Druhá strana mince: State of Decay

Osobně mě hra State of Decay z informací před vydáním extra nezaujala. Zombie her je tolik, že na ně začínám být pomalu alergický a příčí se mi i z principu. Ale když jsem se jedno dlouhé odpoledne nudil, zkusil jsem demo, které vedlo velmi rychle k nákupu plné hry, dohrání téměř na jeden zátah. A ve výsledku jsem ani peněz ani času nelitoval.

Technické chyby tam jsou

Jak již zmínil Michal v recenzi, hra to není dokonalá a má několik záporů zejména po technické stránce. Je z ní znát nižší rozpočet na grafice, propadech frameratu a občasných chybách, které mě i někdy donutili restartovat misi, protože se NPC přestalo chovat, tak jak mělo. Ale tyto chyby lze snadno odpustit, protože je State of Decay nahrazuje několika netradičními vlastnostmi, které jsou dosti originální a hru tak vyzdvihují nejen nad arkádovou konkurenci, ale těžko byste je hledali i ve velkých titulech.

Tou hlavní je přítomnost permanentní smrti, což je v survival žánru docela zásadní prvek, který hodně prohlubuje atmosféru. Permanentní smrt je ovšem řešená velice šetrně a nemusíte mít strach z frustrace či snadné prohry, že kvůli jednomu nezdařenému souboji přijdete o deset hodin hry a budete začínat od začátku.

1 of 15

Caption

Attribution

Budování komunity

Ve hře postupně budujete a rozšiřujete větší komunitu přeživších a můžete mezi nimi přepínat. Což kvůli přítomnosti únavy a dlouhodobých zranění budete muset dělat pravidelně. Pokud tedy jedna postava zemře, ujmete se jiného člena komunity a jede se dál. Trošku to tak připomíná mód Iron Man z posledního Xcomu. Smrt postav je permanentní, ale pár úmrtí váš celý tým nepoloží na lopatky. Atmosféra je díky tomu opravdu parádní a jedinečná.

Zkoumat svět musíte opatrně a neustále nad vámi visí strašák rychlé smrti. Člověk musí u hraní více přemýšlet a plánovat. Nedá se hrát stylem jako v Last of Us či jiných hrách: "Třikrát zkusím, třikrát umřu, počtvrté se to podaří, protože již vím jak to." Nejednou jsem se přistihl, že jsem některou vedlejší misi raději vynechal, protože mi za ten risk nestála. Což je něco, co z jiných her příliš neznám.

Přežívání tu není jen pojem

Pocit zoufalého boje o přežití umocňuje i nedostatek zbraní. Každá zbraň na blízko se po chvíli rozbije (sice vydrží více než v Dead Rising, ale princip je podobný). A se střelnými zbraněmi musíte opatrně. Munice je vzácná. A výstřely jsou hlučné a přilákají zombíky ze širokého okolí. Takže se může snadno stát, že si usnadníte práci a skupinku zombíku vyčistíte brokovnicí. Načež zjistíte, že na vás běží trojnásobek nepřátel ze všech stran a jste v ještě horším průseru. Nejednou jsem končil v situaci, že jsem byl odkázán jen na holé pěsti či útěk. Prostě survival jak má být.

Druhou unikátní vlastnosti je plynutí času i při vypnuté hře. Což trošku připomíná například vydělávání peněz ve Fable. Pokud hru vypnete a vrátíte se k ní příští den, tak se neocitnete přesně v okamžiku, kdy hru ukončíte. Ale během vaší nepřítomnosti přibudou nové mise (třeba se vám někdo z komunity někam zatoulá a potřebuje pomoct), dílna opraví auta, dokončí se stavba některých budov, zraněné postavy se uzdraví a odpočinou si. Ale krom těchto pozitivních vlivů vaši svěřenci často spotřebují některé suroviny jako jídlo, munice, léky.

Někteří na tento prvek nadávají, protože mají pocit, že hra trestá za to, že nehrajete. Mě se naopak líbil, protože je to opět něco unikátního. Hned první patch opravil to, že ve vaší nepřítomnosti vám někdo mohl zemřít, takže se nejedná o nic kritického a hra se sama neprohraje.

Plná hra obsahu

Osobně mě překvapilo i kolik hra zahrnuje unikátního obsahu. State of Decay průběžně mixuje příběhové mise. Ty sice až tak nerozvíjejí souvislý příběh a jedná se spíše o kratičké epizody a problémy různých postav. Takže příběh není tolik zajímavý, ale dává to zase na druhou stranu možnost nechat vás mise prohrát a přesto ve hře pokračovat. Zde mě překvapilo, že je těchto misí docela dost, takže se nemusíte bát rychlého stereotypu. Unikátních dialogů, událostí a cutscén je ve hře na dlouhé hodiny hraní.

Krom těchto misí hra generuje opakující se vedlejší míse (záchrana někoho, vymlácení zamořené oblasti, hon na nějakého silnějšího zombíka, obrana některých ze sousedů proti útoku zombíků, apod.). Ty jsou často časově omezené. Takže musíte i plánovat čemu dát prioritu a co odložit a riskovat že úkol nestihnete splnit. No a volný čas ještě můžete vyplnit výlety za sběrem surovin pro upgrade vaší základy. Zde potěší, že si na pomoc můžete volat některá NPC z vaší komunity, takže suroviny stačí najít. Nemusíte se se všemi tahat zpět na základnu.

Základny jsou dalším ze zajímavých prvků. Usídlit se můžete na jedné z několika lokalit a jednou za čas se přestěhovat dle libosti. A s nasbíraných surovin poté můžete svou základnu upgradovat. Takže si můžete postavit dílnu, která vám opraví poškozená auta (jinak auta brzy rozbouráte a jednou rozbité auto zůstane rozbité napořád), lékařský stan, který rychleji uzdraví zraněné kolegy, kuchyni, která po naservírování jídla všem na nějaký čas zvedne zdraví apod. Míst pro stavbu je vždy méně, než budov které lze stavět, takže je nutno dělat kompromisy.