3DS hry na E3
Driver: Renegade, nový Super Mario, Zelda a další.
Driver: Renegade 3D
Ubisoft kromě dospělého Drivera: San Francisko pro domácí konzole ukazoval taktéž hratelnou verzi odbočky pro Nintendo 3DS s podtitulem Renegade. Jako obvykle byla ke konzoli přivázaná sličná dívka, ale ani k Driveru ji bohužel zdarma nedostanete. Přenosná verze hry byla prezentována ve formě jediné krátké úrovně, kde jste měli za úkol pronásledovat a hlavně neztratit z dohledu jistého padoucha.
První, co mě trefilo do očí, byla grafika. Na přenosné zařízení by Driver: Renegade nevypadal špatně, kdyby nějakých třicet metrů před autem nedoskakovaly všechny detailnější předměty jako popelnice, zábradlí nebo stromy. Na druhou stranu to bylo stále lepší, než hratelná 3DS verze Metal Gear Solid: Snake Eater 3D, který jsem párkrát viděl na stánku Konami a pěkně se sekal. Díky horší grafice ale bylo ovládání auta přesné a podobné prvnímu dílu na PC – tedy arkádové řízení zastřešující akční honičky. Potěšil mě systém poškození, kdy po pár nevybíravých návštěvách mimo silnici začne auto hořet.
Demo bylo neskutečně krátké, ale na konci se ještě přehrály příběhové komiksové animace také ve 3D. Škoda, že jsem i přes nasazená sluchátka neslyšel téměř žádný zvuk. Ale to už je daň za to, že předváděčka byla mezi stánky Microsoftu a Ubi, na jehož pódiu poskakovala skupinka tančící v Just Dance 2 na Wii.
Super Mario Bros. 3DS
U východu z Nokia Theater na návštěvníky po skončení konference Nintenda čekaly desítky dobrovolníků s 3DS připevněnými ke svým tělům a s demoverzemi budoucích přenosných her Nintenda. První jsem vyzkoušel Nintendo 3DS verzi Super Mario Brothers. K vyzkoušení byl pouze jeden level, který mi velmi připomínal, jak stylem, tak kvalitou grafiky, oba díly SMB: Galaxy pro Wii. Trochu jsem měl problém s ovládáním, které se zdálo býti ještě lehce nevyladěné. Mario se podivně zasekával a jeho pohyb jsem neměl úplně pod kontrolou. Ale Nintendo si nedovolí vydat svou výstavní hru nedodělanou, takže se to snad do konce roku zlepší.
Úroveň byla označena jako 1-2, což značí, že jde o jednu z prvních ve hře. Na horním displeji sledujete hru samotnou, kdežto na spodním máte možnost dotykem volit předměty, které Mario získává. Už na konferenci mě překvapilo, jak publikum bouřlivě reagovalo na jeden z Mariových převleků, konkrétně hnědý kostým jakési létající veverky. Nejsem zase tak velký pamětník Nintendo her, ale myslím, že stejný obleček se objevil v Super Mario World. Jeho navlečení dodá Mariovi schopnost prodloužit svůj skok o pár metrů díky máchání ocasem, tedy něco podobného, co dělá Rayman se svýma ušima. Nintendo 3DS verze Super Mario Bros. vyjde ještě tento rok a bude to podle mě určitě hit. Otázkou je, jestli se dočkáme skutečných vylepšení, nebo půjde jen o kopii Super Mario Galaxy. Ale i tak se na něj těším.
Zelda: Ocarina of Time 3D
Myslím si, že velké množství předělávek starších titulů je hlavním problémem současné krize Nintenda 3DS. Je sice hezké, že si mohu zahrát tituly, kdysi dostupné pouze na velkých konzolích, ale kolik zákazníků chce opakovat něco, co už hráli před lety? Jenže Ocarina of Time je výjimka. Jde o nejvýše hodnocenou hru historie a tak jsem velmi zvědavý, čím si to zasloužila. Na stánku ukázaná 3D verze nabídla tři úrovně. První byl tutorial a další dvě krátké questy. Nejvíce mě zaujala grafika, protože ta jako by z oka vypadla Wii verzi Zeldy. Prostředí bylo detailní a vše se nádherně plynule hýbalo. Prošel jsem si tutoriálem a snažil se na mapě v rychlosti najít nějaký východ do dalších částí, ale protože se na mě tlačila spousta dalších lidí, po pár minutách jsem to vzdal. Mapa na spodním displeji mi sice ukazovala bod, kam se mám dojít, ale místo aby pomáhala, spíše mě mátla. Uvidíme, na Zeldu je potřeba si udělat čas, než se jí snažit proběhnout v rychlosti.
StarFox 64 3DS
Hvězdná liška je další z legendárních sérií Nintenda, na jejíž vzkříšení čekali fandové skoro celou dekádu. A aplaus v sále prozradil, že bude mít úspěch. StarFox je střílečka podobná Afterburner. Vaše loď se pohybuje pevně daným prostorem, tedy podobně jako v onrail střílečkách, ale v rámci toho máte částečnou svobodu manévrování. Útočí na vás vlny nepřátelských raket roztodivných tvarů a vy je musíte jednak ničit a za druhé se obratně vyhýbat jejich projektilům. Potud by bylo všechno v pořádku, ale v momentě, kdy jsem se vymezeným koridorem dostal do údolíčka, kde na mě čekal finální boss, taková bžunda už to nebyla.
Problém je, že v této fázi neovládáte pouze úhybné manévry lodi, ale také zrychlování, zpomalování a uhýbání pomocí loopů. Protože se přerostlý robot, kterému odstřelujete zásobníky raket, kulomet nebo končetiny, neustále hýbe, musíte se mu přizpůsobit. Jenže v tuto chvíli se projeví chybějící druhý analogový joystick. V praxi to vypadalo tak, že jsem nalétl na robota, vystřílel do něj pár dávek, shodil na děj bombu, kterou jsem si do arzenálu opět doplnil prolétnutím pod jeho rozkrokem. Ale v momentě, kdy jsem se dostal za jeho záda, otočil se na mě a šel stejným směrem, kudy jsem letěl. Tím pádem se držel neustále za zádí a bylo nutné použít zrychlení, abych se od něj alespoň trochu odpoutal. Pak jsem se snažil rychle otočit a vystřílet další dávku. Jenže obrátky a nálety na robota na můj vkus trvaly zbytečně dlouho, což kazilo pozitivní dojem z adrenalinové pasáže předcházející finálnímu souboji.
Zajímavý bude multiplayer. Na bojišti se budou pohybovat až čtyři raketky v nelítostném boji. Využití dostane přední kamera, která vám ukáže výraz vaší oběti těsně před její smrtí. Zní to možná jako hloupost, ale je to přesně to využití doplňkové funkce konzole, které dává smysl a zbytečně nezatěžuje. Oproti dvěma předchozím hrám, které jsem od Nintenda vyzkoušel, měl StarFox asi nejhorší grafiku, která mi připadala port jedna k jedné z Nintenda 64 – šedá až vyblitá, plná kvádrů a krabic.
Mario&Sonic at London 2012 Olympic games
Sega tenhle rok neměla kromě Aliens: Colonial Marines na stánku už moc zajímavého. Jediné, co mi stálo za zkouknutí, byla série sportovních party her, kterou na stánku ukazovali jak ve verzi pro Wii, tak 3DS. Protože byly WiiMote permanentně obsazené, stoupl jsem si k verzi pro Nintendo 3DS. Zahrál jsem si pár disciplín spojených do jedné soutěže. První byl badminton, kde měl Luigi za úkol odpálit nebo nechat dopadnout míček na zem podle toho, zda šel před nebo za čáru. Raketou jsem máchal pomocí tlačítka A. Výzva spočívala v tom, že se rychlost úderů zrychlovala, měnila se trajektorie letu a občas se pohled ze strany změnil na kameru zpoza ramen.
Následoval kajak, kdy jsem joystikem musel pravidelně kroutit, aby se Mario opřel do pádla. Připadal jsem si, jako bych se vrátil do osmdesátých let a hrál na C64 "atletiku", což ale nemyslím vůbec špatně. Třetí soutěží byla gymnastika. Při ní na kladině dělala postavička salta a rozštěpy. Jejich aktivace se provádí nakláněním Nintenda 3DS, kdy musíte v šibeničním časovém limitu malou kuličku navigovat po krátké dráze zobrazené na spodním displeji. V judu proti sobě stál Mario se Sonicem a snažili se jeden druhého dostat na tatami, čehož jsem měl dosáhnout rychlým stiskem kombinace kláves, které se objevovaly na obrazovce. Další disciplína a další způsob ovládání – v plaveckém bazénu jsem plaval sto metrů prsa. Svému hrdinovi jsem k rychlejšímu pohybu pomáhal pravidelným dýcháním. Kdykoliv se vynořil nad hladinu, musel jsem fouknout do mikrofonu. Jak se blížil cíl, frekvence nádechů se zvyšovala.
Olympiáda s Mariem a Sonicem v hlavní roli na Nintendo 3DS vypadá jako další sbírka hloupých miniher, ale překvapivě mě hraní docela bavilo. Zejména chytré využívání možností konzole a rychlý sled krátkých disciplín, které se na přenosné zařízení skvěle hodí.
Zpravodajství z veletrhu E3 sponzorouje Conquest Entertainment - www.mojenintendo.cz.