Deník testerů Zaklínače 2 - třetí část

Úterý a středa 12. - 13. dubna 2011

Úterý začalo poměrně vtipně. Jelikož jsme s Michalem pracovali dlouho do noci, ráno jsme zaspali. Nepomohl žádný budík, žádný zlý sen, ze kterého bychom se probudili..., až přišla uklízečka. Chřestila klíči, odemykala zámky, ale jeden neodemknutelný zvenčí nezdolala. Tak dlouho se dobývala, až konečně Michal sešel z patra a šel otevřít.

Nakonec jsme se tedy takto dostali z postelí a opět se vydali do kanceláří CD PROJEKTu, kde jsme se na nějaký ten čas ponořili do víru fantasy dění. Tento den jsem vyrazil bez foťáku a udělal jednu z větších chyb, co jsem mohl udělat. U zastávky, kde jsme vystupovali do práce, jsme narazili na auto, které nemělo poznávací značku na obvyklém místě, zato ji však mělo obkreslenou (ano, obkreslenou) za zadním okýnkem.

Každý tester při složitější hře je instruován, aby hrál určitým způsobem, aby se nestalo, že se nějaká možná „větev" děje neotestuje. Já jsem měl úkol se co nejdříve dostat do poslední kapitoly. Znamenalo to pro mě vynechávání spousty vedlejších questů, které ale už prošli testeři přede mnou. V případě úkolů, které znáte z prvního dílu (kostkový poker) mi to bylo upřímně líto. V druhém díle pak přibyla ještě jedna obdobná soutěž, na kterou se můžete těšit.

Následujícího dne jsme se s Michalem rozdělili, já jsem šel do práce o něco dříve. Myslím, že zde mohu prozradit (ono se to stejně již dávno ví), že Zaklínače 2 lze hrát mnoha různými způsoby. Já i Michal jsme, jak jsem uvedl výše, to samozřejmě hráli jinak. Tento den se nám ale začaly děje opět prolínat a bylo velmi zajímavé vidět, co dělá Michal na vedlejším monitoru, zatímco já věděl, co tam je a co ho čeká. Kolegové z Ruska, kteří s námi sdíleli kancelář, dnes narazili na chybu se špatným modelem (zeptej se na podrobnosti Michala, ten o tom ví nejvíce). Nasmáli se u toho, až mi bubínky praskaly.

Čtvrtek 14. a pátek 15. dubna 2011

Den „dé", jinak se tento den nazvat nedá. Proseděl jsem za počítačem se Zaklínačem čtyři desítky hodin za poslední čtyři dny (počítám i celý tento den). Nebylo to lehké a rozhodně to bylo na čistou hrací dobu překvapivě dlouhé, ale dokázal jsem se na konci dne dostat na konec a Zaklínače 2 tak dohrát. Avšak horší stránkou věci byl fakt, že jsem „odložil" spoustu práce na později. Spoustu textů na zkontrolování jsem měl totiž jen při ruce a v samotné hře jsem je vypustil, abych se mohl dostat na kýžený konec. Nicméně herně jsem se velmi dobře vyžil a rozhodně se těším, až si ho budu moci zahrát znovu a zkusit to hrát jiným způsobem a spolčovat se s jinými lidmi.

Jelikož Zaklínač 2 byl teoreticky za námi (myslím po herní stránce) a pátek byl pro mě poslední pracovní den, musel jsem v pátek do nějaké rozumné hodiny dodělat vše, co jsem měl ještě před sebou. A protože toho přede mnou byla spousta, raději jsem zvolil práci do noci než brzké vstávání. Řeknu vám, že jsem zažil spousty dlouhých večerů, ale tento se za poslední dobu svou délkou vymykal. Nakonec jsem šel spát nad ránem, abych alespoň trochu toho naspal a mohl ráno pokračovat v dodělávání restů.

To bylo ale už včera. Protože herně jsme s Michalem skončili a už zde byla jen rutina, den se víceméně hodně uvolnil. Spousta reportů, avšak už žádné hraní. Zaklínače 2 jsme tohoto dne spouštěli už vždy jen tehdy, když jsme potřebovali otestovat, zda je již nějaká chyba opravena. Poprvé za ty dny, co jsem měl možnost testovat, jsem uviděl českou verzi loga Zaklínače 2, a tak mi zaplesalo srdíčko, když jsem viděl, jak se práce chýlí ke konci.Na „odpočinkový" den byla práce stále překvapivě dlouhá, ale nakonec jsme mohli jít domů a mít pocit, že jsme odvedli za ten týden pořádný kus práce. Va fail, Gwynbleidd.

16. dubna 2011

V sobotu ráno mi jel vlak zpět do České republiky. Jelikož jsem v pátek byl vzhůru dosti dlouho, nebyl ani div, že se mi podařilo zaspat. Vyrazil jsem tedy spěšně na vlak, který jsem stíhal jen tak tak, a prosekával si imaginárním stříbrným mečem cestu. Avšak neznaje tramvajové spoje a orientaci Varšavy, podařilo se mi nasednout na správnou tramvaj, ale opačným směrem. Následkem toho „naprostého" zklamání sama sebe jsem se ocitl v takové časové tísni, že mi vlak ujel.

Musel jsem si tedy koupit lístek na pozdější vlak, přičemž jsem zprvu ani nevěděl, zda v sobotu ještě nějaký jede. Ukázalo se však, že jich jede dokonce i více. Po této eskapádě jsem se dostal živ a zdráv do ČR, a to jsem se ještě projel pendolínem.

Sobota 16. dubna 2011

Moje druhá část dobrodružství začíná opět na náraží Ostrava-Svinov. Poučen z vlastních chyb s sebou vezu pouhou polovinu věcí než při první návštěvě našeho severního souseda. Ovšem učení, které jsem při první návštěvě ani neotevřel, s sebou naivně beru i podruhé. Počasí je slunné, a já si tak čekání na vlak mohu zkrátit pozorováním slečen, které už uznaly za vhodné, že je čas vytáhnout z šatníku nějakou tu kratší sukni. Už se nemohu dočkat na sukně polské.

Vlak přijíždí a já hledám šéfa v protekčním čtvrtém vagónu, čtvrtém kupé, na čísle 44. Následuje série překvapení. Zjišťuji, že hru budu muset kvůli nekompatibilním savům hrát od začátku. Druhé (a příjemnější) překvapení spočívá v pojmenování vedlejších postav po členech interního a externího týmu. Bomba, už se vidím v kůži opilého trpaslíka. Občas vykouknu z okna a uvažuji nad tím, že přehodnotím význam slova „pustina". V Katowicích tradičně nasedá půlka národa a nám nezbývá než se bát o svá místa. Naštěstí nikdo s místenkou nepřišel. Čtyřhodinová cesta příjemně uběhla a na nádraží nás čeká další člen testerského osazenstva – Hadakan. Po příchodu na byt ještě slavnostně otevíráme jeden plech a po krátkém pokecu se musí jít spát. Já to neřekl? Testovat se jde i zítra, v neděli. Tři kluci a dvě postele? Není problém... tedy alespoň pro mě, protože pánové svolili, že budou spát spolu. :-)

Neděle 17. dubna 2011

Na hru se už těším jako malé dítě, takže ani nemohu dospat. Loučíme se s Hadakanem, který po dvou týdnech tvrdého testování zaslouženě odjíždí domů. Do práce přijíždíme tradičně před devátou a nestačíme se divit. Hra je týden před plánovaným dokončením a ve firmě ani noha. Červený nápis na bílé tabuli „Czech team rules" je zde opravdu po zásluze. Alespoň si mohu v klidu vyfotit všechny věci, které mě zde tak zaujaly.

Nových buildů přibylo za ty dva týdny asi čtyřicet, je vidět, že autoři nelenili. Spouštím nejnovější build. Vida, konečně české logo hry. Je úžasné pozorovat, jak se hra postupem času proměňuje. Autory sice nejspíš nevzrušuje, že Geralt občas chodí ve vzduchu nebo prochází zdí... Naštěstí to je jen záležitost jednoho buildu a v dalším už to funguje.

Ještě před obědem se dostávám do první kapitoly. Flotsamské lesy mi připadají ještě půvabnější než při prvním průchodu, takový pohled jen tak neomrzí. Vyrážíme na výživný oběd do KFC, kde je tolik lidí, že konzumace kuřat zde musí vycházet tak na jedno za minutu. Za hodinu jsme zpět ve firmě a já tak mohu pokračovat v Geraltově dobrodružství. První akt velice dobře znám a příběhem vyloženě probíhám. Geralt není žádný suchar a umí to i pořádně roztočit, o čemž jsem se přesvědčil při plnění úkolu s příhodným názvem Kocovina. Náš hrdina se po velmi náročné noci strávené se svými přáteli v místním nevěstinci probouzí nahý na okraji řeky a celé dopoledne se pídí po tom, co se vlastně předešlou noc dělo. Náš den se chýlí ke konci a my tak vyrážíme směr byt, kde nás nečeká nic lepšího než psaní tohoto deníku.

Pondělí 18. dubna 2011

Při cestě do práce mi začíná připadat, že jsem polské dívky poněkud přechválil. Jakoby snad zmizely z povrchu zemského a jediné, na co se teď mohu dívat, je pohled ošklivé báby sedící vedle mě. Situaci ve firmě však zachraňuje pohledná asistentka Karolína, která nás poctila svou návštěvou. Usedáme ke svým počítačům a jsme připraveni na další desetihodinový maratón.

Průchod hrou probíhá hladce, protože se již nadále nemusím zdržovat úpravou obrázků, které vždy večer prezentuji Filipovi, jenž pak potřebné úpravy provádí na místě. Je to rychlejší a efektivnější. Testeři přede mnou prošli již všechny vývojové větve postavy a já tak mohu jít svou vysněnou šermířskou cestou, která nabízí velmi zajímavé vlastnosti pro boj zblízka a učiní z vás tak nebezpečného a obávaného zabijáka. Výrobu výbavy odsouvám na vedlejší kolej, protože sbírání surovin je práce sice zábavná, ale zdlouhavá a já na hru mám koneckonců pouhý týden. Jen málokdy se stane, že narazíte na nákres skvělé zbroje, která není dostupná i u místního obchodníka, ale je fakt, že ty nejlepší zbroje vám nikdo ani pod pultem neprodá.

Již podruhé si mohu užít onu „nejkrásnější" scénu z celé hry v rozvalinách lázní. Člověk by při pohledu na tuto scénu začal pochybovat o tom, že jsou Poláci jednou z nejvíce křesťansky založených zemí. Ani jsem se nenadál a opět nadešlo ono důležité rozhodnutí, které zaručuje znovuhratelnost celé hry. Neutralita nepůjde zachovat, i kdybyste se snažili sebevíc. Já se ryze z praktických důvodů musel rozhodnout stejně.

Za poměrně krátkou dobu (oproti prvnímu průchodu téměř poloviční) se tedy dostávám do druhé kapitoly, která se po celou dobu nese v duchu nadcházející války. Námi zvolená pracovní doba pro dnešek končí. Dnes se mi odcházet vůbec nechce. Nejraději bych zde zůstal a hrál celou noc. Na bytě ještě zpracováváme dnešní obrázky a dáváme si zasloužené pivo. Vypadá to, že budeme zítra vstávat o něco později.

Úterý 19. dubna 2011

Jak jsem řekl, tak jsme také udělali a vstáváme o něco později. Začínám si myslet, že Varšava vlastní nějaké mytické zařízení na počasí, protože každý den je od rána do večera slunečný. Moje herní tempo zůstává zachováno, jelikož si podstatnou část druhého aktu pamatuji ještě z předchozího průchodu. Po válečné poradě, na které dojde k překvapivému příběhovému zvratu, plním úkoly ve městě a vydávám se do divočiny vstříc novým dobrodružstvím. Zjišťuji, že je můj stříbrný meč na harpyje krátký, a tak se chtě nechtě musím vrátit do města k obchodníkovi. Kupuji to nejlepší, co má zdejší kovář v nabídce.

Meče mohou mít maximálně tři sloty na runy a na rozdíl od prvního dílu si je zvládne zaklínač do meče vsadit sám. Ještě čepel potírám příslušným olejem a už se nemohu dočkat, až nového miláčka na harpyjích vyzkouším. Harpyje nemají žádnou šanci a padají po desítkách, při čemž vydávají zvuky jako domácí drůbež. Za několik málo hodin se dostávám k jejich královně, která nenechala nic náhodě a vzala si na pomoc i několik erynií, což jsou stvoření podobná harpyjím, ovšem s většími pařáty. V takových situacích jistě přijde vhod šermířská schopnost zasažení více protivníků najednou. Stačí tedy párkrát silně udeřit mečem a je po problémech.

Harpyje ovšem nejsou jediný druh netvorů, kvůli kterým si z druhého aktu odnesete pár šrámů a modřin. Jdu se tedy v rámci jednoho z úkolů podívat do místního dolu, kde si udělali párty ohnilci. Velice mě zarmoutilo, že mě nepozvali, a tak jim na oplátku stínám hlavy a vypaluji nory. Pro dnešek toho boje bylo až moc, takže zasouvám zakrvavený meč do pochvy a nechávám Geralta odpočinout. A sebe vlastně taky.

Středa 20. dubna 2011

Dnes se mi vůbec nechce vstávat, asi nesmíme s Filipem vykecávat, ehm pracovat pozdě do noci. Myšlenka na Zaklínače mě ale okamžitě probírá a v mžiku jsem připraven vyrazit do práce. Pár minut po spuštění hry narážím na ultimátní zbroj z dračí kůže, za kterou jsem v místním krámu nechal vetší část svých těžce vydřených orénů. Vzhled postavy se mění podle nošené zbroje a každá maličkost jde poznat. Moje postava je již na pokročilé úrovni a já se tak dostávám na konec vývojové větve šermíře.

Opět využívám možnosti mutace schopností pomocí mutagenů, což vede k nepatrnému zvýšení statistik postavy. Otevírá se mi také možnost používání dokončovacích úderů, které v krátké animaci vypadají neuvěřitelně skvěle. V praxi to probíhá tak, že po naplnění ukazatele adrenalinu, který se naplňuje prostřednictvím úderů uštědřených protivníkům, je možné dokončovací úder aktivovat. Geralt tak nemá problém poradit si třeba s třemi silnými protivníky najednou.

Plním úkol se sukubou, která údajně vraždí mladé lidi a elfy. Hra je úžasná v možnostech, jak lze daný úkol splnit. Blížím se ke konci druhého aktu a čeká mě epická bitva, ve které stojím na straně elfů a trpaslíků. Není nic lepšího, než shazovat nepřátelské rytíře z hradeb a polévat je horkým olejem. Třetí akt vypadá velmi zajímavě, ale ten už si nechám na zítra. Filip dostal na překlad závěrečné titulky, a co náhoda nechtěla, jsem u testerů lokalizace na prvním místě. Nemohu zde psát, že jsme se opět stavili pro pivo, protože by si případný čtenář tohoto deníku mohl myslet, že se zde nedělá nic jiného, než chlastá a hraje.

Čtvrtek 21. dubna 2011

Dnes vyrážím do práce s předpokladem, že hru konečně dohraju. Vstupuji do třetí kapitoly a plížím se stokami do válkou poznamenaného, ale přesto stále krásného města Loc Muinne. Po cestě narážím na zcela nový druh nestvůr – chrliče. Stejně jako o všech monstrech si i o chrličích můžete přečíst příslušnou literaturu a dosáhnout tak efektivnějšího zabíjení těchto tvorů.

Do města jsem přijel z několika důvodů, které mají zakončit putování zaklínače v tomto díle, ale neupřu si ani plnění vedlejších úkolů. Zkouším tedy schopnosti místních hráčů kostkového pokeru. Filip se mi směje, že kostky vůbec hrát neumím a já si po prohře posledního orénu začínám myslet to samé.

Filip se mezitím snaží vyřešit problém s novým importem textů, který zapříčinil nehybnost rtů postav při rozhovorech. Jeho škodolibost mu vracím a směji se také. Zítra se uzavírá obsah hry, který půjde do výroby a bylo by dobré, kdyby hra tuto věc hra obsahovala. Po obědě, na který jsme neměli čas, se konečně prosekávám na samotný konec. Abych se dostal k finálovému bossovi, musím se ještě utkat s nestvůrou, jejíž jméno nemohu prozradit.

V epilogu opět záleží především na vašem rozhodnutí. Naplňuje mě pocit zadostiučinění a dobře odvedené práce. Postavu jsem dostal na maximální úroveň 35 a získal nejlepší zbroj, která je k dispozici. Teď nezbývá nic jiného než se do hry pustit od samého začátku.

S Filipem se hecujeme a hru spouštíme na obtížnost „šílená", ve které smrt znamená definitivní konec. Hra tak získává nový rozměr a každý průměrně vyzbrojený voják stojící proti vám je velká výzva. Prvky, které jsem dříve nepoužíval (krytí, úskoky, znamení), se nyní stávají nezbytností. Čas nás táhne do bytu a mě začíná mrzet, že je zítra definitivně poslední den testování.

Pátek 22. dubna 2011

Sympatická paní domácí nás dnes velice překvapila, když nás před odchodem do práce navštívila a donesla nám košíček vajec (!). Čím jsme si to vysloužili, nevíme. Jisté je, že dnes na večeři nebudou křupky a pivo. Po příchodu se ještě fotíme s Filipem u obřích plakátů Zaklínače a pouštíme se do našeho posledního hraní.

Dostávám se na ono rozcestí, které bude mít dopad na celou hru. Nyní volím druhou variantu a najednou zjišťuji, že hraji úplně jinou hru! Nápadité, úžasné, nevídané. Ocitáte se tedy na druhé straně barikády obléhaného města a plníte naprosto jiné úkoly, mluvíte s jinými postavami a odkrývá se vám část příběhu, která by jinak zůstala zahalena otázkami. Hra mě tímto přesvědčila, že konkurenční tituly by se měly třást strachy, protože máme před sebou žhavého kandidáta na RPG roku. Byla by tedy velká hloupost, kdyby hráč dohrál hru jednou a odložil ji do poličky, kde by ji jen pokrýval prach a upadala v zapomnění.

Do hry jsem tak zapálený, že jsem si ani nevšiml, že Filip zmizel. Najednou přichází a v ruce má tašku laděnou ve stylu Zaklínače a v ní naše slibované upomínkové předměty pro testery, na které jsme se tak těšili. Vývojáři nás pěkně rozmazlují, protože dárek obsahoval samé super věci. Tak teď už se mi domů nechce jezdit vůbec.

Vývojáři vychytávají ještě poslední drobné chybky, aby byla hra kompletní a připravena do lisu. Hru hraji do poslední chvilky, ale už musíme jít. S dlouhým povzdechem ji vypínám a odcházíme potemnělou chodbou k východu. Na večeři budou tedy míchaná vejce. Filip mi pomáhá tím, že nezavazí a já se tak mohu v malé kuchyňce pohybovat. Výsledek jsme shledali jako přijatelný.

Sobota 23. dubna 2011

Ráno vstáváme v obvyklou dobu, ale místo do práce se chystáme domů. Jak jsem již řekl, domů se mi vůbec nechce. Filip z legrace poznamenává, že tady můžu zůstat a testovat master verzi. Na chvilku jsem o tom opravdu uvažoval. :-). Naneštěstí mám doma mnoho neodkladných povinností. Ještě následuje rychlá prohlídka bytu, jestli je všechno v pořádku, a můžeme jít.

Na vlak jsme vyrazili poněkud pozdě a máme co dělat, abychom ho stíhali. Nakonec dorážíme včas a tady končí naše dobrodružství. Tak zase na trojce. ;)