RECENZE Destiny: The Taken King
Bůh Oryx přichází, aby zničil lidstvo v mohutném přídavku do Destiny.
Destiny za ten poslední rok prodělalo spoustu změn. Vlastně téměř všechno, co bylo na této chytlavé střílečce zpočátku kritizováno (recenze), prošlo zásadními změnami. Pokud byste ji hráli v den vydání a dnes, asi byste ji moc nepoznali (viz i hodnocení po měsíci hraní).
Zůstalo jediné - Destiny je pořád jedna z nejlepších online stříleček všech dob, kde každá zbraň, kterou držíte v ruce, působí unikátně a jinak. Ladné pohyby postav nemají konkurenci a hratelnost je to, co si získalo miliony hráčů k tomu, aby ve hře strávili stovky hodin. Ano, stovky. Autor této recenze má za ten rok nahráno zhruba 500 hodin čistého herního času. Nikdy jsem u žádné hry nestrávil tak dlouho. A i přesto, že měla Destiny spoustu problémů, jednoduše se hrála skvěle.
Nejnovější rozšíření The Taken King přináší nejen zásadní změny v levelování postav, získávání lootu, novou třídu každých postav, striky, raid, nové příběhové mise. Je to drahý přídavek, ale je to také old-schoolový mohutný datadisk se spoustou obsahu, který hráči i dva týdny po vydání teprve objevují. Den co den komunita objeví něco nového, nečekaného. Zrovna nedávno například v denní misi zjistili, že jsou otevřené dveře, které tam obvykle otevřené nebývají. A když jste do nich vešli, čekala vás nejtužší bitva za celou dobu hraní Destiny s vynikající odměnou. Bungie říkali, že dali do The Taken King spoustu tajemství. A tentokrát nelhali.
Začněme ale popořádku. The Taken King má příběh a dokonce příběhové animace! Ne, že by bylo původní Destiny úplně bez příběhu, ale většina pozadí byla schována v grimoire kartičkách, které jste si museli číst v aplikaci nebo na webu po odemčení a ve hře zbyly jen občasné větičky typu "nemám čas ani vysvětlovat, proč to nemám čas vysvětlovat". Tentokrát k vám promlouvají i postavy, které většinu času jen stály v Toweru a něco vám prodávaly, aniž byste věděli, kdo to je. Epické vesmírné bitvy, příchod Oryxe, boha Hivů, blížící se bitva. Destiny s The Taken King konečně působí tak, jak mohl působit ze začátku.
V jednotlivých základních příběhových misích už neděláte pořád dokola jen "přijď sem, pošli Ghosta, aby něco oskenoval a než to udělá, vystřílej několik vln nepřátel". Je tu dokonce vynikající stealth mise, ve které se vracíte do jednoho velmi specifického místa (nebudeme prozrazovat, ale pokud jste hráli Destiny v posledním roce i s přídavky, budete chrochtat blahem).
Základních příběhových misí není zase tolik, ale jakmile je dokončíte, otevřou se vám desítky dalších questů, které můžete plnit pro lepší vybavení. Dávno pryč jsou doby, kdy jste čekali na RNG boha, aby vám dal exotickou zbraň, kterou chcete. Většina exotických zbraní se tentokrát získává jednoduchým plněním questů (které nejsou ani trochu jednoduché, muhahaha). V těchto dalších post příběhových misích se většinou vracíte na místa, kde jste už jednou byli, ale jsou tam jiní nepřátelé a dějí se tam jiné věci, takže na jednu stranu zase navštěvujete pořád dokola tytéž lokace, ale když se tam dějí jiné věci, zase tolik to nevadí.
Striky také prodělaly řadu změn. Zatímco v původním Destiny hrát strike znamenalo, že jste se prostříleli k hlavnímu bossovi a pak do něj šest minut pálili vším, co jste měli po ruce, protože měl extrémně masitý život, Bungie se tentokrát pokusilo s jednotlivými bossy trochu pohrát. Nemají už tolik života, ale postupem mění své útoky nebo své chování, případně je třeba je zabíjet nekonvenčními způsoby. Zejména když je hrajete poprvé, je to extrémní zábava a osvěžení. Pravda, když jedete pořád dokola heroic striky, abyste získali nějaké pořádné vybavení, i tohle se maličko okouká, ale pořád lepší než šest minut střílet do nudného bosse, který má extrémně života.
Ještě jsem se ani nezmínil o Dreadnought, vesmírné lodi zaparkované uprostřed prstence na Saturnu, která se vám otevře pro plnění nových misí, ale i pro zcela otevřené bádání, kde si užije každý fanoušek puzzlů. Je tu spousta beden, které potřebují specifické klíče. Některé bedny vás po otevření zabijí. Hmmm, jak je jen otevřít? Co udělat? Dreadnought je plný tajemných zákoutí a míst, které musíte vyřešit. Na spoustu věcí už komunita přišla, ale i Bungie říkají, že je tam ještě pár tajemství, které odhaleny nebyly.
Je zde i takzvaný Court of Oryx, aréna, ve které se setkávají náhodní lidé a zabíjejí bossy různé úrovně. Ta třetí už bývá pěkně tuhá, boss se tam každý týden mění a pokaždé je potřeba přijít na způsob, jak ho zabít. Někdy musíte střílet do speciálních koulí ve vzduchu, což vám dá vyšší útok na zničení bosse, tento týden je zase v podstatě totéž, jako finální souboj z raidu Crota's End.
Také v The Taken King je raid. Mnohem více v duchu Vault of Glass, kdy se střídají pasáže vyžadující precizní spolupráci celého šestičlenného týmu, kde má každý svou nezastupitelnou roli, s trochou oddechu, kdy musíte někam doskákat. Vault of Glass byl absolutně nejlepší obsah v původním Destiny, já bohužel neměl možnost The Taken King raid ještě vyzkoušet, jelikož se do něj může člověk odvážit až v momentě, kdy má dostatečně dobré vybavení, aby to ostatním nekazil. To nějakou dobu trvá. A vyžaduje to trochu štěstí.
Čímž se dostáváme k tomu, proč není The Taken King úplně dokonalá hra. Bungie říkali, že nyní bude jednodušší vylevelovat na maximální level. Dříve jste museli mít štěstí a muselo vám padnout vhodné vybavení. To teď není třeba, zkušenosti na levelování získáváte klasicky střílením a plněním úkolů. Bohužel, bez toho, aby vám padlo správné vybavení, se stejně neobjedete. Vaše obrana a útok se totiž počítá z takzvaného "light", které určují právě zbraně a brnění, co máte na sobě. No, a když vám nevypade takové vybavení, abyste měli light více než 290, jednoduše se do raidu ještě nedostanete. Takže jedinci, kdo absolutně nemají štěstí (autor vás zdraví), se stejně zase musí obrnit trpělivostí.
Destiny: The Taken King pro PS4/PS3/X360/X1 v angličtině vyšlo v půlce září krabicově, digitálně či v balení s konzolí za cenu od 1399 Kč.
koupit na Alza.cz.
Také plnění některých questů může být dost úmorné, kdy musíte zabíjet různé náhodně se zjevující mini bosse ve společných patrolách s ostatními hráči, což většinou znamená někam se postavit, nudit se a čekat, až se zjeví. Abyste pak zjistili, že tam není dostatek dalších hráčů, co by vám s minibossem pomohli a jelikož je na časovač, zase zmizí do věčných lovišť a vy čekáte znovu... Samozřejmě tenhle problém vyřeší, pokud máte stálou partu kamarádů, se kterou budete všechny tyhle věci plnit.
Mohli bychom se ještě rozepisovat o všech těch nových classách jednotlivých postav a jak zábavné jsou jejich superútoky. Mohli bychom se rozepisovat jak máte neustále co dělat, kdykoli se do hry připojíte, i když jste v tomto datadisku nahráli už bezmála padesát hodin, ale bylo by to skoro zbytečné. Není moc lidí, kteří nepropadli původnímu Destiny a vrátili by se k The Taken King, ale věřte mi, že je ideální čas to udělat. Ta hra je takový ekvivalent hracích automatů, které se dá nepříjemně propadnout. Ale stojí to sakra za to.