RECENZE datadisku Dishonored: Knife of Dunwall
Poctivý návrat za antihrdinu se vším všudy.
Kvality jedné z nejzajímavějších a nejvymazlenějších her loňského roku jsou nezpochybnitelné (recenze Dishonored, 9/10). Hráči dodnes objevují nové způsoby a cesty jak využít perfektní sandbox a svobodu brilantního herního designu, díky kterým je tato hra zářivým protipólem lineárních, natvrdo skriptovaných "filmových" titulů. Vedle nebývalé - a zatím nepřekonané - volnosti a interaktivity je nadála opěvován také precizní vizuální design, díky kterému má hra naprosto nezaměnitelnou atmosféru a každý jeden screenshot z ní vypadá jako vysoce umělecká nástěnná malba. Tvůrci tedy zřejmě nemohli udělat nic lepšího, než dodat nové kapitoly a lokace, jejichž kvalita je nekompromisně soudržná s původním obsahem.
Nejslavnější zabiják
Hlavní hrdina původní hry, Corvo, byl klasickou "prázdnou" postavou ve stylu Half-Life: nemluvil a hráč si tak do jeho osoby mohl dosadit představu hrdiny dle vlastního vkusu. Osobně shledávám tento design zastaralým. Je to něco jiného ve hře z třetího pohledu, kde si určujete pohlaví a vzhled postavy. Ale ve hře z vlastního pohledu se tak stáváte jakýmsi duchem bez obsahu a náboje. Že je mnohem zajímavější, když postava má nějakou osobnost, nedávno dokázal i Bioshock: Booker byl rozhodně zábavnější než nemluvný a zapomenutelný protagonista prvního Bioshocku. Proto mi udělalo obrovskou radost představení nového antihrdiny v tomto DLC, Dauda. Obzvláště když mu propůjčil hlas vynikající Michael Madsen.
Jde o chlapa, který se pro danou herní náplň dokonale hodí: Daud je totiž legendárním vůdcem organizované skupiny nájemných vrahů The Whalers. A ano, je to právě on, kdo v nezapomenutelném úvodu původní hry zavraždil samotnou císařovnu. Vrcholem dokonalosti je tak úvod DLC, během kterého si tuto klíčovou událost prožijete znovu - tentokrát z pohledu skutečného vraha. Chvíli na to se dozvíte, že Daud je také v kontaktu z nadpřirozenou bytostí jménem "Cizinec" a právě ten mu vysvětlí, že vraždou císařovny podepsal ortel smrti nejen Dunwallu, ale i sám sobě. Než se čas naplní, dostane ovšem možnost vykonat alespoň jednu správnou věc: objasnit nebezpečnou záhadu okolo jména Delilah.
Tři kapitoly
Honba za tajemstvím Delilah vás provede trojicí nových kapitol, které jsou svým rozsahem naprosto srovnatelné s kapitolami původní hry, rovnajíce se tak jejímu prodloužení zhruba o třetinu (a zabírajíce tak tři hodiny průměrného hraní, ovšem s vysokou znovuhratelností). Každá kapitola přitom nabídne novou lokaci, z čehož pouze tu poslední jsme mohli zahlédnout v původní hře.
Jednoznačným vrcholem je návštěva velrybářských jatek. Když se tam poprvé proplížíte kanalizačním systémem, bude vás navigovat líně se vinoucí říčka husté tekoucí krve. Jak budete z kanálu vylézat, uvidíte nad sebou (poteče vám na hlavu) její zdroj: rozervané břicho velryby, která je zavěšená na hácích a stále se ještě hýbe, vydávajíce nepříjemné bolestivé zvuky.
Tahle scéna jako kdyby vystihovala esenci prokletého středověkého města, propadajícího se do vlastní hniloby a moru. Návštěva "Právnické čtvrti" není o moc poetičtější, obzvláště s Daudovými komentáři na téma zkažené a zkorumpované šlechty, která se dere k bohatství přes krev chudých, sousedů i vlastní rodiny. Nezaměnitelná ponurá atmosféra je zde přítomna snad ještě dusivěji než v původní hře, kromě jiného právě díky osobnosti a komentářům protagonisty i jeho společníků. Když už se náhodou nebudete bořit v krvi a hnilobě, budete se bořit ve špíně lidské zrádnosti. A nad to všechno se jako neuchopitelné kyvadlo snáší stín okultismu, včetně skutečných nadpřirozených sil.
Nenič, nešlap, nelámej
Co skvěle funguje, to není potřeba měnit. Po stránce hratelnosti byla původní hra prakticky bezchybná a tvůrci se naštěstí vyvarovali nějakých odklonů od funkční šablony. Budete tak mít opět naprostou svobodu volby mezi dokonale tichým a nesmrtícím postupem (plížení, omráčení nepřátel) či adrenalinovými souboji, plnými šermování, střelby a granátů.
Schopnost bleskově se teleportovat na krátkou vzdálenost je stále stejně užitečná a návyková, vertikálně vrstvené prostředí jí nadále nahrává. Nechybí ani tradiční vylepšování vlastních schopností pomocí run a amuletů, rafinovaně poschovávaných v prostředí.
Najde se ovšem i pár novinek, ať už to je možnost nakoupit si nějaké "laskavosti" před jednotlivými misemi (např. si můžete zaplatit, že někdo zneškodní alarmy v oblasti), nové zbraně typu omračující granáty nebo elektrické miny či schopnost přivolat si člena vašeho bratrstva nájemných zabijáků, aby odpravil protivníka, na kterého mu ukážete - nebo vás chvíli doprovázel.
DLC Knife of Dunwall pro Dishonored na PC, PS3 a X360 vyšlo digitální distribucí v češtině koncem dubna za 10 eur.
později u nás bude společně s druhým příběhovým DLC i v krabicovce.
Hratelnost přitom spoléhá na vaše dokončení původní hry a nijak se s vámi nemazlí: jednotlivé kapitoly jsou právě tak náročné a komplexní, jako ty v druhé polovině originálu. Jedinou slabinou, na kterou se musíte připravit, je určitá dávka zklamání na konci DLC: jde pouze o první díl ze dvou, takže v nejlepším je příběh přerušen a slibnou záhadu okolo Delilah i osudu samotného Dauda rozlouskneme až příště.
VERDIKT: U titulu takhle kvalitního je příjemné vidět přídavek, který "jednoduše" přidává poctivou porci toho samého. Nejde přitom o nějakou "vystřiženou" scénu, kterou by si tvůrci schovali z původní hry na později. Naopak, jde o perfektní koncept "podívejte se na původní dílo z druhé strany". Každopádně si užijete tři naprosto plnohodnotné nové kapitoly s nezaměnitelně svobodnou hratelností a silným vizuálem, okořeněné o strhující zápletku a jednoho z nejcharismatičtějších antihrdinů poslední doby.