Dojmy po dohrání poloviny DMC: Devil May Cry
Rozbrečte ďábla a dejte sekačce šanci v restartu série.
I ďábel může plakat. Zvlášť když mu malý odporný lidský červ rozvrací impérium. Dante si až doteď užíval popíjení ve striptýzovém baru a noční sexuální orgie s nejkrásnějšími zaměstnankyněmi hříšného podniku. A přitom bláhově pil ze své fontány zdánlivé nesmrtelnosti. Po skvěle prožité noci zahojil jizvy na zádech od náruživých partnerek a začal se probírat z opice. V tu chvíli zaťuká na dveře jeho karavanu holka v mikině s kapucí jménem Kat. Dante vyleze na přístavní molo plné pouťových atrakci v rouše Adamově a chvilku si znechuceně povídá s překvapenou návštěvou. V tu chvíli ještě netuší, že démoni mu vyhlásili válku, na jejímž konci bude i ďábel plakat...
Nový začátek
DMC: Devil May Cry je podivný název pro pátý díl série rubaček. Nicméně za zvláštně znějícím jménem je logika, protože tentokrát už nebudeme sledovat Danteho další dobrodružství, ale přesuneme se do paralelního vesmíru, kde platí trochu jiná pravidla. Poslední dobou jsou restarty sérií v módě (viz. nedávný Painkiller, Syndicate nebo nadcházející Tomb Raider) a alternativní realita se zdá být pro Devil May Cry ideální volbou.
Dante propařil uplynulou noc v Limbo City. Město ovládají démoni, kteří řídí životy nic netušících obyvatel skrze slazenou limonádu, televizní stanici a banku vstřícně nabízející úvěry. Za vlídnou slupkou se však skrývají pekelníci na každém kroku. Dante díky výjimečným rodičům - tatínkovi démonovi a mamince andělu - vládne nadpřirozenými schopnostmi, které mu jako jednomu z mála dovolují zabít nejvyššího satanáše.
Nářadíčko k likvidaci démonů
Po Limbo City se poklidně pohybujete jen do doby, než vás zmerčí některý z pekelných přisluhovačů, což je kdokoli pijící zmíněnou limonádu nebo si na vás posvítí jedna ze stovek bezpečnostních kamer. Krátce poté se Dante propadne do démonické sféry, která město znetvoří do lidským zrakům ukryté podoby. Tím jsem ovšem nechtěl naznačit, že by DMC bylo jakkoliv otevřené, či snad, že byste měli možnost se objevení vyhnout. Nic podobného v prvních deseti kapitolách (které z celkových dvaceti preview-verze obsahovala) DMC nenabízelo. Starý dobrý lineární Devil May Cry se vrátil a zdá se, že ve skvělé formě.
Přiznám se, že jsem žádný předchozí díl nedohrál, nicméně bez zkušeností nejsem a mohu porovnávat s oblíbenou Baynettou. DMC je primárně o soubojích, různorodém kombinování úderů a uhýbání před útoky protivníků. Dante má zpočátku ve svém arzenálu pouze meč, ale po prvních krůčcích získává i pistolová dvojčata Ebony a Ivory. V deseti rozlehlých úrovních jsem získal démonické rukavice a sekyru, z andělských nástrojů potom kosu a dvojici hvězdic s noži na jejich třech hrotech. Každá zbraň má jiné využití, jedna se hodí pro zabití na blízko, další na dálku, démonické zbraně se vyznačují velkou silou, kdežto andělské se hodí pro likvidaci velkého počtu slabších potvor.
Intuitivnější ovládání
Podstatné je rovnoměrně používat všechny zbraně i způsoby útoku. Za každé nepřerušené kombo získáváte zkušenostní body, kterých je více, čím déle a různoroději ubližujete démonům. Po pár úderech mečem ovšem bodíky přestávají naskakovat rychle a pro lepší skóre je nutné v průběhu bitky vyměnit zbraň. Na rozdíl od Bayonetty je ovládání jednodušší, nikoliv však méně komplexní. Je pár základních chvatů, které se sice lišší v závislosti na zbrani, ale jejich exekuce je totožná.
Například čtyřikrát zmáčknutý trojúhelník vždy vyvolá základní kombo, ať už bojujete s mečem nebo sekerou. U Bayonnety jsem si musel pamatovat údery, které kombinovaly třeba sedm různých tlačítek, v čemž jsem se později ztrácel a nakonec zůstal u několika komb. DMC vás naopak nutí stále měnit strategii útoků, ale těch pár sérií stisků si za chvilku zapamatujete. Ale nebojte se, DMC je tlačítkofest stejně jako Bayonetta, jen se mi zdá, že je v něm trochu více řádu.
Ačkoliv souboje plní devadesát procent času, užijete si i prozkoumávání úrovní, hledání klíčů ke dveřím vedoucím ke speciálním výzvám. V časovém limitu musíte za daných podmínek zabít určitý počet démonů. Proměnnou může být třeba zranitelnost nestvůr pouze pokud se nacházejí ve vzduchu. Užijete si i pár hádanek, které se točí zejména kolem orientace v prostoru. Andělskou silou se můžete přitáhnout k modře označenému předmětu nebo jakémukoliv protivníkovi, démonická strana naopak dovoluje části úrovně nebo protivníky posouvat směrem k vám.
Vývoj postavy
Vylepšování Danteho skrze zkušenosti je rozděleno do základních vlastností - třeba možnost vyskočit dvakrát v řadě nebo odrazit se z hlavy démona. Další stromy schopností se týkají zbraní. Odemykat nové údery lze mezi úrovněmi nebo u speciálních oltářů. V tom samém menu lze za červené lebky, což je místní platidlo, nakupovat třeba zdravíčka nebo žlutou lebku přidávající Dantemu život navíc. Nicméně všechny předměty, které v rámci levelu použijete, mají negativní vliv na závěrečné vyhodnocení, stejně jako případná smrt. Naopak za nalezení všech tajných místností a předmětů nebo za rychlé proběhnutí úrovně se body násobí. Propojení základního herního mechanismu se závěrečným hodnocením skvěle nabuzuje snahu o co nejčistší, nejrychlejší a nejsystematičtější průchod. Jinými slovy, vidina bonusových zkušenostních bodů vás neustále žene vpřed za dokonalostí v exekuci nepřátel, což je super.
DMC: Devil May Cry vyjde pro PS3/X360 15. ledna a PC verze bude následovat 25. ledna, u nás od Cenegy v angličtině za 1399 Kč.
rezervovat na Xzone.
Prostředí Limbo City mi sedlo mnohem víc než extrémně abstraktní svět Bayonetty. Nečekejte žádnou realitu a pro získání lepší představy doporučuji si pustit trailer. Dante se chová seriózněji, což mu sedne víc, než jeho předchozí blonďatý melír a neustálé machrování. Ale nebojte se, macho vtípky nechybí ani tentokrát. Naštěstí jsou servírovány střídměji, takže se sebevědomých hlášek rychle nepřejíte. Ačkoliv satanistické kytarové vyplachovačky se na mém listu nejneoblíbenější muziky nachází ve společnosti Evy a Vaška, k atmosféře Devil May Cry sednou jako prdel na hrnec a dokonale vás navnadí k nakopávání zadků démonům. A tak to má byť.
Zhodnocení
Ačkoliv jsem hrál jen preview-verzi, myslím, že jsem získal velmi dobrý obrázek o tom, jak bude vypadat finální produkt. Vždyť jsem za sedm a půl hodiny prošel půlkou Danteho dobrodružství. K tomu je potřeba počítat s opakovaným hraním minimálně některých úrovní, abyste si vylepšili schopnosti na maximum. A to nemluvím o dalších nastaveních obtížností, které zřejmě odemknete dohráním na jednu ze tří základních. Jestli se vám podobné sekačky líbí, troufnu si říci, že vás DMC: Devil May Cry bude bavit a s čistým srdcem si ho klidně přeobjednejte. Pokud bych dnes psal recenzi a měl hru číselně ohodnotit, dal bych ji osmičku.