DOJMY Z ROZEHRÁNÍ For Honor
Působí směle, ale singl o příběhu rytíře nikoli...
Kampaň pro jednoho hráče ve hře For Honor by se asi dala popsat jako trénink na hlavní soutěž. Místo, kde si osaháte všechny herní hrdiny a jejich odlišný bojový styl, aniž by vás stresovali konkurenti a hlasový chat. Mohli byste to tak brát. Ale je to strašná nuda.
For Honor si užijete nejvíc, když se v duelu potýkáte s jiným hráčem, když fingujete útoky a čekáte na ten správný okamžik, kdy udeřit. Pokud zaútočíte příliš brzo, riskujete, že se vystavíte protiútoku, ale když si útok správně načasujete, můžete protivníka vyvést z rovnováhy na dost dlouhou dobu, abyste mu zasadili brutální kombo. Je to hra na čekání s dokonalou odměnou: pocit, že jste svého protivníka přechytračili a obehráli. Zažít to samé mimo hru pro více hráčů je samozřejmě těžké, protože tady se to Ubisoftu nepovedlo.
Je to kampaň, která působí spíš jako přídavek na poslední chvíli, aby hra ospravedlnila svou trojáčkovou cenu. Na příběhu tady vůbec nezáleží - v jedné misi například zabíjíte kolegy Vikingy, abyste získali zpět čtyři sudy brambor - a ani po 30 minutách nejsem přesvědčený, že je na těchto postavách něco víc než jen vášeň pro boj a sekání do lidí. Měl jsem dost.
Ale hra není úplně špatná! Jakmile se propracujeme zpátky k jádru hry, k samotné hře pro více hráčů, je hodně sympatická. Pokud jste si v září zahráli uzavřenou alfu, víte, o co kráčí. Toto zaměření na kontaktní boj ze třetí osoby je něco, co nejsme zvyklí vídat ve velkorozpočtových multiplayerových hrách, a to je přesně ten důvod, proč si For Honor zaslouží vaši pozornost. Vyžaduje trochu jiné myšlení, ochotu držet svou pozici a přemýšlet o chvatech nepřítele, spíš než abyste se spoléhali výhradně na rychlost svých reakcí či agresi.
Ještě patrnější je to ve dvou nových herních režimech, ve kterých jsme si zablbli. Nejradši mám asi Elimination, což je zápas 4v4, ve které je smrt do určité míry permanentní. Během každého kola (hraje se na tři vítězná) vyhrává bod ten tým, který jako první zlikviduje soupeře. Pokud vás zabijí, musí vás ručně oživit jiný hráč, takže porážka nepřátelského hrdiny působí významně. Mění se tím dynamika každého střetu, neboť hráči zde často používají opatrnější herní styl, než jaký byste viděli kdekoliv jinde. V sázce je tady o něco víc díky tomu, že o životě či smrti rozhoduje každý blok či odražený úder, a pokud se vám podaří protivníka zmást a přechytračit, je to o to uspokojivější.
I v rámci skupiny lidí, se kterou jsem hrál, začal vyplývat na povrch úplně jiný přístup v porovnání s ostatními režimy, které jsme si vyzkoušeli. Na začátku zápasu jste od svého týmu oddělení a stojíte proti jednomu nepřátelskému hráči. Pokusíte se vyhrát duel 1v1 a získat tak pro svůj tým okamžitou výhodu? Anebo risknete útěk a najdete si spojence, který vám pomůže? Já se pořád nemůžu rozhodnout, co je lepší.
Tento režim také vyžaduje jiný myšlenkový proces, když zvažujete dorážecí úder. Pokud nepřátelského hrdinu porazíte silným úderem a pak stisknete příslušné tlačítko, můžete provést popravu, která obvykle spočívá v nějaké přehnané animaci, ve které druhému hráči useknete hlavu a dáte své vítězství okázale najevo. Zpočátku jsem tyto okamžiky odepsal jako zbytečné vychloubání, jako poslední urážku poraženého protivníka. Jenže! V tomto režimu Elimination poprava znamená, že protivníka už není možné oživit (většinou proto, že už nemá hlavu), takže pouhé vítězství v duelu 1v1 ještě nemusí nutně vždycky stačit. Zakončit souboj silným úderem, což je obvykle těžší, znamená ten nejlepší možný výsledek.
A o tom je celá tahle hra. Pokud prohráváte souboj, ale je vám jasné, že se ten druhý hráč snaží o popravu, můžete této informace využít ve svůj prospěch. Což opět potvrzuje, že For Honor je především hra pro více hráčů! Nejde jen o to, že mlátíte Vikingy masivními meči, ačkoliv to samozřejmě může být také zábava, ale jde o čtení protivníkových úmyslů. Souboj myslí.
To samé platí i pro nový režim Duel, který veškerou hru zredukuje a soustředí se čistě na střet 1v1 mezi vámi a jedním dalším hráčem. Režim Dominion, ve kterém zabíráte body a nejspíš ho znáte z uzavřeného alfa testu, mě sice bavil, ale For Honor se mi skutečně líbí právě díky sólovým soubojům. Kroužit kolem druhého hráče, přepínat mezi postoji zleva a zprava, vyzývat ho k útoku. Je to prostě super.
Ubisoft se také trochu rozpovídal o plánované podpoře hry po vydání. Ředitel vývoje Damien Kieken říká, že v budoucnu můžeme očekávat mapy a režimy v rámci bezplatných aktualizací, ačkoliv se zdá, že s herními hrdiny to bude jinak, protože ti se nejspíš inspirují modelem, který loni zavedl Rainbow Six Siege. Podle všeho půjde ve hře všechno odemknout za herní měnu, která se ve For Honor jmenuje "ocel" (jo, takhle tomu fakt říkají), ačkoliv si budete moct věci kupovat i za reálné peníze, pokud se vám nebude chtít čekat.
Budoucí aktualizace budou také spjaté se zastřešujícím režimem „Faction War". Ten má fungovat tak, že po výběru frakce při prvním spuštění hry ovlivní každý váš následný čin úspěch či neúspěch vámi zvolené skupiny. Průběh můžete sledovat na mapě světa, kterou vidí každý hráč (funguje to i mezi platformami!), a vlivem toho se budou během následujících týdnů posouvat frontové linie té které frakce. Na této mapě se nacházejí i samotné mapy pro více hráčů, a jak budou postupně přecházet pod jiného vlastníka, budou vypadat jinak, až v nich budete příště hrát. Vikingskou pevnost můžou například ovládnout samurajové, což asi znamená, že se kožešiny vymění za... hezké obrázky a výrobky z nefritu? Je to ryze kosmetické, ale i tak je to milý detail.
Svou roli bude v režimu Faction War hrát i hrstka odměn, přičemž vítězná skupina na konci každé sezóny obdrží lví podíl. A tehdy právě - prý - máme očekávat přidání nových obsahů (map, režimů, hrdinů). Takže takový je plán. Stejně jako v případě Siege, se bude hra více hráčů ve For Honor během měsíců po únorovém vydání měnit a rozrůstat.
O singleplayeru jsem se tady moc nerozepsal, já vím, ale to jen proto, že hra pro více hráčů toho ve For Honor nabízí mnohem víc. Je to rytířský nářez.
Tento článek je založen na novinářské předváděčce v Paříži. Cestovní výdaje hradil UbiSoft.