Death Track Resurrection

Za poslední roky se ze závodních her nějak vytratila akce, agresivita a pocit neustálého napětí. Všude jen samé poklidné fair-play soupeření, okořeněné maximálně vůní spáleného benzínu. Kde jsou ty časy, kdy byl ve vzduchu cítit také střelný prach, bylo slyšet řev kulometů a kolem hlavy vám co chvíli proletěla raketa? Kam se poděly hry jako MegaRace, Rollcage, Death Rally nebo Carmageddon? Tenhle závodní sub-žánr ovšem přijde možná zase brzy do módy, stačí pohlédnout na připravované tituly typu Split Second a Blur. Ještě předtím tu však máme v roli předskokana ruskou Death Track: Resurrection.

Služebně starším hráčům by název Deathtrack mohl být povědomý, tohle vzkříšení opravdu navazuje na původní, dvacet let starou, hru od Dynamixu. Přestože doba sytému MS-DOS a jednoduché vektorové grafiky dávno pominula, tvůrci ze Sky Fallen se originálního titulu drží poměrně věrně a ctí jeho základy. Death Track: Resurrection možná není vyložený remake, avšak původní myšlenka i většina herních principů zůstala veskrze zachována. Stále jde o vizi nepříliš vzdálené budoucnosti a jakýsi mix mezi futuristickými závody a televizní show.

Světem zmítá chaos. Tradiční sporty už dávno nahradily agresivnější, krutější a napínavější druhy zábavy… a diváci žádají stále víc. Pozornost obyvatel Země je nyní upřena k hlavní události roku - Závodu o přežití. Jde o seriál závodů, pořádaných v ruinách někdejších velkolepých pozemských měst. Tato klání, sláva a samozřejmě peníze přitahují každý den nové a nové piloty. Proslulí jezdci zde řídí silné stroje a svádějí velkolepé silniční boje. Bitva na trati však není vždy čistá… ostatně při pohledu na rotační kulomety a otočné raketové věže na vozech je všem jasné, co se bude v příštích minutách dít.

Příběhového základu hry se drží stěžejní mód kariéry. V jádru jde o sérii deseti závodů, v deseti různých městech s tím, že na konci sezóny bude znám nový šampión. Bohužel tu řádí temné síly a s každým dalším podnikem je startovní pole o jednoho borce tenčí. Nešťastné nehody a prapodivné sabotáže přicházejí s železnou pravidelností, kupodivu nikdy se nic nevyšetří a nikomu to zjevně extra nevadí. Série pokračuje pokaždé dál, jakoby se nechumelilo. Zajímavá je na tom snad pouze ta skutečnost, že závodníků ubývá a z počátečního plného roštu čítajícího deset vozů, zbude ve finále pouze dvojice aspirantů na titul – hráč a vrchní padouch.

Celou sezónu doprovázejí animace proměnlivé kvality. Jednak v nich sledujeme právě všelijaké sabotáže, kdy na jezdce nečekaně spadne v dílně motor či je na dráze omylem rozstřílen strážním robotem. Ale jsou tu také různé konspirační schůzky, debaty závodníků znepokojených nastalou situací, potažmo pohledy do brlohu záporáka. Televizní část show pak zastupuje vysílání jakéhosi zpravodajství, s hodně nesympatickou ruskou moderátorkou. Ta hráče informuje o nadcházejícím závodě, lehce ho obeznámí s městem a novou tratí… a jakoby návdavkem zmíní i kdo další vypadl z kola ven a proč. Obecně jsou tyhle filmečky naprosto zbytečné a obsahově ani zpracováním jen těžko někoho zaujmou. Chápu sice snahu vysvětlit „oč tu běží“ a proč soupeřů ubývá, ale tohle by s klidem obstarala i statická obrazovka s textem.

Jestli naopak stálo něco za přípravu, bylo to uvedení do závodů. S tím se ovšem nikdo nenamáhal a hráč se prostě jen objeví na startovní čáře, před zhasínajícím semaforem. První minuty jsou tak naprostým chaosem a zmateným peklem, tím spíš pokud se neobtěžujete se čtením manuálu. Na obrazovce je spousta ukazatelů, HUD přetéká informacemi a váš ozbrojený závodní stroj navrch oplývá hned několika druhy zbraní. Pročpak tady není nějaký mechanik a vysvětlující filmeček, ozřejmující jak se co ovládá, na co si dát pozor, jak přepínat a obsluhovat zbraně… zkrátka jak nejlépe přežít běsnění na trati?

Po chvíli si samozřejmě zvyknete a zorientujete, na úvod je těch aspektů ale vážně moc. Mám-li to shrnout, Death Track: Resurrection mohly být obyčejné futuristické závody, kde uspějí první tři kdož protnou cílovou pásku. Ovšem hra obsahuje i model poškození, takže je dobré zbytečně nebourat do mantinelů a po skocích z ramp vždy dopadnout pokud možno na kola. K dispozici je také nitro, na rovných úsecích lze tedy využít krátkodobého zrychlení a jelikož jde o arkádu, od věci není ani sběr power-upů. Tu vylepšujících kondici vozu, tu násobících bodový zisk, tu doplňujících nádrž s dusíkem.

No a pak tu máme ty zbraně. Každý automobil disponuje základní výbavou v podobě primárního kanónu, sekundárního nosiče raket a do třetice zařízením na podvozku, vypouštějícím miny či různé ocelové ježky. James Bond hadr. Z obyčejného závodění s trojicí nejlepších v cíli, se tak stává boj o přežití, neboť power-upy vás pochopitelně zásobují též střelivem a různými krátkodobými vylepšeními typu energetický štít nebo multiplikátor síly zbraní. Do hry proto vstupuje i taktika, zahrnující kladení pastí, včasný přísun dalších zásob nábojů, energie, nitra… spojená s vhodně zvolenou strategií a šikovným kombinováním zbraní.