Dragon Age 2

Vedle příběhu je nosným pilířem každého RPG také bojový systém, související s možnostmi rozvoje postav. Po této stránce prošla hra zdánlivě jednoduchou, ale přitom radikální změnou k lepšímu - alespoň z pohledu konzolisty. Zatímco v minulosti jste ukázali na nepřítele a vaše postava do něj začala automaticky sekat, trochu jako v MMORPG typu World of Warcraft, tentokrát budete muset to sekání obhospodařovat pěkně ručně, jako například v God of War nebo Devil May Cry. Na ovladači tedy máte základní tlačítko pro útok a na ty ostatní si pak namapujete speciální schopnosti útočného i obranného charakteru. Obzvláště při hře za obratnou "Rogue" jsem si připadal fantasticky agilně: skákal jsem během bojů mezi desítkou nepřátel od jednoho k druhému podle potřeby, zasazoval jim drtivé údery do zad a rychle vyklouzával zpod jejich čepelí.

Na PC je samozřejmě tento pocit poněkud odlišný, nicméně i tam hra o něco víc připomíná akčnější tituly typu Diablo. Nepochopte to ale špatně: v žádném případě to není za cenu ztráty komplexního stromu schopností a nezbytného zvažování taktiky! Hlavní rozdíl mezi boji na konzolích a PC spočívá stále v možnosti oddálit při hraní na PC kameru do ptačího nadhledu ne nepodobného Baldurs Gate.

Na vyšší obtížnosti nadále platí, že si budete muset během větších bitev zastavovat čas, udělit pokyny jednotlivým postavám a dávat dobrý pozor na každý další krok i pozici všech bojujících. Nepřátelé jsou různorodí, nebezpeční a vypnutí mozku vás bude rychle stát game over. Pomocníkem je naštěstí také plně nastavitelná inteligence vašich spojenců, kterým můžete nastavit před-definované vzorce chování (agresivní, léčitel, obránce...), nebo dokonce ručně editovat konkrétní akce na konkrétní podmínky (např. pokud ti klesne zdraví pod polovinu, použij lékárničku), přesně po vzoru skvělého systému ve Final Fantasy XII.

Při rozvoji postav budete muset opět brát v potaz potřebu zástupce každého povolání: válečník s jeho vysokou odolností a silným plošným útokem je nenahraditelným tankem do první linie, mága můžete sice postrádat útočného, ale ani náhodou léčivého, a o potřebě lotra za účelem odemykání zámků a zneškodňování pastí jsem se už zmiňoval. Kromě toho ale musíte zvažovat také řadu dalších proměnných: aby vaše družina neměla žádnou Achillovu patu, měli byste investovat do rozložení všech druhů resistencí a vlastností.

Ze stejného důvodu také budete chtít mít zbraně a kouzla se všemi možnými elementálními i jinými atributy. Vlastnosti postav i jejich schopnosti si budete tradičně zvyšovat po dosažení nové úrovně dané postavy, přičemž potřebné zkušenosti nezískáte jen zabíjením nepřátel, ale také plněním úkolů nebo používáním speciálních schopností. Zkrátka a dobře možností je plno a vyřádíte se jak u rozvoje postav, tak při jejich vybavování, zaklínání vybavení pomocí vložených run atd.

Zásadním aspektem rozvoje postav je udržování vztahů v rámci vaší družiny. Stejně jako předtím, bude se všem jejím členům přesouvat ukazatel mezi přítelem a protivníkem v závislosti na vašich volbách. Budete mít opět možnost si pomáhat speciálními pomůckami, jako jsou unikátní dárky, po jejichž nalezení vám hra sama doporučí, komu by udělaly největší radost. Co je ale mnohem příjemnější než v případě Origins, to je dostupnost s jakou je možné dotáhnout tento proces do konce. Zatímco v Origins jste se celou hru museli hodně snažit a s trochou štěstí jste před koncem hry prožili jednu milostnou scénku, tady je možné začít flirtování s postavami prakticky od začátku pomocí jasně odlišené ikony v dialogovém menu.

Můžete to hrát zároveň na více postav a dostanete několik příležitostí v tom pokračovat, nebo to s některou ukončit. Já měl například nezávazný sex s jednou, abych následně získal opravdový vztah se vším všudy s jinou. Postavy přitom na tohle všechno reagují: nejen během interaktivních rozhovorů, ale také během náhodných rozhovorů sami mezi sebou, když jdou spolu s vámi po lokaci. Mnohem lépe na mě zapůsobil také fakt, že vaše milovaná se v polovině hry nastěhuje k vám a její přítomnost se odráží na vašem domově i zbytku rodiny.

Hra udělá postupně tři velké skoky - pokaždé se příběh po nějaké větší události typu občanská válka posune zhruba o tři roky dopředu a vy tak sledujete nejen vzestup vaší postavy, ale také rozvoj města a příběhů v něm. S nespočetnou záplavou příběhových voleb osobního i světového přesahu budete mít pocit, že jste prožili několik let v Kirkwallu. Zatímco v jiných epických fantasy tvůrci sázejí na rozlehlost a pestrost herní světa, zde Bioware udělali přesný opak: dali vám jedno maximálně propracované město, se kterým během let jeho osudů srostete do takové míry, že ho budete považovat za opravdový domov. A jelikož ho změníte k obrazu svému, v pozdějších fázích hraní se přistihnete, že se nemůžete dočkat dalšího návratu - budete se ve škole/práci těšit, až tam večer zase vstoupíte. Jen občas zalitujete, že ačkoliv se město v průběhu let mění, samotné lokace a jejich geomterie zůstávají prakticky identické: což se bohužel týká i hrstky jeskyní nebo divočiny mimo město, kam se budete opakovaně vracet.

Nepříjemný je poněkud náhlý konec hry, který sice následuje po docela epickém kataklyzmatu, ale sám o sobě působí jaksi násilně, stručně, useknutě. Hra takto emotivní by si zasloužila mnohem hezčí rozloučení s postavami, viz série Final Fantasy. Pro ty z vás, kdo hodnotí podle čísel místo podle kvalit: Dragon Age: Origins jsem dohrál za 24 hodin, Dragon Age 2 jsem dohrál za hodin 26. Vynechal jsem ale přitom řadu "questů" a už teď se nemohu dočkat, až si dám hru podruhé a budu vybírat úplně jiná rozhodnutí. Navíc po dohrání se ocitnete ve svém domě, kde dostanete vzkaz, že sem brzy dorazí DLC přídavky a nová dobrodružství.