RECENZE Dead Rising 3 pro Xbox One
Ultimátní zombie pískoviště?
Snad žádné jiné téma nebylo v historii her a obzvláště v posledních letech tolik přepírané a omílané jako zombie. Přesto pořád platí, že dobrá hra je prostě dobrá hra najde si své místo nehledě na neoriginální téma - jak dokazuje například nová sezóna Walking Dead. Dead Rising série vždy stavěla na specifickém prvku zombie žánru, který ji pomáhal odlišit od ostatních. Tím prvkem je "horda" neboli ve filmech typický zástup stovek nemrtvých, který je potřeba řešit spíše jako zničující vlnu, než jako individuální protivníky.
Za tímto účelem hru vždy poháněla fascinující technologie, umožňující v případě starých konzolí až tisícovku nepřátel na scéně najednou. Aby atmosféra boje s nezastavitelnou zkázou dostala ještě dramatičtější rozměr, hry navíc měly časový limit. Třetí Dead Rising dodržuje úspěšnou šablonu série, nicméně pokouší se o lepší příběh, pestřejší a lépe vybalancovanou hratelnost a - samozřejmě - nepřátel na scéně je ještě mnohem, mnohem více. Navíc s propracovanější fyzikou.
Klasický scénář
Je deset let po událostech druhého dílu. Pokud jste předchozí Dead Rising tituly nehráli, nic se neděje, protože zápletka na ně navazuje jen velmi volně. Pro vracející se veterány je zde ovšem tuna mnohdy vtipných odkazů, včetně jedné parádní perličky na závěr. Vaše postava se jmenuje Nick Ramos a je to mladý mechanik, lapený ve městě Los Perdidos během propuknuvší zombie apokalypsy. Město je jasnou kopií Los Angeles, nicméně pokud jde o prostředí, nečekejte nic tak velkého, pestrého ani hezkého, jako v GTA5. Zombií je už tolik, že vláda oznámila ukončení pokusů o evakuaci a termín náletu bombardérů.
Nick a skupinka přeživších mají šest dní na to, aby se dostali za hranice města. Čas ve hře běží nepřetržitě, nicméně jeho "rychlost" můžete ovlivnit v úvodním nastavení hry - je zde na výběr režim, který vám nabídne dostatek prostoru pro vedlejší aktivity i režim, který vás naopak bude neustále hnát kupředu co nejrychleji to půjde. Obojí má samozřejmě své kouzlo.
Během perfektně dávkované úvodní sekvence hry mne zaujalo, že se autoři snažili o vážnější pojetí: důsledkem toho jsou některé situace a postavy uvěřitelnější, ale hlavně strašidelnější. Čím dál ve hře ale budete, tím víc bude tenhle aspekt ustupovat do pozadí tradičně šílené plejádě excentrických bossů, kostýmů pro vaši postavu a situací. Pokud jde o atmosféru, za zmínku rozhodně stojí i parádně depresivní ústřední píseň.
Zombie pískoviště
Město je rozděleno do čtyř částí, které jsou přístupné pár minut po začátku hry a pospojované dálnicemi. Podobně jako v Matrixu, i zde ovšem platí, že dálnice je skoro jasná sebevražda: z nějakého důvodu právě tam často najdete největší zástupy nemrtvých. Řešením je dostatečně silné nebo odolné vozidlo, ale k tomu se dostanu později. Herní svět je zaplněn hlavními (příběhovými) misemi, vedlejšími misemi či aktivitami (jak to u dobrých sandboxových her bývá, vedlejší mise jsou tak propracované, že jsou často stejně dobré nebo i lepší, než ty hlavní) a také záplavou sběratelských předmětů, z nich vám každý něco dá - v nejlepším případě návod na sestrojení úžasné nové zbraně.
Prakticky za cokoliv, co ve hře uděláte, získáváte PP, neboli "Performance Points". Nejde o nic jiného, než zkušenosti, za které si následně nakupujete lepší schopnosti pro svoji postavu. Ty jsou rozděleny do mnoha kategorií, jako je zdraví, zručnost, souboje na blízko, střelné zbraně, řízení vozidel a tak dále. Všechno to jsou užitečné schopnosti a budete je chtít, nicméně během jediného průchodu hrou nemáte šanci je odemknout všechny. Naštěstí hra podporuje persistentní postavu napříč libovolným opakováním celé kampaně i jednotlivých jejích dní (kapitol).
Jednou z klíčových vedlejších aktivit je zachraňování lidí, mezi kterými si pak můžete vybrat, kdo vás bude doprovázet při postupu hrou - a také mu vyberete zbraň. AI není nejhorší, opravdu vám pomůže a postará se i o sebe, nicméně sem tam se dokáže zaseknout (pokud například vytvoříte velkou barikádu z vozidel, která nebyla v původním prostředí).
Nejlepší řešení je samozřejmě hraní hry s živým spoluhráčem. Coop režim pro dva funguje pouze online (žádný splitscreen), odehrává se ve "světě" hostitele, nicméně všechny získané zkušenosti o odemknuté věci si připojený spoluhráč odnese také do své hry. Potěší nastavení pro vyhledávání online parťáka, kde můžete vymezit, zda chcete "speedrun", "casual" nebo "hardcore" herní styl.
Zbraně, hodně zbraní
Vedle tisícihlavého zástupu zombií je jasným zlatým hřebem hry její arzenál, tentokrát ještě více, než kdy předtím: zbraní je víc druhů, jsou dostupnější a díky vylepšené fyzice mají mnohem zajímavější účinky. Vyzbrojit se můžete skoro čímkoliv od kladiva přes smeták, nůž či katanu až po pistole, brokovnice a kulomety. Ta opravdová zábava ale začne, když začnete montovat předměty a zbraně dohromady: výsledkem tak může být třeba přenosný paprskomet, sestrojený z mikrovlnky nebo slepenice střelných zbraní, jaký by vám mohla Ripleyová závidět.
Parádní je také zednické kladivo se sekačkou na trávu na druhém konci. Nebo plyšový medvěd, který automaticky hlídá území před sebou pomocí senzoru a dvou lehkých kulometů. Zbraní je ve hře přes 300. V zájmu větší zábavy máte navíc možnost již objevenou zbraň do nekonečna obnovovat ve zbrojnicích po městě (zbraním dochází munice, tupí se či rozpadají).
Díky detailnější fyzice nyní můžete sekat zombie ve dví, ale také jim sekat končetiny či hlavy, nebo vystřelit díru do jejich torza. Kupodivu je možné i v té vřavě tyhle věci "odměřit" a trefit přesně tak, jak si představujete. Obzvláště se střelnými zbraněmi, které jsou účinnější a hojnější, než kdy předtím.
Novinkou jsou nicméně vozidla, která můžete také všelijak montovat a vylepšovat. Co takhle motorka s parním válcem před předním kolem? Nebo obrněný vůz s granátometem na střeše? Svoji práci samozřejmě odvede i obyčejný sporťák, dodávka nebo buldozer. Fyzika se postará o parádní masakr, včetně drobností, jako je postupné zpomalování vašeho vozidla, pokud zabřednete do příliš početného zástupu těl. Bohužel městem se nejezdí snadno, je plné zátarasů a budete tak neustále otevírat mapu, abyste našli cestu okolo.
Technologie
Podobně jako svého času první díl série na Xboxu 360, také tentokrát vás při prvním setkání se hrou snadno uchvátí množství postav na scéně. Nejsnáze si ten pokrok od minulé generace asi představíte, když řeknu, že v prvních dvou hrách jste často měli výhled na celou ulici totálně zaplněnou stovkami mátožných zombií. Zde se nejednou dostanete na střechu budovy a všechny ulice ve všech směrech jsou ještě přecpanější, než ta jedna z minulých dílů. Zároveň nebudete mít pocit, že vidíte stejný model dvakrát. Vidět tyhle obrovské davy, jak se v houfech dají do pohybu vaším směrem, je husí kůži nahánějící zážitek. Můžete je navíc lákat například házením pochodní nebo křičením na váš Kinect.
Hra přitom udržuje stabilní framerate: za celých padesát hodin opakovaného hraní (příběh jde jinak proběhnout zhruba za patnáct, pokud ignorujete vedlejší mise) jsem jen jedinkrát zaznamenal zpomalení - uprostřed masivních, mnou způsobených explozí během noci (v noci je zombií ještě mnohem víc, plus jsou agresivnější a rychlejší). Na nižší obtížnost hra umožňuje ukládání pozice kdekoliv, nicméně loading zabere snadno půl minuty i více, což není zas takový problém mezi kapitolami, ale při smrti to je pruda.
Dead Rising 3 pouze pro Xbox One vyšlo 22. listopadu a u nás se zatím oficiálně neprodává.
Autoři se pokusili implementovat řadu způsobů, jak využít hlasové ovládání Kinectem (povely vašim partnerům, lákání zombií nebo bossů atd.), ve finále je to ale méně spolehlivé, než stisknutí tlačítka, takže jsem si dané funkce nakonec nastavil na ovladač. Zatímco většina ovládání samotné hry - v čele s ovládáním zbraní všeho druhu - je dokonale funkční, docela problém je váš inventář a obzvláště sbírání předmětu, kdy snadno omylem seberete z pěti věci na zemi jinou, než jste chtěli. Jde o vedlejší efekt toho, že tolik věcí okolo vás lze použít jako zbraň.
VERDIKT: Dead Rising 3 vám úspěšně nabídne otevřenou herní plochu, na které se můžete vyřádit se stovkami různých zbraní na tisících zombií (počítadlo zabitých nepřátel na konci hry bude ukazovat řády desítek tisíc, ať je váš herní styl jakýkoliv). Z hlediska množství a pestrosti nemá tahle hra v rámci zombie žánru konkurenci a snadno udrží vaši pozornost při opakovaném hraní. Ačkoliv má poněkud delší nahrávací časy, místy chybující ovládání a předvídatelný příběh, jde o solidní zábavu na dlouhé večery a pravděpodobně nejkompetentnější velkou exkluzivní hru mezi launch tituly nové generace konzolí.