DOJMY Z ROZEHRÁNÍ plného Just Cause 3 PC
Obrovské hřiště s destrukcí a ničením.
Dlouhých pět let se čekalo, kdy se Agenturu opustivší agent Rico Rodriguez zase vydá likvidovat autokratické diktátory někde v teplíčku Středomoří. A ejhle, už je zase tady, ten černovousatý Chuck Norris s křivákem slušivějším, než jste měli na své první diskotéce. Tentokrát už zcela na vlastních nohách sám za sebe dorazil na báječný, doslova explozivní odpočinek domů, na krásné, ale totalitní souostroví státu Medici. Podivný název pro banánovou republiku odkazuje tak trochu do Toskánska, protože jeden ze tří hlavních regionů je jím rozhodně inspirován.
V obrovském světě moří a myriád ostrovů a ostrůvků lehce najdeme plno dalších odkazů na Kubu, jihoamerické státy, ale třeba i na francouzské starobylé vesničky z Provence. Vskutku solidní rozloha 1036 kilometrů čtverečních poskytuje opravdu velkorysou míru volnosti a svobody (hlavně v destrukci a ničení), která je ještě o řád mohutnější, než nabídl minulý díl z roku 2010. Abych pravdu přiznal, nic moc kromě solidních výbuchů jsem od hry nečekal a o to více jsem byl příjemně překvapen, jak je Just Cause 3 zábavné, na PC funkční a podmanivě kouzelné. Prostě se mi tady na sluníčku a zelených loukách líbí, a to i přes mírně nadprůměrnou grafiku, která je možná schválně, možná ne hodně pastelová, přebarvená a s menšími detaily, než v tomto asi nepřekonatelné Grand Theft Auto 5 PC.
Just Cause 3 je mu ostatně hodně podobná hra, protože se taky ale vůbec nebere vážně, ba si dělá legraci úplně ze všeho a hlavně z reality. Už jen vaše výskoky jsou zpomalené jak v nízké gravitaci Měsíce a drtivá kombinace přitahovacího háku, jako tradičního trademarku celé série, a k tomu létajícího úboru s padákem, sama dokáže rozehrát takové šaškárny v tom dobrém slova smyslu, že to jinde věru neuvidíte. Ostatně mnoho hráčů žehrá nad upozaděným příběhem a plytkou kampaní, což po několika odehraných hodinách v PC verzi jen podtrhuji! Já ovšem na Medici přiletěl, vědom si faktu, že po třetí kluci z lavinového studia vytvořili svůj svět hlavně jako svobodné hřiště a nikoli jako příběhovou hru.
Vodit za ručičku vás hra opravdu nebude, a že by nabídla nějaké emotivní momenty z kampaně? Tak to ani náhodou! Zajímavé je, že mne jako striktního odmítače multiplayerových hrátek Just Cause 3 baví už jen samo o sobě, kdy kvituji, že si tu můžu jako Pán dělat cokoliv. A nikdo, včetně diktátorových přisluhovačů, s tím nic nenadělá.
Zvrácený smysl pro humor je zde zkrátka cítit na každém kroku a Rodriguezovým taškařicím nelze uniknout. Už jen spojováním věcí, lidí a vozidel kotvičkou se dá dosáhnout zajímavých leteckých čísel, že by i Martin Šonka koukal! Létání s wingsuitem po ostrovech je parádní, a to jsem vlastně zapomněl na přísavné boty, kterým můj oblíbený knižní hrdina komisař Bambus Vladimíra Přibského přezdívá „Yakomuchy", protože ty jeho měly být japonské výroby.
Jak má hra děje jako máku, tím více nabízí svobody a vyřádění. Však jen pětadvacet hlavních misí je zcela na kraji mnohem monstróznějšího vedlejšáku, jenž obsahuje znovu desítky a desítky mini úkolů, výzev a sběratelských choutek, byť už naštěstí není nutné sebrat tisícovku haraburdí pro 100 % dokončení celé hry jako v minulém dílu. Uf, tam to fakt stačilo! Nicméně nastavované kaši se ani zde Avalanche Studios nevyhnuli. Hra je vlastně celá o boření a zabírání základen, oblastí, hlásek, kasáren a továren z lůna diktátorova, což se zcela jistě po několika hodinách toho samého dozajista omrzí.
Just Cause 3 mi dost připomíná Shadow of Mordor, kde hlavní příběh rychle odfrčel a dvě třetiny obsahu zajišťovaly vedlejší činnosti a vybíjení nepřátel. Jenže ten masakr velitelských kádrů Sauronovy armády byl tak zábavný, že jsem jen v něm nechal několik desítek hodin. Zde čištění kraje už vyloženě tak povedené není (však různé dovednosti a strachy velitelů byly úžasným nápadem!), ale rozhodně jde díky maniakální zničitelnosti skoro všeho o podmanivý zážitek!
Kupříkladu jsem ukradl auto a chtěl jsem přejet dva vojáky stojící u zdi vojenské základny. Čekal jsem drtivý náraz, ale oba vojáky jsem parádně katapultoval do zdi, pak je rozmasil mezi koly a kdyby náhodou ještě žili, tak by je dodělala luxusně zbořená masivní zeď základny, kterou jsem projel skrze další zeď a vyjel do přírody pěkně druhou stranou. A to všechno prosím za doprovodu parádně roztřískaného čumáku automobilu, jenž záhy chytl čouda a vybouchl... Pěkné že?
Just Cause 3 pro PC, PS4 a X1 vydala Cenega toto úterý 1. prosince.
koupit na Alza.cz.
Docela jsem se obával náročnosti hry na mé starší železo, nicméně jsem byl mile překvapen, že i s mojí starou dobrou bábuškou GeForce GTX660 hraji naprosto plynule na vysoké nastavení se základním vyhlazováním kolem 40 FPS. Takže i přes širý a živý svět se není nutné nějakých přehnaných nároků obávat. Za mě další palec nahoru. Pokud si Just Cause pořídíte v krabici, budete muset sice přetrpět dlouhou instalaci z pěti DVD, ale když jsem hru před několika dny instaloval, tak si ze Steamu stáhla pouze 1.6 GB dalších dat, což se dá snést.
Just Cause 3 je prostě obrovské hřiště, které vám nabídne přesně to, co si sami vytvoříte. Často při hraní vzpomínám na výtečný akční sandbox Mercenaries: Playground of Destruction z roku 2005. To na svoji dobu byla hodně svobodná válečná hra, přičemž vlastně celá série Just Cause se jí hodně podobá. Není to také žádné epické hraní, které vás dechberoucím dějem přiková k monitoru či obrazovce, ale rozverná hříčka, až by se mi chtělo říci taková akčnější hopsačka pro dospělé. Když k hraní takto přistoupíte, tak je zábava zaručena.
Čtěte také další dojmy od Pavla Oreški z říjnového vyzkoušení na varšavské herní výstavě!