DOJMY z DriveClub
Jak jsme si zazávodili ve startovní hře pro PS4?
Pro vyzkoušení DriveClub bylo u Sony vyhrazeno nejvíce konzolí PS4, dohromady jsem jich napočítal osm, což demonstruje důležitost této hry pro novou konzoli. Navíc bylo ke každé konzoli připojeno Playstation Eye. V praxi to znamenalo, že vás hra před puštěním vyfotila a obrázek použila pro žebříček, který byl zobrazován na televizi vedle řady konzolí.
Žebříček zobrazuje, jak si vedete v jedné ze čtyř výzev. Kdo projede krátký okruh nejrychleji, kdo zvládne jeden označený úsek nejvyšší průměrnou rychlostí, kdo střihne šikanu v dokonalé stopě a nakonec kdo nejvíce zadriftuje v 360° otočce. Je to taková malá ochutnávka soupeření s ostatními členy vašeho klubu z plné verze hry.
Před spuštěním závodu jsem měl na výběr jsem mezi Audi R8 V10 a sporťákem Pagani Huayra. Nejprve jsem si vybral Audi, které bylo označeno jako Medium. Nevím, jestli to mělo znamenat obtížnost nebo kvalitu auta. Tipnul bych si to druhé, protože mi průjezd připadal náročný s oběma vozy.
První, co mě zarazilo, byla kvalita grafiky. Z videí vypadal DriveClub hodně dobře, ale skutečné hraní mi přišlo jako tři roky staré závody na PS3. K tomu mi průvodce řekl, že na DriveClub ještě v té době zbývala spousta práce. Je pravda, že při průjezdu krajinou ve stokilometrové rychlosti je vizuální stránka v pořádku. Já jsem si však schválně nechal projet celou úvodní sekvenci, ve které se střídaly záběry na trať z různých pohledů a zde se nebylo čím kochat. Když to srovnám s letošním Need for Speed: Rivals, které jsem si rovněž vyzkoušel, tak s ním se vizuální kvalita nedá srovnávat.
Možná i proto bylo zakázáno fotit a natáčet obrazovky běžící hru, i když si z toho někteří novináři moc nedělali. Je zajímavé, že o pár metrů dál předváděné Gran Turismo 6 na PS3 vypadá stejně dobře.
Ačkoliv je DriveClub pojetím někde mezi arkádou a simulací, jsou od řidiče vyžadovány určité schopnosti. Nelze jet s pedálem přitisknutím k zemi. Zjistil jsem to okamžitě v první zatáčce. Na druhou stranu auta poměrně dost plavou a je jednoduché se roztočit do hodin. Ovládání bylo hodně citlivé, ale díky povedenému a citlivému Playstation 4 ovladači to nebyl velký problém. Mimochodem, automobil se dal ovládat nejen joysticky, ale i pohybově, což jsem pro jistotu raději ani nezkoušel.
Mrzelo mě, že jsem nemohl vidět téměř nic z vlastností, které mají dělat DriveClub výjimečným. Soutěžení mezi jednotlivými hráči sedícími vedle sebe bylo jen chabou náplastí na možnosti, o kterých autoři veřejně mluví a které mají být hlavní devizou hry.
Okruh se jmenoval Kinloch a odehrával se v zelené kopcovité skotské krajině. Kdybych chtěl, asi bych vám ho dokázal z paměti popsat, jak šly zatáčky po sobě, jak ukrutně byl krátký. Pocit z něj mám takový, že autoři opravdu nemají moc co ukázat a trať byla spíchnuta horkou jehlou, jen aby si novináři měli co zahrát. Možná i díky tomu nevypadal tak hezky, jak ve finále bude.
Předvádějící mi kladl na srdce, jak realistická hra ve skutečnosti je. Například jsou reálně simulované mraky, v potaz je brána hustota vzduchu i postavení hvězd na obloze odpovídá skutečnosti. Na to mohu říci jediné - k čemu mi taková blbost je, když se stejně pohybuji na uzavřené trati v obrovských rychlostech, ve kterých nemám čas kochat se noční oblohou. Hustota vzduchu a její vliv na ovládání auta? V poloviční arkádě? Někdy mi přijde, že se autoři věnují pozornost věcem, které jsou naprosto zbytečné.
DriveClub vyjde pouze pro PS4 koncem listopadu jako startovní hra.
Protože šlo v době mého letního testování spíše o prototyp než o dokončený titul, těžko hodnotit, jak Evolution Studios nakonec s DriveClub zabodují, zkušeností mají z her jako Motorstorm nebo WRC dostatek. Na druhou stranu nevím, jak moc věřit videím, které jsme viděli, jak moc reprezentují finální produkt.