DOJMY Z ROZEHRÁNÍ Kings Bounty 2
Z klonu Heroesů skoro čistokrevným RPG v otevřeném světě.
Původní hra King's Bounty byla výbornou fantasy strategií, která sice nepokrytě vybrakovala legendární Heroesy, ale zároveň šla i svou vlastní cestou. Slavila úspěch a díky tomu vznikla celá řada datadisků a samostatných pokračování. Nic z toho, ale nereprezentovalo plnohodnotný druhý díl, který přichází až letos a jeho vydání je naplánováno na 24. srpna. Už nyní jsme ale měli možnost zahrát si novinářskou preview-verzi King's Bounty II, která má velmi blízko ke své finální podobě a mohli jsme z ní načerpat své vlastní dojmy.
Největší novinkou je bezesporu radikální změna konceptu. Vývojáři totiž přetavili fantasy strategii s hrdiny na skoro čistokrevné RPG v otevřeném světě a vlastně jediným pojítkem s původní hrou jsou tahové souboje. Bitvy jsou také jediným místem, kde zůstal zachován izometrický pohled kamery. Všude jinde je nyní kamera jen z pohledu třetí osoby a pohyby své postavy jsem ovládal napřímo, třeba jako v Zaklínači 3 nebo ve Skyrimu.
Počáteční výběr hrdiny je trochu chudší, než byste u RPG čekali. Jsou zde pouze tři předefinované charaktery bez možnosti úpravy vlastností. V tomto preview máme dovoleno vám představit pouze dva z nich, takže variantou číslo jedna je Aivar neboli válečník, který všechno tlačí hlavně silou. Druhou možností je kouzelnice Katharine, jejíž silnou stránkou jsou kouzla a magie. Ačkoli je začátek příběhu za obě postavy naprosto stejný, v průběhu hry se vyskytují situace, které mě donutily zdolávat úkoly různými způsoby.
Například při průchodu první lokací jsem narazil na překážku v podobě tří hliněných golemů. Měl jsem na výběr je buď zničit nebo přemluvit jejich pána, abych si zajistil volný průchod. Když jsem ale hrál za Aivara, zjistil jsem, že mnou preferované nenásilné řešení není uskutečnitelné, protože má postava nemůže zahájit dialog s kouzelníkem, který velel golemům. U válečníka mi zkrátka chyběla dostatečná úroveň magie, takže mi nezbývalo než golemy zlikvidovat. Zato pro Katharine nebyl žádný problém aktivovat runy a překonat magickou ochranu a zahájit vyjednávání o volném průchodu.
Na druhou stranu jsou zde i další rozhodovací možnosti, které jsou už jen na hráčově uvážení, jen jsem musel vzít v potaz, že každá varianta s sebou nese nějaké důsledky. Například, když jsem vstoupil do potyčky mezi trpaslíky a žoldáky, mohl jsem se přidat buď na jednu nebo druhou stranu a rozseknout to následnou bitkou. Pokud jsem pomohl trpaslíkům, má postava se přiklonila k Řádu, což je jeden ze čtyř rozdílných směrů ve hře. Další směry jsou Anarchie, Moudrost a Moc. Podle toho, jaká rozhodnutí jsem udělal, se moje postava posouvala více k jednomu ze zmíněných směrů. Někdy stačila i zdánlivá maličkost, třeba jaké NPC postavě jsem sdělil své tvrdě získané informace.
Všechny čtyři směry mají i vlastní rozdílné bojové jednotky a všechny si lze najímat. Ovšem pokud jsem jako zastánce Řádu naverboval vojáky Anarchie nebo Moci, dostaly pak v boji moje jednotky určité postihy, jako je třeba nižší hodnota morálky. Skladba armády se vůbec trochu rébus. Hrdina má omezený počet slotů pro jednotky, které se mohou účastnit bitvy. Pokud se sloty vyčerpají, další verbování posléze míří do záloh, ze kterých je možné si po bitvě doplnit stavy nebo namixovat odlišným způsobem své jednotky. Podle toho, jak jsem získával vyšší úrovně, se mi jednotlivé armádní sloty rozšiřovaly. Třeba na začátku hry mohli být v jednom slotu pouze tři kopiníci, ale později jich šlo mít až deset, což už mělo v bitvě mnohem větší efekt.
I když je procházecí část hry velmi zajímavá a nově se s hrdinou lze pouštět do průzkumu budov nebo podzemí a řešit i logické puzzle ve snaze otevřít tajné portály apod. zlatým hřebem King's Bounty II zůstávají tahové bitvy. Novinkou jsou bojiště, která odpovídají lokaci, na které se protivníci potkají. Bojové tahy se tedy neodehrávají na hexové placce, ale plastickém terénu s různými vyvýšeninami a překážkami. Působí to velmi dobře a platí tu i taková pravidla, že lukostřelci mají bonusy ke střelbě z vyšších míst.
Hrdinové do boje přímo nezasahují, respektive nemohou se pohybovat po bojišti jako ostatní jednotky, ale mohou sesílat na mapu naučená nebo nakoupená kouzla. Vhodnou taktikou se mi podařilo vyhrát bitvy i s viditelně silnějším nebo početnějším protivníkem, ale cítil jsem, jak s každou další bitvou roste obtížnost. Někdy tedy bylo výhodnější i ustoupit, začít plnit vedlejší úkoly, nahromadit nějaké to zlato a u obchodníků naverbovat kvalitnější jednotky.
Grafika a zvuková stránka na mě působí zatím trochu rozporuplně. To, co vypadá při tahových částech jako naprostá paráda, není až tak velká sláva, když se dění přepne zpátky do pohledu třetí osoby a ruku na srdce v RPG podobě hry strávíte devadesát procent herního času. King's Bounty II nevypadá špatně, ale přeci jen mám pocit, že by v roce 2021 mohla být grafika na lepší úrovni. Hodně je to patrné například při detailním pohledu do tváří herních i NPC charakterů. Ovšem toto nemohu ještě považovat za uzavřené téma, protože vývojáři vzkazují, že s „Day One" patchem má přijít viditelné vylepšení celé grafiky, takže uvidíme a definitivně vyhodnotíme až v pozdější recenzi.
Přenést podobný typ hry do pohledu třetí osoby a mnohem více se tak vnořit do dění v herní mapě, se zatím jeví jako hodně odvážný nápad. Uvidíme, jak to celé bude fungovat v kompletní verzi, a nejen v preview buildu. Finální verze navíc nevyjde jen pro PC, ale i pro konzole a v této souvislosti musím uznat, že se mi překvapivě nejlépe hrálo s gamepadem. Klávesnice a myš je samozřejmě klasika, ale při chůzi postavy nebo při jízdě na koni jsou analogové páčky nakonec ideálním řešením. Na závěr ještě doplníme, že se můžete těšit i na českou lokalizaci formou titulků, což je samo o sobě další přidanou hodnotou.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.