DOJMY Z ROZEHRÁNÍ Lost Planet 3
Co nám vypadlo z mixu Dead Space, Red Faction a Star Troopers?
Vhoďte do mixéru krabičku s Dead Space 3, Red Faction: Guerrilla a s Hvězdnou pěchotou, načež vám do skleničky vypadne přesně takový koktejl, jaký nabízí třetí Lost Planet. Několikahodinová novinářská preview verze na PS3 s úvodem celé hry totiž na výše uvedenou trojičku upomíná prakticky na každém kroku, nicméně lahodný koktejl toho nejlepšího z těchto inspirujících titulů se žel moc nekonal. Lost Planet 3 totiž na mě spíše působí jako taková ne zcela dovařená míchanice různých prvků z různých her, co v sérii poprvé externí tvůrci dali do kupy.
Jakoby vývojáři sami neměli dostatek fantazie na své věci, když kopírování či alespoň velká inspirace konkurencí zde zavání prakticky všude. No, však sami posuďte, když hlavní vousatý hrdina Jim Peyton používá prakticky stejný holografický HUD jako jeho kolega Isaac a i jejich svítící skafandry odolné proti mrazu jsou velice podobné. Ostatně i tady je Jim taková holka pro všechno, až už to doslova bije do očí. Jeden jeho kolega odmítne práci kvůli slabé výzbroji svého mecha, načež náš Jim se vždy neohroženě nabídne a vůbec bez špetky únavy luxuje veškeré úkoly na podzemní základně, co jich jen může dostat. Ale pozor, na rozdíl od Dead Space bych tady o hororu vůbec nemluvil. Atmosféra nijak hustá není a zdejších nepřátel se asi moc bát nebudete, protože nijak strašidelně nevypadají. Však se podívejte na screenshoty hnedle zde:
Jelikož Peyton potřebuje hlavně prachy pro svoji rodinu, tak to asi nevadí, že vezme i tu nejhorší prácičku, ale jde o to, že alespoň v tom úvodu hry během prvních třech až čtyřech hodinách hraní je náplň prakticky všech ledových misí zhola nezajímavá, obyčejná a pěkně nudná. Váš obří robotický mechanizátor, opět velmi podobný tomu v Red Factionu, je sice kus solidního nádobíčka, ale obrovsky jej devalvuje jeho neozbrojenost pořádnými střelnými zbraněmi, když může používat pouze vrták a klepeto, takže na dálku s ním nelze vůbec bojovat. Tedy když pominu přitahování kotvičkou.
Takže skoro všechny mise začínají tím, že musíte zdlouhavě pochodovat po nudné podzemní základně, sjet výtahem s loadingem do hangáru a nasednout do svého mecha, zde zvaného Rig. S ním je chůze velmi pomalá (na rozdíl od postavy neumí běžet), takže další výlet ze základny na místo úkolu je znovu docela nudná záležitost. Hra samozřejmě designuje mise tak, abyste byli nuceni opustit zdánlivě bezpečnou kabinu mechanizátoru, pročež mech nepřekročí žádný větší kámen, neproleze žádnou menší dírou a ani nic neseskočí.
Typicky se vydáte v teplé kabině ven, dojdete pár kroků k nepřekročitelné překážce, nevidíte nikde ani živáčka a tak vylezete ven. Sejdete pár schodů dolů a už je to tady! Najednou ze všech stran začnou se skřekem vylézat zdejší místní obyvatelé Akridé, kteří jako by z oka vypadli broukům z Hvězdné pěchoty, na kterou neodkazují jen svým stejným jménem. Vždy musíte vykosit nabíhající a nalétávající přesilu zdejší fauny, která je naštvaná, že jim berete jejich termální energii, jakožto zásadní příspěvek pro přežití lidí na této planetě E.D.N. III. Ano, tato lokace je shodná s minulými dvěma díly Lost Planet, pouze je trojka ve svém vyprávění předchází.
Alespoň v jednom tvůrci mají naprostou pravdu. Jejich větší příklon k příběhu oproti minulým dílům řady podporují velmi častá videa v enginu hry včetně někdy hodně obšírných dialogů a rozhovorů mezi zdejším osazenstvem, které nabourávají mimo zmíněných akridů opět nepřátelští ledoví piráti. Ti ovšem přichází na řadu až po několika hodinách úvodu hry, kdy hlavně řešíte stereotypně stejná zadání typu „jdi zkontrolovat, co se tam děje", „jdi opravit tamto a toto", což jinými slovy vždy znamená menší či delší putování a vykosení naskriptovaně přibíhajících nepřátel. Málem bych zapomněl! Veškeré interaktivní opravy a zásahy obstarávají opět zhola nudné tlačítkové sekvence či opakující se kvedlání páčkami, což má znamenat, že se věc opravuje...
Na všechno se díváte ze dvou pevně daných perspektiv. Z Rigu se koukáte ven sedíc v kabině z první osoby, načež Jim vám po svých vždy tak trochu zaclání z pohledu třetí osoby. Ostatně zdejší ledové království mi znovu připomnělo podzemní jeskyně na Marsu z Red Faction: Guerrilla, ano, jen s tím rozdílem, že tady červenou nahradila promrzlá kombinace modré a šedé. Jakkoli jsou střídmé venkovní lokace velmi pohledné a v jakémsi malovaném stylu podobnému sérii Halo, tak podzemní prostory jsou už na jedno brdo - a navíc bez zničitelných prvků. To z Guerrilly Lost Planet bohužel už nepochytila...
A podobně je na tom i vystřelovací hák pro šplhání na vysoká místa. V Guerrille má x možností jak si přitahovat objekty a nepřátele, tady mi zatím sloužil jen na ten pohyb. Připadá mi, jako by Lost Planet 3 nic neuměla dotáhnout do pořádného konce. Zbraně jsou naprosto obyčejné, prostředí statické a zcela lineární. Kryt na jedno tlačítko sice dobře funguje, ale v drtivé většině se ani není kam schovat, přičemž na sklonku života aktuální řady konzolí nepotěší ani neustálý loading při přesunu mezi všemi lokacemi. Když jsem si začal boj užívat (nic moc jiného tu není), tak mě vždy zase něco divného probudilo.
Kolega v nesnázích prostě stojí jen za menší rourou a nepřátelé si ho ani nevšímají, kolikrát vás hra vypudí z kokpitu jen pro vyčerpávající mnohaminutové bitky s místní faunou, či nabídne tak generické úkoly, jako je prolézání jeskyně dokolečka a aktivace šesti (!) vzdálených a stejných spínačů, mezi nimiž je vždy akční vsuvka proti přesile nepřátel. Ano, lepší recept na únavné natahování herní doby asi neexistuje! Právě velmi plytká náplň misí mi vadila rozhodně nejvíce. Málokdy mne hra už od úplného začátku nudí, ale to se zde právě stalo. Dojdete do základny, hodíte řeč, zase jdete zdlouhavě zpátky, nasednete a vysednete z mecha, vykosíte pár nepřátel, stisknete tlačítko či zakvedláte páčkou a zase pochod zpátky - mezitím tak 3-4 loadingy...
Lost Planet 3 vyjde 30. srpna v angličtině pro PC, PS3 a X360 za 899, resp. 1399 Kč.
rezervovat na Xzone.
Ano, klidně se přiznám, že jsem celou preview verzi ani nedohrál. Třeba bude později po prvních čtyřech hodinách lepší, ale já tomu moc nevěřím. Když jsem pobíhal jak fretka u toho množství přepínačů a proklínal fakt nudnou náplň úrovní, tak jsem se zvedl a hru, která mě nechala bohužel zcela chladným (i když to zní v tomto počasí trochu divně), jsem vypnul. Jasně, po propadáku s dvojkou třetí dějství zas tak špatně nevypadá, ale mám prostě za to, že s přimhouřením oka ještě solidní pokus o akční střílečku ze dvou perspektiv zboří právě ten plytký a nezajímavý obsah misí, kdy jsem vám nudnější úkoly tedy dlouho neplnil.