čas nebo psychadelické “Zone” úrovně v červeno-růžovoučkém hávíčku, kdy se nemusíte starat o přidávání a brzdění, ale jen se pokoušíte zákruty projet bez nárazu. Úkolem je dostat se přes určitý počet zón, než vaše loď vybouchne pro velké poškození.

Za zkušenostní body odemykáte lepší lodě různých vlastností. Některé jsou ultrarychlé, jako by se mi nezvládal žaludek už z těch normálních, jiné zase vydrží více raket nebo kulek ze samopalu a hodí se především pro Battle. Často jsem čekal na odemčení určité lodě jako na smilování, protože právě s tou jednou vyvolenou se mi konečně podařilo dojet na potřebném pátém, čtvrtém nebo třetím místě, abych si odemknul další podnik. Přece se nebudu spoléhat na to, že když třikrát selžu, mohu obtížnou trať přeskočit. Navíc to kvůli neobdržení zkušeností není z dlouhodobého hlediska stejně správný postup.