Deník testerů Zaklínače 2 - první část
Zápisky pracovníků Comgadu z varšavské mise.
Týden druhý - Zdeněk (Jetro), aneb Dva týdny ostrých
Neděle 20. března 2011
Poté, co jsme se v týdnu v naší kanceláři trochu škodolibě smáli u Mondyho nového díla „Jak se včas a správně dostat do Varšavy", jsem neponechal nic náhodě a na nádraží stepoval již hodinu před plánovaným odjezdem. Pokud jsem se těšil na pohodovou cestu, tak z tohoto mého snu mě vyrušili slávističtí fanoušci, kteří doslova zacpali celý vlak při své cestě na fotbalový zápas do Olomouce, takže chudák pan průvodčí nevěděl, kde mu hlava stojí. To, že se nemohl procpat samotným kupé, už byla věc podružná. V Olomouci fanoušci vystoupili a já nabral Vojtu, který se mnou bude testovat během prvního týdne mého pobytu. Ještě jedna věc se nám ve vlaku udála – v Katowicích nastal nějaký exodus nebo co, protože do Varšavy se tím samým vlakem chtěla dostat snad půlka města. A všichni měli místenky. Ano, my ne. Ano, hráli jsme s nově příchozími škatulata, škatulata, hejbejte se. Naštěstí jsme oba našli volná místa. Já vedle paní se psem. Myslím, že to byl pes. Po dalších dvou a půl hodinách nudy, v mém případě dohromady osmi, konečně přijíždíme do Varšavy, kde na nás čeká Mondy. Hodnej, i týdenní tramvajenky nám koupil.
Pondělí 21. března 2011
Vracejí se mi vzpomínky. Jak dlouho že už to je, co jsem tu byl na testování prvního Zaklínače? Už čtyři roky? Aspoň ty děsivý tramvaje už mohli vyměnit. Mondy nás vede do kanceláří (jednička se testovala v jiné budově), jelikož posledním jeho úkolem, než zítra odjede, je nám to tu ukázat a zasvětit do tajů čipových karet, stahování nových buildů, nahrávání aktuálních českých souborů do hry a spousty dalších administrativních záležitostí. Mimochodem, je fajn poznat se na místě s lidmi, se kterými už více jak půl roku komunikujete prakticky den co den po e-mailu. Hello Dominika! :)
Zasedáme s Vojtou k počítačům a po krátké instruktáži se pouštíme do hry. Už po pěti minutách se dostávám k postelové scéně. Opravdu tu hru nespouštím po desáté, abych se na ni znovu podíval. Chci jen vyzkoušet všechny dialogové možnosti. Fakt! Musím uznat, že tyhle erotické pasáže jsou udělány velmi vkusně, a i když se mi líbily „sběratelské kartičky" z jedničky, tohle má také svoje kouzlo. A že ho teda má. Aniž by došlo k rannímu milování (Geralt je povolán ke králi), vycházím ze stanu a... sbírám pusu ze země, kam mi samým úžasem spadla. Desítky vojenských stanů, pálící trebuchety, hořící obléhaný hrad... otáčím kamerou a pět minut se kochám jenom grafikou. Bravo, to se povedlo.
V průběhu dne se postupně propracovávám prologem, ale už i tady je několik variant, jak jím projít, takže to bude na mnohem déle, než jsem čekal. Nevadí, ba naopak. Potkávám Ves. Asi jsem se zamiloval. Otáčím se na Mondyho a vyzvídám, jestli se s ní budu moct „víc sblížit". ***Cenzorův zásah – spoiler smazán*** Kruci. Pokračuju v hraní a najednou... první zvrat ve hře. Cože?! To přece není možný! Jak to mohli dopustit?! Vždyť... Vývojáři se s tím fakt nemažou. Drsný svět Zaklínače, na happyendy se tady nehraje.
Já i Vojta toho máme po prvním dnu plný kecky. Asi ten drsnej časovej posun J. Ještě se vydáváme na kus žvance do KFC, kde hned honíme jako praví závisláci wi-fi, a pak hurá na byt. Pokud je pro jednoho akorát, pro dva jakž takž, tak pro čtyři už je to výzva J (Mondy jede domů až zítra a dnes se na nějaká jednání stavil v CDP i Milan, náš svrchovaný ředitel, takže tu je skutečně veselo). Ale je to jen na jednu noc.
Úterý 22. března 2011
Jaký to rozdíl oproti testování prvního Zaklínače. Co jsme včera odešli, stihli vývojáři udělat ještě dva nové buildy. Kopírujeme, přetahujeme uložené pozice ze starého buildu. Ještě se domlouváme, kdo a jak projde prolog, abychom pokryli každý jinou možnost, a jdeme na to.
Kolem oběda se probíjím skrz prolog a vstupuji do první kapitoly. Hezká obchodní stanice. Tu jste už taky měli možnost vidět v jednom z videí. Chtěli tam pověsit Marigolda a Zoltana. Marigolda za prostopášnost. Jaké to překvapení. Mířím si to do místní hospody na jedno, prokecávám štamgasty a jeden se mě ptá, jestli kromě vlasů mám bílý i koule. To je úroveň! Takové osobní otázky. Překladatelé se vyřádili.
Konečně se dostávám do pořádného lesa. Nabral jsem zakázky na zabíjení potvor, tak kde jste? Brzo zjišťuju, že buď jsem na nízké úrovni, nebo ty lektvary a oleje nejsou ve hře pro srandu králíkům. Nebo obojí. Ta hmyzácká královna je snad nesmrtelná! Nechám si ji na zítra, něco na ni vymyslím.
Jedeme tramvají z kanceláří CDP na byt a vedle nás sedí nejspíš bezdomovec. Potud nic neobvyklého, co? A i u nás mají v tašce kudlu s dvaceticentimetrovou čepelí? Sice si s ní rozkrajoval housky a mazal na ně máslo, ale stejně jsme vystoupili v půli cesty a zašli na „zdravou" večeři do fastfoodu. Člověk nikdy neví...
Středa 23. března 2011
Láme se mi první týden testování. Poslušně hlásím, že během mého dnešního testování se nic mimořádného nestalo. Sekl jsem se v prvním aktu. Ne že bych nevěděl, kam jít nebo co plnit, ale tento akt je tak rozsáhlý, že ho budu hrát snad i příští týden. Konečně narážím na první ženštinu, která nebyla na operativním zvětšením ňader o tři čísla. Asi to bude bug a vývojáři ji ještě „opraví" :)
Specializuju se na znamení, Vojta trénuje na mistra světa v šermu. Hodně používám Quen, které pohlcuje příchozí zranění. Na vyšších úrovních je to lahůdka. Když k tomu přidám ostatní znamení, je to efektní a efektivní. Bez mečů se ale samozřejmě neobejdu. „Kouzla" také nejdou metat v kadenci pět za vteřinu. Existuje tu jisté omezení, takže se vyplatí pečlivě vybírat, které zrovna použijete. Nahrávám hodinu starou uloženou pozici, abych prošel i druhou variantu jednoho úkolu. Prý jsem neměl chodit sám. Když bych šel v dámském doprovodu, čeká mě na konci odměna. Určitě se při tom bude hodně mluvit, takže to musím otestovat. Od toho tu koneckonců jsme, ne?
Čtvrtek 24. března 2011
Narážím ve hře na již čtvrtou čarodějku... čtvrtou? Hm, tahle je jasná, pak tahle dobře známá, pak tahle a ještě jedna známá z knížek... Jo, takže už jsem potkal čtyři čarodějky a všechny jsou krásné. Kde jsou ty s bradavicí a kočkou na rameni? Čarodějky ve světě Zaklínače a politika. Zdá se mi, že nic k sobě nemůže mít blíž. Nejraději by ovládaly každého významějšího panovníka.
Dneska jsem dostal několik záchvatů smíchu. V rámci druhého aktu jsem v trpasličím městě (mohli jste vidět na videích) a musím hluboce smeknout před překladateli a korektorkou za dialogy trpaslíků. Není to jen o sprostším výrazivu, které trpaslíci tak rádi používají. Oni dokáží po svém tak trefně okomentovat i sebenudnější událost.
Pátek 25. března 2011
Ráno vyklízíme byt, protože se stěhujeme do jiného. Jak se ukazuje, do práce to budeme mít místo 45 minut jen jedenáct. Krása. Proč mají všichni jen malou příruční tašku a já musím mít kufr jako kráva?! Měl jsem si vzít jen půlku věcí a prát si a žehlit. Ha, ha ha! Ten byl dobrej. On ten kufr vlastně není tak velkej...
Připisuju si další dobrý skutek – usmířil jsem trollí rodinku. Troll se chtěl nejspíš odvděčit a nabízel mi polívku plnou cibule a elfů. S díky jsem odmítl, že nemám rád cibuli. Sem tam mrknu na Vojtu, jak hraje, a zjišťuju, že v rámci druhého aktu hrajeme prakticky jiné RPG. Je to následek našeho odlišného rozhodnutí na konci prvního aktu. Každý máme své přátele, každý se většinu aktu pohybujeme na jiném území, každý plníme jiné úkoly. Jestli tohle nevypovídá o bohaté znovuhratelnosti, tak už nevím.
Dneska jsme v práci takřka do osmi. V pátek. Nedivím se, že na recepci už sedí hlídač. I přes tuto poměrně pozdní hodinu a den je ve firmě stále živo. Vidíte lidi, jak hrají něco na konzoli, dole v přízemí relaxují u kulečníku nebo stolního fotbálku. Počítám, že čím blíž bude vydání, tím hlouběji do noci (ne-li přes noc) budou v práci zůstávat. My s nima ale tentokrát basu držet nebudeme a vyrážíme směr nový byt. Ještě píšeme přes celou tabuli, která je v naší místnosti: „Czech team rules". Tipujeme, jak dlouho to tam vydrží, než to někdo smaže.