RECENZE Divinity: Original Sin

Série her Divinity od belgických Larian Studios to s námi táhne už dlouho. Přesto ji málokdo zná. Šestý pokus těchto sympatických tvůrců byl však podpořen téměř milionem liber na Kickstarteru a skromné RPG tím zmohutnělo a získalo na síle. A to nikterak kosmeticky. Za čtyřicet eur si nyní můžete zakoupit hru, jejíž zdolání vám může trvat i přes sto hodin. Hru chytrou, obtížnou, návykovou. Takovou, jaká se dnes jen tak nevidí. Divinity: Original Sin. Jednu z nejlepších her tohoto roku.

Je až pozoruhodné, jak tak inteligentní a v mnoha směrech vynikající hra umí klamat tělem. Její úvod je totiž velmi matný a příliš nenaznačuje, do jakého světa to právě vstupujete. V hlavní roli jsou dva hrdinové, muž a žena, jejichž jména, vzhled i povolání si zvolíte sami. Jedná se o tzv. source huntery, kteří mají primárně za úkol vyřešit vraždu jakéhosi potentáta ve městečku Cyseal. Divinity: Original Sin není dějově silnou hrou. Množí se v ní questy, různé odbočky, a dost možná brzy ztratíte přehled, co je vlastně vaším primárním úkolem. Nekárám, pouze konstatuji. Ve hře je totiž tak enormní množství obsahu, že prostě nebudete vědět co dřív.

Autoři vytvořili svět ze známých motivů (trollové, orci, mágové, trpaslíci atd.), který je i přes neoriginalitu radost prozkoumávat. Už předlouho jsem se tak netěšil z odkrývání dosud neznámých koutů mapy, vyhodnocování, zda se pustit do křížku s tamějšími nepřáteli či počkat a sbírat zkušenostní body jinde.

1 of 15

Caption

Attribution

V Divinity vám nikdo nenapoví. Neřekne vám exaktně, kde se nachází to a to. Vše si musíte najít sami, mít orientační smysl, naučit se číst v mapě, poznámkách a spojovat si věci dohromady. O to radostnější je pak nalezení zasněžených plání Hilberheimu, překonání magické hranice Phantom Forest či úspěšný přesun skrze písečnou bouři. Divinity: Original Sin tak ve výsledku překvapuje poměrně tuhými rysy logických adventur, a sem tam mrknout do návodu (výborný je třeba tento) není žádnou ostudou.

Kdybych měl popsat a pochválit veškeré funkce a funkcičky Divinity: Original Sin, připomínala by recenze spíše traktát. Jejich postupné objevování a oťukávání zde navíc perfektně podporuje dobrodružnou atmosféru, čili je lepší nechat se jimi překvapit. Ve hře jsou vaše úspěchy odměňovány zkušenostními body. Navyšování úrovní hrdinů je ale poměrně specifické. Příděly bodů do atributů, talentů, schopností je zde aktivitou poměrně vzácnou a velmi významnou. Pro úspěšný průchod hrou je totiž důležité mít perfektně vyladěné a různorodé hrdiny. Někoho všímavého kvůli pokladům, charismatického na obchody, silného na fyzická zranění, chytrého na magii a tak dále.

Jen tímto způsobem totiž vytěžíte vše krásné, co vám Divinity: Original Sin nabízí. Na toulkách totiž nacházíte metry různorodých zbraní, brnění, prstenů i amuletů. Kouzel, čarovných šípů i svitků. Z nasbíraných ingrediencí vytvoří schopný kutil jídlo, lektvar či jiné užitečné věci. Dobrý kovář opraví poničené meče a vědec odhalí magické síly nasbíraných předmětů. Je vskutku zábavné každého hrdinu „šlechtit" v něčem jiném. Srovnávat předměty v inventáři, spekulovat nad bodovými příděly. A pochopitelně obchodovat, což lze s jakoukoliv NPC postavou ve hře. Ne každá však má dostatek financí či lákavé předměty k barteru.

Snad ještě zábavnější interakce jsou přímo mezi vašimi hrdiny. Divinity: Original Sin nemá silnou hlavní postavu jako třeba Zaklínač. Zde je ústřední duo takové, jaké si ho uděláte. Přesto v něm existují hádky a rozepře, formující jednotlivé charaktery, a často řešitelné tou nejspravedlivější minihrou ze všech - kamenem, nůžkami a papírem.

Další dva hrdinové z vaší čtveřice, tradičně Jahan a Madora, zase mají své trable a problémy, a často si budete povídat i s nimi. Tyto dialogy nejvíce vyniknou v kooperačním režimu, kdy jednoho z ústřední dvojice může nahradit váš známý či neznámý. Já jsem hru hrál z 90% na vlastní pěst a rozhodně jsem se v ní necítil o něco ochuzen. Divinity: Original Sin jinak disponuje dlouhými, častými a perfektně napsanými dialogy. Vzhledem k absenci české lokalizace je tak pro řadu našich hráčů tento produkt v podstatě nehratelným.

Jedním z dosud nezmíněných šperků Divinity: Original Sin jsou bitvy. Doteď se neznalému čtenáři mohlo zdát, že vychvaluji izometrické RPG, ne nepodobné Diablu či nejen mnou nedávno velebenému Van Helsing II. Larian Studios však pojali bitvy tahově. Každá postava má omezený počet kroků v rámci tahu a využívá v jejich rámci nasbírané dovednosti a kouzla. Hra do toho nabízí senzační propojení s živly - ohněm, blesky, ledem a zemí. Postavy se tak dají snadno zapálit, zmrazit, ale i otrávit, zpomalit či krátkodobě očarovat. Souboje prostě mají švih. Lepší „šachy" jsme ve videohrách nehráli už hodně dlouho.

Divinity: Original Sin pro PC vyšlo koncem června v angličtině a u nás nemá oficiálního distributora.

koupit na Xzone.

Celé toto výživné, bohaté a dlouhé dobrodružství je obalené slušnou, nikoliv výbornou grafikou. K dobru však svědčí fakt, že kamera hru snímá velmi přehledně, a dá se s ní otáčet o 360 stupňů (leč vám mohou recenze v jiných médiích namlouvat opak). Vyloženě nadšený jsem pak byl z doprovodného soundtracku od Kirilla Pokrovského, na jehož kvalitě mají ostatně velkou zásluhu sami startéři.

Recenzi tohoto dost možná nejlepšího RPG tohoto roku včetně soupisu nejdůležitějších rad do začátků najdete také v chystaném SCORE 246.