Druhé dojmy z plné Mafie II

Předposlední kus hry pak nabídl devátou kapitolu „Balls and Beans“, kdy statistika ukazovala 37 % dokončeného příběhu. V čase se přesunete z konce války už do druhého období hry, konkrétně do roku 1951, kdy už budete mít sice obyčejný, ale přece jen vlastní bejvák. A ano, oproti mrazivému Empire Bay už venku klepe jaro, stromy jsou zeleně rozkvetlé, sluníčko oslnivě praží a město, město je také docela jiné a znovu skvostné!

Na silnicích už jezdí zcela jiná auta, která mi hned připomněla stejně boží bouráky z druhého Drivera na Kubě a spatřil jsem i nové typy, jako např. cisternu, tahač návěsů, nebo pohřební vůz. Rádia vyhrávají pravý rokenrol a reklamy už jsou taktéž na nové zboží. I takové rozkvetlé Empire Bay vypadá nádherně a chromované detaily vozů i jejich precizně vymodelované interiéry opět berou dech!

V servisech, jak jsem zjistil, přibylo dvakrát tolik barev karoserie, i kol je větší nabídka. To ale může souviset klidně jen s mým postupem ve hře. Ale prácička nepočká a tak v jedné restauraci dostávám delikátní úkol stopovat jednoho podezřelého padreho, o němž se můj boss domnívá, že trochu zaječí a má prsty v únosu několika chlapů.

Navíc jsem objevil, že u aut můžu otevřít jak kapotu motoru, tak i kufr (škoda, že nelze stáhnout i střechu). Další okamžiky potvrdily, že v druhé Mafii nebudou jen akční přestřelky, ale také kradmé mise, při nichž vás nesmí chytnout, jinak okamžitě nahráváte checkpoint. Takže využijete i tiché plížení podél zdí, nebo opatrné nakukování za rohy. A byť jsou všechna auta smyšlených značek, neměl jsem problémy v nich rozpoznat skutečná vozidla. Toho času jsem před tou kradmou pasáží třeba v odstupu sledoval nádhernou klasickou Corvettu první generace, jen anonymně pojmenovanou jako Shubert Frigate.

Při jedné z přestřelek jsem v této misi ale narazil na jednu chybku, kdy jsem zjistil, že je dobré si dávat pozor na vyhazování molotovů a granátů, protože se mi povedlo, když jsem byl přikrčený pod okny, hodit ven granát dvakrát tak nešikovně, že se odrazil od sloupku vyskleného okna a spadl mi hned k nohám, i když jsem křížkem mířil ven. V tom míření má hra jak vidno ještě drobné mezery.

A nastala již zcela poslední desátá mise, nazvaná "Room Service" (42% dokončené hry). Tu určitě znáte, protože to je ona dříve velmi často probíraná úroveň z hotelu, která proslula těmi rozstřílenými luxfery. To už si budete pěkně užívat jako páni v novém velkém domečku na pobřeží, kde nechyběl ani bazén (připomínám - Vito neumí plavat), garáž a televize, ta ale oproti rádiu nešla jako v GTA zapnout - škoda. Neuplyne tedy ani polovina kampaně a už si budete pěkně užívat bohatství – to zase beru!

Takže zadání spočívalo v infiltraci nejmodernějšího hotelu ve městě – Empire Arms. Prozradím jen, že nejdříve je potřeba se nějakým způsobem zamaskovat, aby vás hlídači poustili do privátních prostor hotelu, kde chtěl Joe použít na atentát bombu. Ovšem ještě před odpálením započala první fáze přestřelky, když jsme museli zlikvidovat hlídače na střeše hotelu mezi větráky - to už ukázala dřívější videa.

V tom se Joe ukázal v dobrém světle, protože dokázal sám v pohodě likvidovat nepřátele, rozhodně jsem kvitoval, že nebyl jen do počtu. Oproti tomu se občas někteří protivníci ale vůbec nekryli, a zatímco jejich kolegové ano, oni se několikrát prostě rozběhli k nám a hned to schytali. Pár mezer tedy AI ještě měla. Tak jsme sjeli plošinou dolů k inkriminované kanceláři, načež jsme byli cestou dolů svědky toho, co se dělo za okny v hotelu.

No co vám mám povídat, dále už to asi znáte, ale stejně alespoň telegraficky. Po výbuchu nastala další obří kropička a masakr hotelového vybavení, protože jsme se museli prostřílet právě skrze lobby a bar hotelu, ten s tou propagovanou průhlednou luxferovou stěnou. Joe započal střílením přeživších zraněných a popálených do hlavy (uf!), načež jsme se ukryli za barovým pultem a nastala další mela!

Při té šílené palbě skrze luxfery to byl zase takový šrumec, že jsem jen zíral na tu spoušť kolem a nevystrkoval ani tykadlo. Jak asi tušíte, skleněná zeď se naprosto úžasně tříštila na kostičky, flašky chlastu jakbysmet, protivníci převraceli stoly a kryli se za nimi (to je zase dobrá práce AI), načež jsme jim ty dřevěné desky ustřelovali. Dokonce demolice došla tak daleko, že šlo ustřelit i samotnou nožku víka piána, načež víko zaklaplo zpět, nu a vůbec ta zničitelnost prostředí byla naprosto úctyhodná!

Posléze ale celá ochutnávka po čtyřech úrovních bohužel již skončila. Tuto poslední část jsem pak dal za necelou hodinu, takže lze ve finále sesumírovat, že ty čtyři kapitoly mně zabraly necelých pět hodin na jeden zátah, samozřejmě jsem hrál mimo to všechno několikrát, protože Mafia II si mě příběhem, grafikou, a citem pro některé detaily docela podmanila. Přitom v plné hře má být celkem 14 kapitol.

Absolutně tak nepochybuji, že hra to bude výborná, protože v Mafii 2 se zdá, snoubí solidní příběh s dokonalými a nádhernými reáliemi skutečně fungujícího velkoměsta dvou dekád. Hra je i v tomto stádiu zcela prosta jakýchkoli větších bugů, nicméně kdybych měl nějaké chyby vypíchnout, rozhodně bych tvůrcům vytkl pro mě to krapet monotónní prostředí podobných čtvrtí, občasné nekrytí protivníků, nepřesné zaměřování granátů a hlavně nefungující veřejnou dopravu včetně nepoužitelnosti taxíků. To plavání by mi tolik ani nevadilo a ten kulečník také ne, však i první Mafia byla hlavně o plynulém příběhu, nikoli o kvantu miniher mimo hlavní kampaň, čímž jsou proslulá gétéáčka.

Jinak nemám žádných výhrad a velmi se těším na finální produkt, který má opravdu vysoké ambice dokonale zpestřit konec prázdnin a dovolených. Jestli Mafia II neudělá mnohem větší díru do světa než její předchůdce, tak snad na světě není žádná spravedlnost. Nezapomeňte, den D všech českých herních patriotů nastane 27. srpna!