Driver: San Francisco

Vývojáři navíc slibují, že při každém převtělení také alespoň mírně nahlédnete do života toho konkrétního řidiče. Postupně byste takto během hraní měli vystřídat stovky postav, ačkoliv vlastně celou dobu budete stejně hrát za Tannera.

Vytvořit tuhle na pohled nenáročnou vlastnost ale autorům dalo zabrat, jak si můžete sami ověřit na skutečnosti, že i během převtělování běží Driver neustále v plynulých šedesáti snímcích za vteřinu. Tedy i ve chvílích, kdy také váš protivník mění těla řidičů a vozy.

O to překvapivější, že svého pronásledovatele vždycky poznáte podle způsobu, jakým řídí: jeden bude agresivně narážet do vozů před sebou, jiný se zase spolehne na rychlou jízdu.

Jisté je také to, že autoři se tentokrát soustředí hlavně na multiplayerovou složku, která obsáhne devět různých módů. Na právě probíhajícím veletrhu E3 došlo pouze na ten první, Trail Blazer, kde je vaším cílem udržet se na dosah neonových světel auta, jež se vám marně snaží ujet přímo před nosem.

Pokud to vydržíte dostatečně dlouho, tedy konkrétně než vám na obrazovce naskáče celých sto bodů, vyhráváte; jestliže vás soupeř naopak setřese, stává se vítězem on. To by samozřejmě bylo vcelku banální, kdyby oba hráči neměli k dispozici neomezený počet převtělení a nemohli tak neustále skákat z jednoho vozu do druhého.

Stylem hry tak mód Trail Blazer daleko spíš než obyčejné závody připomíná akční Mario Kart, kdy oba hráči zuřivě buší do ovládání a přitom neustále skenují své bezprostřední okolí, kde by se dalo najít nějaké to neobvyklé auto, které už ten druhý nedokáže trumfnout. Třeba nějaký De Lorean anebo Fiat 500s, který jsme během předváděčky stihli zahlédnout.

Při jízdě také okamžitě zjistíte, že vás vlastně vůbec nebaví zatáčet anebo se nedejbože převtělovat za rohy; není to praktické a vůbec to nesluší tempu hry, které po pár desítkách vteřin nabere stálý rytmus. Když prostě nový Driver správně "klape", z reproduktorů je vyjma vrčení motoru slyšet už jen stálé tepání a mlaskání, jak se hráči jeden po druhém převtělují do stále dalších a dalších vozů na rovné dálnici.

Navzdory nezpochybnitelnému grafickému půvabu nového Drivera se při pohledu zblízka nicméně zdá, že vývojářům se zatím nepodařilo úplně doladit textury - přisuzujme to tomu, že hra se stále nachází v rané alfaverzi. Nasvícení scény si již teď rozhodně zaslouží pochvalu a třeba neustálé odrazy sluníčka ve skleněných sanfranciských mrakodrapech hře propůjčují zvláštní atmosféru.

Zda ale neobvyklá sázka na jediný herní princip přinese Driverovi slávu, nebo tuto diskutabilní sérii definitivně potopí, to si ani po první předváděčce nedovolujeme předpovídat. Jisté je, že Reflections se pustili do něčeho nového a namísto nemastného, neslaného pokračování zkouší sérii posunout někam jinam. Co myslíte, podaří se?