DiRT3

Tenhle závodní guláš zachutná asi jen málokomu kompletně a bezvýhradně. Teoreticky je sice možné vybírat si podle preferencí a vám nesympatické, neřku-li obtížné a zdánlivě neřešitelné, závody v kariéře obloukem obejít. Není ale pravda, že můžete kráčet třeba jen rallye cestou, či snad dokonce vynechat gymkhanu. Kdepak, tu a tam zkrátka budete muset překousnout i neoblíbený herní mód a stroj.

Alespoň že mnohdy máte na výběr z široké palety vozů - v tomto exceluje zvlášť rallye kategorie, předkládající automobily od let šedesátých až po současnost. Třebaže jsou tradiční erzety vytvořeny podobně jako v podzimním WRC 2010 (jezdí se v obou směrech a na různých úsecích/výsecích cesty) a zasazeny toliko do čtyř lokací (Finsko, Keňa, Michigan a Norsko), vyrazit na ně lze hned ve třiceti vozech.

Výběr těch současných je pravda poněkud chudší, WRCčka zastupuje pouze Ford Focus a C4ka od Citroenu, ovšem nové Mini, nebo Fiesta RS jistě nezarmoutí. Nechybí ani klasiky v podobě Lancera, Imprezy a Colinova speciálu R4, absence Fabie S2000 je ale (zvlášť pro našince) jen těžko pochopitelná. Tvůrci se nejvíc vyřádili mezi veterány, ve zdejších garážích parkují legendy typu Lancia Delta Integrale, Ford Escort, či Toyota Celica, Codies kupodivu povolali i konkurenci z Rally Trophy (Lancia Fulvia, Renault Alpine...).

1 of 8

Caption

Attribution

Zbývající kategorie už tak našlapané bohužel nejsou, vždyť třeba bugina a truck jsou k mání pouze v jediném(!) exempláři. Chudě působí i offroad šuplík, s hrstkou „dakarských speciálů" (Bowler, Touareg...) a směšným Hummerem H3 do počtu. BMW Z4 (pro hill climbing!) ponechám raději bez komentáře, za vypíchnutí ovšem stojí Pikes Peak Peugeot 405, neskutečná to bestie. Rallyecross pak zastupuje pouhá šestice aut (částečně dublují rallye vozy), z těch výrazných jmenujme MG Metro a Ford RS200. Suma sumárum, zatím tu máme celkově ani ne padesát aut, na objemu získá DiRT 3 až s budoucími – jak jinak než placenými – DLC.

Je určitě škoda, že autoři nezařadili do třetího dílu hry i obsah dvou předchozích. V některých závodech totiž znovu hrozí nuda a stereotyp, při kroužení po stále stejných tratích a za stejnými volanty. Byť je tenhle faktor hodně závislý na osobních preferencích, pozůstatky americké větve patrně nadchnou jen málokoho, s jediným strojem v závodním poli a nikterak nápaditými okruhy. Já si nejvíc užil navrátivší se rallye (erzet ale mohlo být víc), spolu s duely a rallyecrossem. Závodiště zbudovaná uvnitř (a kolem) obřího LA Colisea mají povedený layout, stejně jako tratě v Monackém knížectví, situované blízko přístavu.

Překvapivě zábavná je rovněž Gymkhana. Jistě, také ona vám musí sednout – ale vyplatí se nedat na první dojem, či se rovnou nechat odradit. Sám jsem se docela obával obtížných triků a nedostatku vlastního umu. Jinak řečeno, při pohledu na Blockova videa má asi jen málokdo z nás pocit, že „tohle by dokázal taky". Ve hře bysme nicméně měli už po pár cvičných misích válet stejně jako tenhle Amík s kšiltem..., a světe div se, ono to vážně jde! Jakkoliv „autoškola" není zrovna názorná a mistr Block vlastně nic pořádně nevysvětlí. Protože hlášky typu „chce to správnou rychlost a v pravou chvíli přitáhnout ručku" skutečně nikomu nepomohou.

Lepší je skočit do toho po hlavě a trochu se s autem sžít, koneckonců na dlouhé táhlé drifty, tančení kolem komínu z pneumatik a točení se na místě, možná ani žádný návod není. K dispozici je na každý pád pomocná grafika (zobrazí na asfaltu barevně místo i rozsah té které finty) a mechanikem pečlivě připravený vůz, který v podstatě ani nic jiného, než pálit gumy a mizet v oblaku kouře, neumí.

Alfou a omegou celé gymkhany přirozeně zůstávají různé triky, přičemž je potěšitelné, že DiRT 3 umí vlastně vše, co pod tímto heslem najdete na YouTube. Tvůrci navrch vymysleli i řadu herních módů, ve kterých lze tyhle „volné tance" na asfaltu a šotolině provozovat. Máme tady jízdy na čas po předem vytýčené dráze, respektive s pevně danou sestavou triků, občas ozvláštněné též porážením stojek z lepenky.

Ale jezdí se i freestyle, kdy jsou všechny skopičiny čistě v režii hráče, musí jen publikum pobavit (jde o známky a skóre), moc se neopakovat, ideálně vůbec nebourat a vše plynule navazovat a komba málem řetězit. Bonusem budiž parkoviště plné překážek, postupně expandující mezi přilehlé kontejnery a někdejší továrnu, na němž se dají pálením pneumatik trávit dlouhé hodiny (vlastní zkušenost). Primárně slouží jako plocha pro trénink, avšak nabízí i řadu menších úkolů, doplněných o hledání skrytých balíčků.

Chválit technické zpracování je asi zbytečné, EGO engine své kvality již prokázal. Pasáž o pěkné grafice, efektně nasnímaných opakovačkách a solidním soundtracku tedy přeskočíme, stejně jako profláknuté vějičky v podobě nahrávání replayů na YouTube a dynamického počasí (F1 2010 nechává pozdravovat). Byť hustý déšť, potažmo sněžení, hezky znepříjemňuje i snižuje viditelnost. O vlivu na jízdu, na kluzkém povrchu a v hlubokém sněhu, nemluvě. Tohle se jednoduše povedlo, počasí doprovázející závody se často mění a také jízda v noci má své nezaměnitelné kouzlo.

Potlesk rovněž zaslouží pohodlnější a svižnější uživatelské rozhraní (karavan posledně dost zdržoval), spolu s pestrými možnostmi multiplayeru, včetně split-screenu a několika miniher. Nepřekvapí ani propracovaný model poškození, nejen dobře vypadající, ale (případně) i na jízdu vliv mající. V rallye stačí klidně jeden náraz a končíte. Udivila nicméně poměrně malá šířka cest, na DiRT sérii možná až nevídaná, někdejší dálnice jakoby byly zapomenuty.

Naslouchají snad Codemasters komunitě a hráčům? Pokud ano, hlasitě volám po delších rychlostních zkouškách! Ty stávající jsou stále relativně krátké (za 2-3 minuty je hotovo), přitom za tu chvíli zvládnete - díky malým rozestupům - dojet a předjet i dva soupeře. Ale co naděláme, o zrychleném pojetí DiRT 3 už byla řeč. Zběsile pádící kariéra lehce zvolní alespoň v závěru, jako odměna se potom navíc objeví i speciální World Tour, která vás již nechají vychutnat si jednotlivé disciplíny pohromadě a trochu déle.