Dead Space 2

Znovu na scénu přichází stáze na zpomalování objektů, stejně jako opět nechybí ani sestřička kineze, ta pro přenášení a házení věcí, což lze nyní čerstvě využít, když je možno vrhat utrhané pařáty proti domácím nebo po nich ještě házet nádrže se stází či trhavinou. Mezi námi, mně dříve osvědčenou dvojici plazmové řezačky a provazové pistole ovšem nic nenahradilo. Pouze se zpočátku budete potýkat s malou účinností a rozptylem základních zbraní, což souvisí s novým faktem obecně vyšší obtížnosti, již ale kvůli tomu lze kdykoli měnit během hry skrze čtyři stupínky. Do první půlky hry (novinářská verze byla na dvou DVD s výměnou v polovině hry) totiž na vyšší obtížnosti máte skoro stále hmotnou nouzi. Nábojů je málo, lékárniček také a života, opět indikovaného svítící stupnicí na skafandru, po několika útocích nekromorfů zoufale ubývá. Později se ale už docela dobře zahojíte.

Po prvním dohrání se pak nabídne nejtěžší pátá Hardcore obtížnost bez checkpointů, s extrémními nekromorfy, minimem vybavení, a pouze třemi savy na celou hru! Víc než kdy dříve tak budete doslova taktizovat u každého stánku a ve svém inventáři, jenž je zpočátku samozřejmě ještě dosti omezený. O nepříjemné vyšší rychlosti některých nepřátel jsem už mluvil, a to ještě občas přikvačí v celé skupině, v jejímž obklíčení okamžitě zemřete. Snad i proto jsem se bál více než dříve, tedy hlavně lekal, však jednou jsem po šíleném skřeku nad hlavou ze sedačky vyskočil jak já, tak i jinak klidná kočka, která mi ležela na klíně! Jestli v něčem dvojka překonává předchůdce, tak je to přátelé rozhodně ještě hutnější a hustější atmosféra!

Rozmanité lokace kombinované s různě velkými či menšími prostorami a chvílemi strašidelného klidu, jež střídají adrenalinové bitky s vřeštícími nekromorfy, vám ještě více rozpumpují krevní oběh, stejně jako klidnější a nádherné pohledy, kdy jsem si třeba na okázalý Saturn s prstenci venku za sklem v jedné hale skoro sáhl. Aby ne, když grafika je od minula důsledně vylepšená, lépe pracuje s kouřovými efekty, mlhou a světlem, tedy alespoň v testované xboxové verzi, kam bych ji řadil na úplnou špičku současnosti.

Jako takový bonus navíc můžeme ke kampani považovat premiérový multiplayer s týmovými bitvami lidí proti nekromorfům, jenž ale v době psaní recenze u nás ještě neběžel, i když co jsem zjistil, v jiných zemích již ano. Co jsem ho prohlédl, tak ale nabízí jen jediný režim rychlé hry na pěti mapách ze singlu až pro osmero hráčů. To moc bohatě nezní a první dojmy nejsou zrovna nadšené, ale buďme i za to rádi, zahrát si v kůži netvorů by jářku nemuselo být vyloženě nudné.

Zkrátka máloco se nechá druhému dílu vytknout, snad až na moc shodných herních mechanik s předchůdcem a některé zbytečné zbraně. Je i zhruba stejně dlouhý (15 kapitol jsem prošel na hard znovu za 12 hodin), přičemž během této doby jsem se ani jednou nenudil, stále napnut z dalšího vývoje lépe podaného příběhu, kdy Isaac naštěstí jen neplní slepě jak otrok pokyny svých kolegů, což mi na jedničce asi nejvíce vadilo. Místo toho sám aktivně jedná, však je v tom marastu chudák takřka sám, což mnohdy neváhá dost peprně komentovat. Ano, Isaac už konečně mluví a taktéž častěji ukazuje svoji tvář. Tvář utrápenou, smutnou a strhanou, ale odhodlanou a nebojácnou. Vlastně takovou, jakou si možná nasadíte i vy při hraní tohoto vynikajícího hororu, jenž to dobré z minula namíchal do znovu masivního vesmírného dobrodružství, kdy vám bude lézt mráz po zádech nejen z té zimy venku!