Disney Epic Mickey
Po čase opět pořádná hra na Wii.
Úplně si dokáži představit, jak většina z vás čtenářů při přečtení slov "Walt Disney" a "Mickey Mouse" v kombinaci s Wii ohrne frňáky a s nezájmem uteče číst články o hrách, které již na první pohled lákají na více krve a vraždění. Proto si hned úvodem řekněme, že za hrou stojí Warren Spector. Komu jméno nic neříká, tak připomeňme, že spáchal série jako System Shock, Thief, Deus Ex a nyní nejnovější výtvor Epic Mickey. V tomto kontextu již hra vypadá lépe, ne?
Příběh vás uvrtá do prekérní situace. Čaroděj Yen Sid na svém stole stvořil miniaturní magický svět, ve kterém spokojeně žijí všechny zapomenuté pohádkové postavy, o které již nikdo nestojí. Bohužel se k jeho výtvoru jednoho večera dostane myšák Mickey, zvídavě popadne štětec a po chvíli patlání magickým inkoustem je zřejmé, že natropil více škody než užitku.
Rozlitý inkoust ve světě vytvořil různá nepřátelská stvoření, poničil městečka a vůbec nadělal paseku. Myšák je následně do magického světa vcucnut a je na něm a na vás, abyste napáchané škody napravili. Příběh jako takový není nejsilnější stránkou hry. I když je vyprávěn s humorem a pomocí stylových animací, tak příliš nepřekvapí. Ale v rámci žánru bych se jej nebál označit ještě za nadprůměr.
Epic Mickey je 3D plošinovkou, ale více zaměřenou na děj, questy a adventurní prvky. I když hratelností nezapře inspiraci Mariem, tak více času strávíte i v zabydlených lokacích, kde mluvíte s NPC a získáváte jeden quest za druhým, kterých je celkově přibližně 100. Nejedná se ovšem o žádné originální kousky a představují klasikou sbírku úkolů na téma přines, vzkaž a posbírej.
Jedinou velkou novinkou jsou štětce, které má Mickey místo zbraní. Kdykoliv můžete použít kreslící či mazací štětec na předdefinované objekty. Umazat samozřejmě nelze vše, ale pouze vyznačená místa, kterých je ovšem požehnaně. A když už nejde smazat celý objekt, většinou má alespoň dvojí povrch. Jeden hezky pomalovaný, který lze smazat, a pod ním ošklivou šedou nevýraznou texturu, jež se odhalí po umazání té první.
Na štětcích je vybudováno mnoho netradičních puzzlů. Zavazí v cestě nepřehopsnutelná kupa kamení? Umažte podlahu, kameny propadnou, podlahu zpět dokreslete a cesta je volná. Potřebujete někam vyšplhat? Umažte kusy zdi, aby vytvořily schody a už máte po čem skákat. O nepřeberném množství tajných místností ani nemluvě.
Hodně se mi líbilo, že hra často obsahuje více cest k cíli nebo možností jak danou situaci vyřešit. Kreslením se vždy dopracujete k řešení, které nějak pomáhá a lze jej považovat za správné a hodné. Zmizíkem naopak věci zbouráte a můžete se považovat za záporňáka.
Některá vaše rozhodnutí či nalezené tajné místnosti mají dokonce vliv později ve hře. Ale nejde o nic významného. Většinou se změní kousek dialogu, někdo vám pomůže či nepomůže s bossem, nebo získáte pouze jiný odznáček. Což je místní obdoba achievementů. O větvení děje nemůže být řeč. I když pár vašich akcí změní i úplně finální video. Každopádně pokud chcete ze hry vidět všechno, na jeden průchod nemáte šanci.
Souboje se také nesou v duchu dvou možností. Zmizíkem můžete slabší nepřátele rozpustit. Silnějším umažete brnění a následně je klasickým útokem umlátíte. Naopak využitím druhého štětce je po chvíli překreslíte na přátele, kteří vám proti ostatním pomohou. Typů nepřátel není mnoho, ale každý se chová jinak a vyžaduje jinou strategii k poražení. Takže variabilita soubojů je ve výsledku solidní.