RECENZE DriveClub

DriveClub, není to ta startovní PS4 exkluzivita, co si dala rok načas? Určitě se shodneme, že je lepší raději si chvilku počkat - na kvalitní titul, který splní všechny sliby a uspokojí fanoušky, než dostat včas něco uspěchaného a polovičatého. Vlastně se dá říct, že DriveClub to docela vychytal. Vloni nelezl zbytečně do zelí Gran Turismu 6 a letos by mohl majitelům PlayStation 4 nahradit Need for Speed, který rovněž nestíhá a pauzíruje.

A ačkoli se souboji s dalšími potencionálními závodními hity podobného ražení (Forza Horizon 2, The Crew, Project CARS…) stejně nevyhne, DriveClub to nakonec nemusí zvlášť trápit. Není multiplatformní a vsadil na trochu jiný koncept na uzavřených tratích, namísto jízdy v otevřeném světě. A s přívlastky můžeme hned pokračovat, k DriveClubu pasují výrazy jako dlouho očekávaný, netrpělivě vyhlížený, nebo krásně vypadající a velmi dobře jezdící, což speciálně u závodní hry kvituji nejvíc. Bohužel mám však v poznámkách i přídavná jména jako obyčejný, mdlý, zvláštní a navrch i nedodělaný.

Jeden starý nejapný vtip, ovšem k DriveClubu se dost hodí, popisuje smíšené pocity jako stav, když se vám tchýně zabije ve vašem novém autě. Je potřeba cokoliv dodávat? Aut má DriveClub relativní dostatek a minimálně každé druhé byste nepochybně měli rádi ve své garáži. Hra samotná je ale ve spoustě věcí vcelku zabitá, dodávaly snad vývojářům některé prima nápady jejich tchýně? Bez legrace, smíšené pocity vás budou hrou provázet prakticky neustále. Jakmile narazíte na něco dobrého a povedeného, hned za rohem čeká nějaká zvláštnost a podivnost. Těch otázek, jak bylo myšleno tohle a proč tu vůbec není tamto, se prostě při hraní vyskytuje moc.

1 of 29

Caption

Attribution

Shut up and drive, zpívá známá americká pěnice a kromě klipu, se Škodovkou v hlavní roli, jde zároveň o jednu z možností, jak si DriveClub užít. Po ničem moc nepátrejte, raději se na nic neptejte... jen sešlápněte plyn a jeďte. Kochejte se pěknou grafikou, užijte si ne až tak arkádový a rychle do ruky padnoucí jízdní model, nic neřešte a nepřepínejte. V takovém případě lze garantovat spokojenost, když ne přímo nadšení, jaká parádní závodní hra se vám právě vrtí v PS4. Jakmile ovšem začnete brouzdat v menu, kouknete se do nastavení, na herní režimy a obsah vůbec, dostaví se nevyhnutelně zapeklité otázky. A pomyslný měřák spokojenosti začne povážlivě klesat.

Proč se nedá navolit obtížnost? Kvalita a síla soupeřů? Potažmo nějací pomocníci? Proč nemá hra, která si zakládá v první řadě na vizuálu, a chvílemi až božské grafice, foto-režim, ani opakovačky? A proč doposud není implementováno počasí, když je předváděno v každém druhém traileru? Proč dostává hráč všechna auta zdarma, v podstatě za nic, a nemůže si je ani extra upravit? Není tady tuning, žádná vylepšení, nevyberete si dokonce ani barvu vozu, maximem je hrstka skinů, potažmo tovární vůz zcela bez polepů. Nastavení pravidel závodu? Není. Možnost vypnout kolize? Není. Split-screen? Není. Hlavně že si vývojáři hráli s milionem (ne)podstatných věcí okolo a na to základní (tradiční) se vykašlali.

Radost střídá smutek. Opravdu. Začal jsem hrát a hned si oblíbil chování aut. Jsou sice trochu přicucnutá k asfaltu a neodlepí se ani na horizontu, ovšem přilnavost pneumatik je trefená dobře. Driftovat zatáčkou není problém, když to přeženete s rychlostí, odstředivá síla vás začne mocně přibližovat ke svodidlu na vnějšku, brzdit je nutno včas a s rozvahou, ty sporťáky vážně něco váží a nejsou ani přehnaně stabilní. Když brzdy zablokujete, nebo vůz rozvlníte, pocuchaná karoserie vás nemine. Model poškození je sice toliko kosmetický a velmi decentní, ale víme jak to je. Licence, automobilky.

Přesto docela překvapí, že DriveClub nezná žádné asistence ani grafické pomůcky. Minimálně zobrazení ideální stopy, či kontrola trakce, ABS a další elektronické vychytávky by se nováčkům jistě hodily. Některé bestie s přebytkem výkonu umí být divoké. Potěší volba mezi automatickou a manuální převodovkou, potažmo naprostá volnost při konfiguraci tlačítek a podpora volantů. Hudba hraje klasicky pouze v menu (velké plus, zvuk je totiž skvělý) a při jízdě je defaultně vypnutá. DriveClub vstoupil do závodu jedním slovem parádně, při štelování toho, co poštelovat lze, jsem si celkem lebedil. Jak to parta z Evolution Studios pojala a vzala za správný konec.

No jo, ale pak jsem se začal shánět po tom, co ve hře není. Grafikou se lze kochat maximálně před startem, kdy kamera nabízí překrásná homolkovská panoramata, přelétává nad krajinou a ukazuje zákoutí tratí. Mimochodem nahrávání skutečně zabere sotva 10-15 vteřin, next-gen! Přestože hra trochu fixluje (určitě nahrává na pozadí) a těch takřka 20GB na pevném disku také udělá své. Nicméně jak padne zelená, na pitvání detailů už není čas. A není ani v cíli, protnete pásku a hotovo, žádné akční pohledy na auto, žádný sestřih právě skončeného závodu, kompletní replay, ani fotografování momentek, kdy se vám zachce.

1 of 35

Caption

Attribution

Něco z toho je slíbeno, včetně už vzpomenutého počasí, ale zatím nikde nic. Kromě nastavení denní doby a rychlosti, s jakou ubíhá herní čas, je v menu k vidění i meteo posuvník. Ovšem bouřka nepřišla, ani když jsem si ji přál. Co sakra vývojáři dělali celý ten rok? A proč si tyhle věci schovávají, když je mají patrně dávno připravené, v jednom kuse je předvádějí a prsknou je též do oficiálních videí? Kontraproduktivní a nepochopitelné. Ale jak můžeme chtít fotit a sledovat opakovačky, když chybí i tak základní záležitost jako reset? Kdepak stisknout tlačítko a objevit se hned na silnici, to neumíme. Pěkně pauza, v menu vybrat danou volbu, potvrdit... děláte si legraci?

A takhle je to pomalu se vším. Hra nemá příběh ani žádná sáhodlouhá předstartovní videa, ovšem svého řidiče si upravit můžete. Co na tom, že k vidění je sotva dvě vteřiny a tvorba postavy je na míle za The Sims. Osm typů hlav, pět typů oblečení, muž nebo žena. Proč se s tímhle vůbec patlali? Mnohem raději bych si opravdu zvolil barvu auta a třeba i navrhnul decentní potisk na kapotu. To však nelze. Kupříkladu Ferrari California tak v DriveClub jezdí vždy a zásadně jen světle modré, k červené se přiblíží pouze s divokými polepy, v rámci přednastavených skinů. Mým zoufalým řešením, jak si poručit barvu laku, je rozbít jeden z původních skinů, vše smazat, odlepit a nechat jen čistou karoserii v žádaném odstínu. To myslíte vážně?

Kampaň, zde zvaná Tour, je vlastně lineární, sbírá se tradiční sláva, respekt a hvězdičky. Občas něco vynechat a přeskočit rozhodně lze, ovšem brzy se stejně vrátíte, když lepší vůz zatím není k dispozici a otevřené závody jezdíte jen s tím, co stojí v garáži. Herní systém je tak klasický a pochopitelně navázaný i na kluby. Veškeré skóre a ocenění se přičítá jak jednotlivci, tak řekněme týmu - je proto dobré mít hned po ruce kamarády a šikovné. Všechno pak jde rychleji, ostatně i vlastnictví a pomyslné klíčky k některým strojům jsou odvislé od klubové zdi slávy.

A znovu, jakkoliv je tohle všechno v podstatě bez připomínek, zamrzí absence obtížnosti, respektive možnost mít soupeře trochu ostřejší. Rozjezd kampaně je pomalý a na pódiu bude snad každý. První třetina Tour je každopádně hodně vláčná a závodit se skoro ani nemusí, všechno jde až příliš snadno. Když po startu z chvostu pole (obvyklý počet vozů na trati je osm, maximum potom dvanáct) všechny prakticky hned předjedete a nejpozději ve třetí zatáčce jste první, asi je to špatně. Přitom v singlu, čistě v rychlých závodech mimo Tour, kvalita oponentů zvolit jde. Složení jezdeckého pole, a to s čím pojedou ostatní, však už ne. Kdo tohle vymýšlel?

1 of 47

Caption

Attribution

Zpět ke kariéře, výzva se v mém případě dostavila až někde v polovině, teprve tam se stal sběr hvězdiček a souboje na dráze trochu obtížnější. Umělá inteligence přitom není špatná, soupeři dokáží i zabojovat, když ne vyloženě útočit. Občas si neodpustí štouchanec a nebojí se hráče ani usměrnit, dotíráte-li na jejich pozici zvlášť drze a bez skrupulí. V jejich chování lze nicméně vypozorovat i obvyklé nedostatky. Prim hraje opět catch-up, sice ne tak viditelný a pitomý (pro příklad se nabízí loňská taškařice v podobě NFS Rivals), přesto přítomný a závody i zábavu ovlivňující. Vyložený řád a pravidla jsem neobjevil, ale pokud jste ve vedení, vždy se alespoň jedno auto pověsí na váš zadní nárazník a pár set metrů před cílem začne dorážet, pro finiš co možná nejdramatičtější.

A naopak, máte-li potíže a trefíte bariéru, potažmo uděláte hodiny, nic není ztraceno. Balíček soupeřů klasicky zpomalí a nechá vás se dotáhnout. Borce na prvním-druhém místě už možná neuvidíte (bez záruky, nějaký mustr hra asi má, ovšem mění se to), občas jednoduše někdo ujede. Ale takříkajíc hlavní peloton vás pokaždé rád přijme a znovu nabídne možnost ucházet se o pozici na bedně. Evergreenem je rovněž bázlivá a bojácná jízda, někdy a někde jednoduše AI brzdí zbytečně, či alespoň příliš brzo, inu syndrom Codemasters. Překvapit vás nesmí ani vyrovnané síly, kdy vůz papírově slabší drží krok, pakliže si na vás rovnou nevyšlápne. V daných třídách jsou si zkrátka auta relativně rovna.

Uff, z DriveClubu jednoduše nikdo moc moudrý být nemůže, smíšené pocity, kam se podíváš. Zatleskat lze nabídce pohledů, je jich šest a všechny použitelné. Nárazník, kapota, palubní deska s kamerou na kapličce přístrojů, pohled zpoza volantu, dva externí výhledy za autem…, sice jsem je prakticky nevyužil, tím spíš když kokpit je tak parádní a pěkně provedený, ale na drifty možná vhodné budou. Přesto, hlava jezdce je trochu strnulá a asi až příliš fixovaná na pohled vpřed. Lehce ji rozpohybovat a rozetřást by se možná hodilo, pro umocnění dojmu, vzpomínáte na NFS Shift, či první GRID? DriveClub sice předkládá solidní dojem z rychlosti a běží samozřejmě maximálně plynule, nicméně i v rychlosti 250 km/h je až příliš v pohodě a ladně plující.

Výtky patrně zazní též na adresu vozového parku a tratí. Aut je dohromady padesát, rozdělených do pěti balíků, dle výkonu. Padesát, nebo „jen“ padesát? Rozhodněte se sami. Pravda je, že výběr je to povedený a hlavně evropský! Po letech se sérií Need for Speed a tlačence z Asie i Ameriky…, však víme. Ovšem kdyby sporťáků bylo o pár desítek víc, nikdo by se patrně nezlobil. Počkáme si na DLC. A podobně tratě. Kdybych chtěl mlžit a v duchu PR přehánět, zahlásím, že DriveClub má téměř šedesátku tratí. Ve skutečnosti jich je přesně 55 a ani teď nemluvím tak úplně pravdu, protože polovina z nich jsou pouze variace téhož, co se jedou v opačném směru. Ajaj.

První závan pochybnosti jsem měl hned po startu Tour, když jsem s MINI Cooperem jel tam a hned zase zpátky kdesi v Indii. Okamžitě mi blesklo hlavou, jak to asi bude s těmi počty a kolik vlastně lokací si Evolution Studios připravili, když už po deseti minutách jezdím v uvozovkách pořád to samé? Dobrá, jízda z bodu A do B a potom obráceně…, ta trať je ve výsledku jiná, byť ve stejných kulisách. Na druhou stranu, podobné berličky se používají mimojiné právě k navýšení stavu. A DriveClub zkrátka je ten případ. Tudíž pět prostředí (Kanada, Čile, Indie, Norsko a Skotsko), v každém čtyři tratě odněkud někam (z A do B), následně klonované pro opačný směr (z B do A), plus jeden ryze závodní okruh v každé lokaci, ovšem i ten vždy ve třech variantách, potažmo konfiguracích. PR hatmatilkou tak celkově 55 unikátních tratí - matematikou prvního stupně ZŠ potom pouhých pět tratí vždy v pěti krajinách, což dělá pětadvacet kousků.

Přičemž si hned přisadím, že variabilita mohla být určitě i větší, design a layout je leckdy dost podobný a tak trochu na jedno brdo. A v mžiku znovu pozitiva, úžasné je měřítko a okolní krajina. Cesty jsou povětšinou široké opravdu sotva na 2-3 auta, víc se jich vedle sebe nevejde. Souboje i předjížděcí manévry proto nepostrádají náboj. Ve chvilkách klidu je zase na co koukat, majestátní hory, výhledy do údolí, slunce nad obzorem…, grafika, efekty a hlavně nasvícení vskutku mají něco do sebe. Takže je škoda, že tvůrci nenavrhli i nějaké vesničky, když ne rovnou tratě městské. Bohužel, úzké a klikatící se cesty jsou zároveň i Achillovou patou, stačí říct jediné - multiplayer. Je vám jasné kam mířím, většina lidí jezdí jako čuníci a online hra nezná nic jako závod bez kolizí. Ty prostě vypnout nejdou.

Velmi často to tedy vypadá jak souboj bowlingových koulí na bobové dráze. Všechny se valí vpřed, ohromnou rychlostí, odrážejí se od stěn a jedna od druhé…, o závodění, natož pak o zábavě, nemůže být moc řeč. Doufám, že tohle se časem vyřeší. Snad půjde hry zakládat a soupeře si vybírat (zatím je to dost na náhodu a model chaos), snad se objeví i volba pravidel a více možností jak hrát. Vždyť i týmová příslušnost se losuje z klobouku. Multiplayer menu zobrazí probíhající závody, potažmo připravená klání, někam naskočíte, hra to nějak rozlosuje, chvíli jste modří, chvíli červení a bodíky se jen sypou. Dobrá, je to rychlé a dynamické. Někdy bych si ale rád i počkal a v lobby hru pěkně připravil. Povolil přístup jen řidičům na jisté úrovni, těm co nemají nálepku „carnage style“ a tak dál. Zatím však jen zbožné přání.

Co mi naopak nevadilo vůbec, je přísný reset a striktně ohraničené silnice. Vlastně jsem si toho ani nevšiml. Závodím, držím auto na silnici, včas brzdím, do zatáček volím vhodnou stopu…, že jsou všude kolem bariéry? A někdy i neviditelné? A že vás hra nikam nepustí? Dokonce hned resetuje zpět? Ano, je to tak. A při pohledu na konkurenci i výraz next-gen je to trochu legrační. Ale DriveClub to má nastavené takhle, tohle není otevřený svět. Hra je někdy každopádně docela přísná, sotva si líznete dvěma koly za krajnici a už je tady odpočet. Tři vteřiny do výbuchu, poslední varování, koukejte se vrátit! No vážně, stěží lehce vyjedete mimo a na návrat jsou pouze tři sekundy, pak následuje nekompromisní reset. Ale je to případ od případu, někde lze vyjet i kus na trávu a najednou to nevadí.

Příjemná jsou i pravidla a penalizace. DriveClub toho sice k nastavení moc nemá, ale nad fér hrou vcelku bdí, tudíž žádné kosení soupeřů, žádné vození se po svodidlech v zatáčce, bez brzd a podobné skopičiny, co nás naučila série Need for Speed. Zde se všechno trestá a body jdou dolů. Po říznutí zatáčky následuje i chvilkové zpomalení, takže fajn, konečně se to snad Sony a studia pod jejich křídly naučila. Naneštěstí tohle platí hlavně pro singl, v multiplayeru to mnohdy bývají taková jatka, že nějaké záporné bodíky nestíháte ani sledovat. Úmyslné vystrčení soupeře z trati, neúmyslné ťuknutí o jeho zadní nárazník, resultující v hodiny…, tady je to zdá se všechno jedno, všichni jedou jako blázni a každý chce být na bedně. Že je to často o ničem a pěkná otrava, to jim nedochází.

Online složka hry je každopádně mor. Neustále vyskakují nové výzvy, týmové i pro jednotlivce, neustále se zobrazují časy a body těch druhých, v jednom kuse nabíhají žebříčky se všemi a se vším. V podstatě se to neliší od Autologu a EA her, Burnoutu Paradise, Forzy, Test Drivu… a desítek dalších her. Čímž se vracím na začátek, k tomu, jak je hra obyčejná. Evolution Studios slibovali málem revoluci a básnili o možnostech, které jim nabídla až PS4. DriveClub přitom po sociální stránce umí a dokáže jen to, co bylo běžné už v minulé generaci. Pochopitelně kromě grafiky, asi ta jediná se vymyká. Ovšem herně a obsahově? Kdepak, všechno už tady bylo a mockrát, když ne dokonce lépe.

DriveClub exkluzivně pro PlayStation 4 vychází zítra 8. října za 1599 Kč a k dispozici je též osekaná verze zdarma pro předplatitele služby PlayStation Plus.

koupit na Xzone.

Ostatně stačí připomenout zahrnuté herní režimy, jen závod, závod s časem a dost, to je vše. Ne, teď nežertuji, DriveClub závodí buď v balíku, nebo sólo proti chronometru. Na okruhu, či na malebné trati odněkud někam. Nic zajímavějšího a variabilnějšího v Evolution Studios nevymysleli. Oživením budiž pouze drift, tedy klání jednotlivce na prázdné trati, kde na vybraných úsecích jezdí dveřmi napřed a na rovinkách potom uhání jak o závod, ve speed zónách. Konečně takové vsuvky jsou i v tradičních závodech, čas od času se objeví barevný úsek, tu smykovací, tu průměrnou rychlost, či jízdu v ideální stopě počítající, přičemž pokaždé soupeříte s někým, kdo už tudy jel a nějaké to skóre zaznamenal. Další prověřená a provařená závodní klasika.