Deník testerů Zaklínače 2 - druhá část
Jeden kolaps, pohledné slečny a oslava CZ na tabuli.
Čtvrtek 31. března 2011
Ráno vstávám jako obvykle dobře naladěn a s naivním předpokladem, že mi nic tak skvělý den nemůže pokazit. A ono opravdu ne! Po spuštění nového buildu jsem mile překvapen, že všechno funguje, jak má, hra je stabilní a nepadá. V prvním aktu tedy dokončuji s úsměvem na tváři všechny úkoly, u kterých to právě kvůli padání nebylo možné. Začínám se dostávat do velice nebezpečné situace pro testera – začíná mě to neuvěřitelně bavit a já zapomínám na své povinnosti. S Jetrem ani nemukáme, abychom náhodou nezakřikli tu vysněnou stabilitu.
Zkouším také systém vyrábění předmětů, který je velice jednoduchý a přehledný, stejně jako alchymie. Po vyzbrojení se vydávám po hlavní příběhové lince a zdá se, že se již blížím ke konci prvního aktu. Následuje zdánlivě banální rozhodnutí, které bude mít, jak se pozdeji ukáže, dopad na značnou část druhého aktu.
První akt je tedy pokořen a já už se nemohu dočkat zítřka, protože hra v mém pomyslném žebříčku TOP her útočí na první příčky. Z práce se ještě stavujeme do místního obchodního centra, abychom mohli své drahé polovičky, které byly tak laskavé a na pracovní cestu nás pustily, potěšit nějakou drobností. Po cestě do bytu hledáme nějakou dobrou krčmu, ale marně. Připadá nám, že je v Polsku více bank než hospod. Sámoška a plechy to opět jistí.
Pátek 1. dubna 2011
Dnes je poslední den mého testování a poté se sem vracím až za dva týdny, tak doufám, že toho stihnu co nejvíce. Do práce přicházíme opět mezi prvními a zjišťujeme, že přes noc přibyly další tři buildy. Poslední build je tak nestabilní, že po pádu už nejde hra spustit vůbec, na což byl dokonce přivolán technik. Technik kopíruje spouštěcí soubor, na kterém hra mimochodem nepadá vůbec a který navíc byl celou dobu dostupný na síti. Ha. Celý týden plný vzteku a zoufalství byl tím pádem úplně zbytečně protrpěný. Nezbývá než se tomu smát.
Druhá kapitola začíná velice netradičně a záleží, jak už jsem dříve uvedl, pouze na vašich předchozích činech. Důlní město je živé – trpaslíci chodí do roboty, zpívají a nebo jen vysedávají v hospodě a vypráví si příběhy ze starých časů. Stejně jako v prvním díle je i zde trpasličí dialekt perfektně přeložen. Skoro jako bych slyšel sám sebe, chlapce z Moravy. Klobouk dolů, překladatelé a překladatelky.
Plním všechny úkoly ve městě a vydávám se za jeho hradby, kde mě čeká příroda plná skal propletených stezkami. Opět si nemůžete být jistí, kde vás napadne hejno harpyjí, a ani nestihnete říct „stříbrný zaklínačský meč" a je po vás. Teď už mohu opravdu s čistým svědomím říct, že tak krásnou přírodu na současném herním trhu nenajdete.
Čas kvapí a mně se od hry vůbec nechce odcházet. Poslední úkol, který plním, se týká manželského páru trolla a trollky a já zjišťuji, že vývojáři mají i smysl pro humor. Ale opravdu decentním a nenásilným způsobem, přesně tak to hře sluší. Už musíme opustit pracoviště a já začínám být nešťastný, že si tento skvost zahraju zase až za dva týdny.
Sobota 2. dubna 2011
Odjezd probíhal bez komplikací. Jetrovi tímto chci poděkovat, že mi celý týden dělal chůvu, radil mi ve hře a ještě byl tak ochotný a zavedl mě přímo až k vlaku. Ze spojení skvělé hry s ještě lepší lokalizací jsem nadšen. Lokalizace ještě není hotová, ale jsem si jist, že do konce testování se vše dotáhne k dokonalosti.
Týden čtvrtý - Michal (Hadakan), aneb Začíná přituhovat
Neděle 3. dubna 2011
Ještě před odjezdem z Prahy v 10:07 musíme sehat USB WiFi kartu. Ukázalo se totiž, že jediný možný přístup na internet v bytě, ve kterém budeme následující týden trávit, je dostupný pouze v bezdrátové formě. Filipův notebook pochází z dob dávno minulých, kdy to ještě bez drátů zkoušeli jen vyvolení.
Cesta do hlubin Polska nám připadá trochu jako cesta do minulosti. Tedy ne do pravěku nebo 14. století nebo tak, ale spíš do doby před 15-20 lety. Pohyblivé muzejní exponáty, které se tu vydávají za tramvaje městské hromadné dopravy, mají na sobě znak s mořskou vílou třímající šavli a štít. Neptejte se mě proč.
Byteček, ve kterém se ocitáme, mi přijde (na rozdíl od Varšavy jako celku) neskutečně útulný. Je to jediný malý pokoj, jehož největší rozměr je vertikální a který má v jednom z rohů ještě nepoměrně menší místnost coby koupelnu. K této miniaturní místnosti uvnitř místnosti je z vnějšku přilepena kuchyňka.
Pondělí 4. dubna 2011
Nápis „Czech team rules" na bílé tabuli v místnosti pro zahraniční testery skutečně vydržel. Po čase jsem se chopil příležitosti a mírně ho vyšperkoval. Nyní na tabuli stojí:
Czech team rules: Rule #1 – Don't talk about the Czech team!
Zaklínač 2 je po grafické stránce opravdu velmi povedený. Modely postav jsou velmi detailní. Na Geraltově vypracovaném těle můžete klidně spočítat všechny jizvy a hádat, který ze slizkých netvorů mu je mohl vyrobit. Já tím zabil skoro půl hodiny... ach, Geralte... Kde jsem to... ? Jo, svět je také velmi pěkný a poskytuje mnoho úchvatných a hlavně vskutku epických scenérií (obléhání z prologu vám bude zaručeně páčit čelisti od sebe).
Jak známo, ukecanost a zvědavost se v RPG hrách vyplácí a dovídáte se díky ní nejen zajímavé, ale také herně velmi užitečné věci. Pro testera je povinné být zvědavý a ukecaný, takže každou postavu, kterou potkám, zpovídám do sucha. Dají se tak vyslechnout podivuhodné dialogy. Například jedna z postav mi po chvíli vyptávání dala přednášku a vlastnostech rakovinných buněk, rozdílu mezi procesem evoluce a mutacemi, které daly vniknout zaklínačům. Po vědecké stránce bezchybné, což velmi oceňuji. Ideologicky je to v silně katolickém Polsku asi lehce kontroverzní, ale toho se Zaklínač očividně nebojí.
Dnes večer mi došlo, co znamená jedno polské slovo. Stalo se tak s dostatečným zpožděním na to, abych stihl být za idiota. Jednalo se o slovo [reklamowka] a ptala se na to prodavačka v místním minimarketu. Kdyby aspoň jednu tu tašku vzala a zamávala mi s ní před ksichtem, to by mi to jistě došlo hned. Takhle můžu jen kroutit hlavou nad tím, že mi nedocvaklo, že kromě peněz se ta ženština mohla ptát v podstatě jen na jedinou věc.
Černé úterý 5. dubna 2011
Dnes opuštím společné lože, které jsem sdílel s Filipem, jelikož Jetro ráno vyklidil mezipatro a vrátil se do rodné vísky. Nevadí mi to, jelikož Filipovy jizvy už mám taky spočítané.
Dosti výraznou barvou v kancelářích CD Projekt RED je příznačně červená. Na záchodech je to barva v podstatě jediná. Po tom, co tam vlezete, máte pocit, že takhle nějak musí vypadat toalety v pekle. Také mi došlo, že jsem ty prostory (tedy ne přímo ty záchody) už viděl. Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít šanci se do nich podívat. Ve stejných prostorech totiž sídlí i gog.com a natáčela se v nich propagační videa, kde účinkovali šéfové GOGu. Taky jsem tam viděl Marcina Iwinského, jednoho ze zakladatelů Good Old Games.
Večer, během intenzivní práce na zanášení oprav zjištěných během několika posledních testovacích dní, začal Filipův předpotopní notebook vydávat úporné kvílení. Nejprve stačilo jen notýsek trochu naklepat nebo naklopit a na nějakou dobu přestal. Situace se však stále zhoršovala, až nebylo možné ho nijak uklidnit. Nakonec v agonii zemřel. Selhal jeho starý a znavený harddisk. Věrný pomocník několika generací Ženíšků (no dobře, dvou) se tak odebral do křemíkového nebe. Prosím o minutu ticha.
Středa 6. dubna 2011
Kvůli následkům včerejší elektronické tragédie musel Filip v kanceláři místo hraní dohánět ztracenou práci za několik dní, zatímco já se pokoušel vyhrabat z první kapitoly. Zjistil jsem, že se docela snadno stane, že některá vaše rozhodnutí způsobí nesplnění úkolu. Takové jsem měl nakonec v první kapitole čtyři. Částečně to bylo tím, že jsem se (spíše neúspěšně) pokoušel je udělat způsoby, které ještě předchozí testeři neviděli, a částečně tím, že mým úkolem bylo být ten „zlý" zaklínač. Vypadalo to asi tak, že jsem se vydal do světa a na svých cestách jsem se seznámil s mnohými lidmy, trpaslíky, elfy, netvory a podobnou havětí a většinu jich zabil, nechal zemřít nebo dostal do situace, která pro ně znamenala smrt. Není to ovšem prvoplánové – tedy, my to tak naplánovali, ale ve hře charakteru postavy vyhovuje každé rozhodnutí (možná kromě těch, která vás stojí krk). V rámci příběhu si každý váš krok hra obhájí a dá mu zdůvodnění.
Zatímco já se nořil do tajů alchymie, elixírů a výroby zbraní, zbrojí a pastí, Filip se vedle mě nořil do hlubin šílenství. Málem upekl svou krátkodobou pamět, když se snažil zopakovat veškerou práci na textech Zaklínače 2, kterou udělal za několik dní. A to nemluvím o tom, že mu stále přicházely emaily s novými texty na přeložení a kontrolu. S hrdinným vypětím sil dokázal vše dohnat a opět se vynořit nad hladinu. Pak si asi na půl hodinky zahrál a šlo se domů, pracovat na stovkách nových screenshotů (těch, co se nestihly v úterý a mých nových středečních).
Celý ten den vypadal asi tak, že se vstalo, pak následovalo šílené množství práce a najednou byla půlnoc a muselo se jít spát. Já osobně spíš upadl na několik hodin do bezvědomí.
Čtvrtek 7. dubna 2011
Doufali jsme, že ve čtvtek s testováním opravdu pohneme a konečně se dostaneme z první kapitoly. To se technicky vzato podařilo a my ji oba dohráli dokonce, ale build, který jsme používali, při přechodu do další kapitoly vytuhnul. Musel jsem se postupně propracovat ke staršímu buildu, ve kterém se to podaří. Cesta k tomuto magickému buildu bohužel vedla přes jeden, který ničí savy a rozbije je tak, že potom padá KAŽDÝ build, který zkusíte pustit. To byl trochu šok, ale nakonec to nebylo tak hrozné, zachránit se daly a dostali jsme se do druhé kapitoly. Ta mimochodem začíná velmi působivě a epicky. Hráč se nečekaně ocitne uprostřed dosti apokalyptických událostí, ze kterých se musí nejprve prosekat ven, aby je pak mohl začít řešit. Alespoň tak to vypadalo z mého pohledu. Druhá kapitola nabývá dvou úplně odlišných podob podle toho, jak jste se rozhodovali v té první.
Obchod poblíž našeho bytu má na svou skromnou velikost vskutku podivuhodnou nabídku zboží. Kromě klasické nabídky pečiva, uzenin, mléčných produktů a dalších potravin tam mají stále ještě pochopitelnou drogerii, k tomu tam můžete pořídit i koberce, žehlící prkna a – nevím proč – túje. V čem by mohli přidat, jsou nákupní košíky. Ještě se nám nepodařilo jít nakupovat a narazit tam na volný košík.
Pátek 8. dubna 2011
Sice se nám podařilo dostat do druhé kapitoly, ale stejně se hra chovala velmi nestandardně a znemožňovala nám pokračovat. Bylo rozbité plnění úkolů, rozhovory s NPC a sbírání předmětů. Zkoušeli jsme se s tím nějak vypořádat, ale nakonec jsme zjistili, že to mohou spravit jen vývojáři. Čekání na nový použitelný build jsme si krátili hlášením technických bugů. Například se mi podařilo najít jeden úkolový předmět, který bylo možné prodat (normálně jsou úkolové předměty neprodejné). To ale není všechno. Ten předmět se dal prodat za 1 orén a koupit za 0 orénů. Takže za trpělivost a klikání umožňoval mít neomezené množství peněz.
Za chvíli jsme ale dostali další build, který vypadal mnohem lépe. Přes všechny problémy jsme měli tu příjemnou možnost vidět úpravy za celých pět dní testování přímo ve hře. Vidět opravené texty v dialozích, deníku, inventáři a dalších textech dává člověku příjemný pocit zadostiučinění a dobře odvedené práce. Problém byl v tom, že se drtivá většina těchto zlepšení týkala kapitol, které jsem měl za sebou. Ještě bude trvat, než ji budu hrát znovu, abych se mohl skutečně kochat našimi opravami, případně vychytávat drobnosti, které jsem při prvním průchodu přehlédl.
Zítra Filip odjíždí zpět do Prahy a mě čeká volný víkend. Asi prověřím, co je pravdy na té hypotéze o krásných Polkách, které jsme během týdne neměli moc šancí spatřit. To si zaslouží důkladný vědecký přístup.
Sobota 9. dubna 2011
Po poměrně rozsáhlém výzkumu „in situ" během dnešního dne jsem dospěl k závěru, že hypotéza o vysokém výskytu atraktivních žen v polské populaci je správná. Existuje zde však možnost jistého zkreslení na vstupu, jelikož ženy v rámci zkoumaného vzorku populace mají tendenci se vyskytovat v oblečení, které zdůrazňuje sekundární pohlavní znaky více než oblečení žen ve srovnatelných sociálních agregátech. Toto zkreslení by mohlo snadno hrát aktivní roli ve výše uvedeném závěru provedeného výzkumu. Nutnost v experimentech pokračovat a naakumulovat větší množství statistických dat je nasnadě. Je však zjevné, že z porovnání Česka a Polska podle metriky výskytu atraktivních žen v populaci vychází má domovina výrazně lépe, a to i s ohledem na chybu měření a pozorované zkreslení.