DOJMY z rozehrání Watch Dogs 2
Svěží a zábavný svět bez starých věží.
Není žádným tajemstvím, že Watch Dogs 2 se od svého předchůdce vzdálí. Už jen z trailerů je nějaký čas patrné, že toto pokračování bude jasnější a hravější než předchozí pokus studia Ubisoft o hackovatelný otevřený svět. Teď, když jsem v pokračování strávil skoro čtyři hodiny, je jasné, že velkých změn dozná i atmosféra hry.
Ještě v červnu na E3 jsme mluvili s kreativním ředitelem Watch Dogs Jonathanem Morinem (E3 dojmy), který nám tehdy slíbil něco odvážného. Pamatuju si, jak říkal: „Nejsou tam žádné věže. Prostě ten svět zkoumáte." Budu upřímný - takové prohlášení o otevřeném světě od Ubisoftu mi prostě nedávalo smysl. Série Far Cry, Assassin's Creed, první Watch Dogs - ve všech těchto hrách se odhalovala mapa za použití stejné šablonovité kombinace zlézání/zabírání/hackování/podpalování věží (či nadechování se u táborového ohně v případě Far Cry Primal), díky čemuž jste odhalili část mapy a s tím i ikonky nových úkolů. Opravdu se Ubisoft chystal tohle všechno zahodit?
Co se týče systému pokroku, Watch Dogs 2 nepřinášejí nic revolučního - máme tu ukazatel zkušeností, který vás za vaše skutky odměňuje followery podobně jako na Twitteru, a také je zde seznam questů, který připomíná úkoly v herním mobilu. Tyto systémy jsou obšlehnuté z libovolného RGP, ale postupem času vám budou připadat naprosto přirozené. S tím, jak budete prozkoumávat svět, se budou objevovat i různé aktivity. Koupíte si švihácké kalhoty? Získáte za to followery.
Zničíte velký starý billboard s tváří nikoliv nepodobnou Donaldu Trumpovi? Získáte pár dalších. Právě díky tomuto systému se vydává nový chlapec Marcus Holloway na další dobrodružství kolem sanfranciské zátoky, kde vám začnou vyskakovat nové věci, které můžete dělat, jakmile dosah vaší sociální sítě dosáhne určitého milníku. A nejsou tu žádné věže. Jinými slovy: prostě ten svět zkoumáte.
„Chtěli jsme opustit ten vzorec, který se podle nás využíval už příliš," řekl mi vrchní producent Dominic Guay, když můj čas na hraní vypršel. „Ve Far Cry, ve Watch Dogs, v Assassinovi... ten systém funguje, ale my jsme si řekli, že chceme strukturu, která bude hráče odměňovat za to, že svět zkoumají, namísto struktury, kde máte pocit, že musíte na mapě vyčistit všechny ikonky. Připadá vám, že právě tohle je váš jediný úkol, ale takhle přece lidé nefungují. Když si chci prohlédnout Paříž, podívám se na mapu a jdu přímo k Notre Dame. Ve Watch Dogs 2 je to to samé - tady mají větší hodnotu místa, a ne ikonky."
Pamatujete, co jsem říkal o těch kalhotách? Na začátku hry Marcus nové kalhoty potřebuje (sami si pak zjistěte proč). Vtipné je, že právě tohle je vaše první mise ve Watch Dogs 2, ale přitom ji můžete odkládat tak dlouho, jak budete chtít. Přímo ze startovní lokace, kde nad slunce ozařuje zátoku kolem San Francisca, jsem se místo toho vydal opačným směrem a projel celou mapu.
Pak jsem se pomocí rychlého cestování přesunul na Alcatraz, trochu se tam porozhlédl, projel se kolem Silicon Valley a spatřil centrálu společnosti Noodle (čti: Google). Nakonec nastal čas vyzvednout si ty kalhoty a posunout příběh kupředu, ale díky obyčejné projížďce po mapě jsem mohl najít spoustu zajímavých míst.
Tím neříkám, že si hlavní příběh nezaslouží pozornost - to vůbec ne. Těžko si představit jiný otevřený svět, který s takovým úspěchem kombinuje některé technologické příběhy a motivy ze současnosti. Ačkoliv krvavé skopičiny ve hře Grand Theft Auto často kolidují s jejím dětinským smyslem pro humor, Watch Dogs 2 se prezentuje spíš jako odlehčenější záležitost. Je zde mladší skupinka postav, kteří se vyžívají v neplechách.
„Když ve hře trávíte 60 hodin, chcete určitou různorodost v tónu," dodává Guay. „10hodinovou hru můžete klidně udělat celou jako noirový zážitek. My i tak chceme témata, která jsou vážná, ale vyvažujeme je tím, že zde máme skupinu, která je mladší a trochu optimističtější."
V úvodu hry Marcus začíná jako hodný chlapík - takový, který bude spíš používat svou kontaktní zbraň v podobě biliárové koule na provazu než útočnou pušku, ačkoliv dostupné jsou vám obě možnosti. Ale zatímco drsňácký samotář Aiden Pearce z prvních Watch Dogs působil jako někdo, kdo by si do kabátu ukryl rezervní AK, Marcus Holloway tak nepůsobí. Nejen že to není jeho styl, ale navíc to ani zdaleka není nutné, jelikož má k dispozici širší škálu vychytávek.
Máte zde dálkově ovládané auto, díky kterému můžete hackovat a manipulovat s věcmi na dálku - a když ho někdo zachytí, ještě to neznamená, že odhalí samotného Marcuse. Také je zde nový dron (skvěle se s ním dělají selfíčka), díky kterému získáte přehled mapy seshora.
V počátečních misích se budete plížit do hollywoodského studia, abyste tam ukradli mluvící auto ve stylu Knight Rider, budete hackovat jeřáb, abyste získali přístup k visutému billboardu, a po telefonu napálíte záludného miliardáře, kterého podvodem přimějete, aby věnoval peníze na charitu.
Je ještě brzo - nedostali jsme se k ničemu příliš vážnému ani jsme neprozkoumali příběh samotného Marcuse, kde se ještě může vyskytnout něco temnějšího. Ale už teď cítím, jak mi tým ve Watch Dogs 2 přirůstá k srdci: je to směska osobností, v níž najdete i jednu autistickou postavu, která se tady naštěstí prezentuje jako něco víc než pouhá karikatura.
Opět budete infiltrovat centrály technologických společností a narušovat lidem soukromí pomocí plížení a hackování, i když to druhé stále spočívá spíš v tom, že musíte „stisknout X pro hackování", než v něčem inteligentnějším. Ale stejně - když se ženete po dálnici v autě z Knight Rider a mačkáte tlačítka jako zběsilí, abyste setřásli policii ze své stopy, nic jiného ani nepotřebujete. A co je nejdůležitější, hnal jsem se po dálnici v autě z Knight Rider. Nemusel jsem střílet po lidech z útočné pušky schované v kalhotách kvůli super závažnému důvodu č. 2. Zkoumal jsem svět a bavil jsem se.
Tento článek vznikl na novinářské prezentaci v Paříži, cestovní náklady hradil UbiSoft. Čtěte také E3 dojmy.