DRUHÁ STRANA MINCE Shadow of War

Nástupce Middle-earth: Shadow of Mordor, kterému jsem dal v roce 2014 devítku, vzbuzuje velké rozpory, které byly zmíněnému prvnímu dílu vlastně cizí. Mně minulá hra velice sedla, přitom se za nějakého zapáleného fanouška Tolkienova univerza rozhodně nepovažuji a nakonec jsem v ní strávil skoro 60 hodin. Jenže Shadow of War už tak jednoznačně pozitivně bohužel nepůsobí. Alespoň pro mne je to sice obrovsky rozsáhlé a solidní pokračování na ještě delší herní dobu, ale se střídmější atmosférou, která kvalit prvního titulu nedosahuje.

Shadow of War vlastně skoro přesně začíná tam, kde Mordor končí, takže je rozhodně dobré si předchozí dějství zahrát, však dnes stojí v GOTY edici na PC lehce přes stovku (což je dle mého názoru milionkrát výhodnější koupě, než vysolit zhruba devětkrát tolik za aktuální druhý díl). Když vás Mordor chytne, alespoň budete vědět, že se s následovníkem nespálíte. On je totiž na první pohled prakticky totožný. Vlastní příběh, jenž stejně jako minule zabere jen tu menší část z celkové herní doby, je zpočátku trochu nedomrlý. Už jen úvod, kdy vám pavoučice Odula ve své najednou lidské podobě vezme nově ukovaný prsten moci, moc kompaktně a uvěřitelně nepůsobí.

A velmi podobné to bude i později, jakoby tvůrci z amerického studia Monolith Productions rychle naroubovali aspoň něco spojovacího na jinak velmi robustní kostru dobrodružné mlátičky, kde je velká zábava kosit skřety a spol. ne po desítkách, ale rovnou po stovkách, čemuž se jen těžko vyhnete. Pokud jste znalci Tolkienovy Středozemě, tak si asi s novým Stínem tak akorát ťukáte na čelo, ale to, že si tvůrci i podruhé naprosto ohýbají zákonitosti světa Hobitů a prstenů k obrazu svému, mi vůbec nevadí. Naopak, alespoň člověk hraje úplně něco jiného, než obvykle sleduje či čte. V Shadow of War je totiž potřeba především vytrvat a alespoň zpočátku překousnout úvodní hodiny nudnějších pasáží, kde se toho ještě moc neděje, nic se nezamotává, to pouze skřeti snad naprosto bez zájmu padají znovu ve dvouciferných počtech.

Jedno se ale Shadow of War musí nechat. I proti Mordoru je to ještě výrazně rozsáhlejší hra. Samotný příběh totiž v Shadow of Mordor bez DLC zabere kolem 15 hodin, jenže zde ve dvojce jsem ho dokončil ještě po pěti hodinách k tomu. Která hra vám dneska nabídne singleplayer na kompletní skoro celodenní hraní? A dle tradice se k tomu můžete věnovat i záplavě vedlejších kratochvílí a opět lehce ve hře ztratíte dalších dvacet až třicet hodin. Po stránce trvanlivosti nemůžeme říci křivého slova. I jednička je obří hra a dvojka jakbysmet. Hra je sice rozdělena pouze do kvarteta aktů + dva různé konce, nicméně kromě kratšího prologu a trojky jsou oba další velmi dlouhé a rozsáhlé, nebál bych se říci, že snad až moc.

Ústřední to prvek, tedy zabíjení skřetích šéfů a velitelů v rámci povedeného systému Nemesis s jejich hodnostní hierarchií, funguje bez závad i podruhé. Jenže každá takováto část je oproti minulosti ještě větší, složitější a nafouknutější. Takže k tomu musíte dobýt pět pevností, což je hodně zdlouhavá záležitost, která herní dobu fest natahuje a vlastně ani nic jiného v poslední části hry nemůžete provádět. Ponejprv potřebujete hlavně svoji vlastní armádu na víru obrácených bývalých nepřátel a nevyhnete se ani posléze trochu otravnému čištění velitelských podkádrů tak, abyste pak měli cestičku k tomu nejvyššímu pěkně umetenou a čistou.

Největším problémem Shadow of War tak nejsou tolik propírané mikrotransakce, nýbrž stereotyp, který ale byl minimálně později vlastní již prvnímu dílu. Tím, že všeho přibylo, je to navíc ještě horší. Záhy se vám na mapě vyrojí doslova desítky ikonek, pro 100% dokončení musíte sbírat myriádu blbostí a v obrazovkách dovedností a vylepšování se lehce ztratíte. Je to prostě daň za vskutku obří rozsah hry, který ale občas bývá dvousečnou zbraní, jak by hned přitakal poslední Ghost Recon: Wildlands. Jenže, já se v tomto ani vývojářům nedivím. Na druhou stranu by zase čelili komentářům, že patnáctka hodin příběhu je málo a pak v širém světě není co dělat, jak na to dojela třetí Mafia.

Protože celý svět, nyní rozdělený dokonce do pěti velkých a unikátních map, je mnohem rozlehlejší než dvě minulé lokace. Kvituji jistou rozmanitost většiny z těchto ploch, ale široké mapy zase vyvažuje velmi průměrná grafika až s ošklivými texturami, která ani na testované (prodávané) PC verzi není žádná velká hitparáda. A ty hrozné animace pohybu? I hlavních skřetů je nyní více, ale už po několika hodinách bylo jasné, že se jejich proporce až nezdravě opakují a velmi často jsem bojoval proti dvojčeti, trojčeti, čtyřčeti, pěti... atd. mnohých z dřívějších nepřátel. Minule jsem po finále příběhu jen tak pro radost pobíjel další a další skřety na jejich velitelské šachovnici systému Nemesis, ale podruhé mě to samé již mnoho nebavilo.

Přitom k soubojům nemůžu mít žádných výhrad, protože jsou opět vtahující, velmi intuitivní a hlavní pohyby vlastně provedete jen skrze dobře zapamatovatelnou kombinaci dvou/tří tlačítek. Pokud tedy přejdu, že i na vyšší ze tří obtížností je inteligence vašich protivníků hodně jednoduchá. A neměl jsem ani problém s balancováním na visutých překážkách, byť uznávám, že to automatické přichytávání je místy velmi nepohodlné a otravné.

Jistou zdlouhavost všeho konání tady si můžete zkracovat kupováním boxů v herním obchodě. Nové vybavení a válečníci se možná hodí, ale celou hrou můžete projít i bez toho, případně si další věcičky kupovat výhradně za nastřádanou herní měnu. Naštěstí vám hra mikrotransakce nijak nevnucuje a pokud přejdete políčko obchodu v hlavním menu, ani o nich nebudete vědět. Nicméně otravné pumpování dalších peněz ve hře je, což někomu může stačit, aby se podíval o dům dále.

Shadow of War, jak se tak rozhlížím, u kritiky ani u hráčů nedosahuje vysokých hodnocení minulého dílu. A asi to tak má být, byť se v žádném případě nejedná o nějaký propadák. Nová hra prostě jen znovu obnovuje drtivou většinu mechanik předchůdce a nabaluje na to další a další generický obsah, až mi několikrát přišlo na mysl, že je hra již dost nepřehledná a zbytečně přefouknutá.

Jenže, lebedili jste si v desítkách a stovkách vesměs stejných bitek v Mordoru a klidně takto utratili desítky hodin? Bravo, pak si i nový titul skvěle užijete a není tucha, proč by vám neměl padnout do noty. Ti ostatní se ale v této bezesporu velké hře mohou po čase začít tak trochu nudit a možná i ztrácet. Takže, zkuste si jedničku, a sami nejlépe uvidíte, ne? Shadow of War je prakticky tím samým co minule, jen pořádně větší, chaotičtější a graficky slabší. Pokud bych měl udělit číselné hodnocení, volil bych tentokrát 7/10.

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.