Dead Rising 2

Dead Rising 2 je kouzelný v tom, že je to jedna z těch mála her, kterou lze hrát opakovaně a dospět pokaždé k jiným výsledkům. Velkou měrou se na tom podílí dobře navržený vývoj schopností hlavního hrdiny. Jestliže na začátku ovládáte pomalého, těžkopádného panáka, pak s každou další úrovní se stáváte stále dokonalejší živou zbraní. Nic není zadarmo a k tomu, abyste byli silnější, vytrvalejší a unesli více věcí, potřebujete sbírat body. Cest, kterak se domoci ke kýženým bodům, je několik. Jednak je to zabíjením zombií, dokončováním misí a v neposlední řadě zachraňováním jiných. Tak jsme se oklikou dostali až k tomu, proč má smysl hrát vedlejší mise. Právě tady totiž vyděláte největší množství bodů, abyste si pak následně usnadnili řešení hlavní dějové linie. Teď sice nedává logiku to, co jsem před chvílí napsal, ale je složité to vysvětlit.

Celý systém je šikovně provázaný a nesmírně dobře funkční. Uspět proti některým z psychopatů je na základní úrovni nemožné, protože hra ani nenabízí snížení obtížnosti. Zkrátka řečeno, dokud Chuck nezíská patřičný grif na likvidaci nepřátel, pak se o některé mise ani nepokoušejte. Zbytečně se dostanete do bludného kolotoče opakovaného načítání pozice, což vás brzy přestane bavit. Raději se dostaňte do formy pomaleji, ale s jistotou budoucího úspěchu, protože při opakovaném hraní budou všechny vaše vylepšení zachovány. Stejné řešení bylo už v jedničce a má svůj neoddiskutovatelný význam.

1 of 12

Caption

Attribution

Jestliže jsou srandovní psychopati, co potom mnozí ze zachráněných. Na těchto postavičkách je vidět, že tvůrci dělali hru s radostí a nebáli se použít i drsnější humor, nebo si s chutí rýpnuli do aktuálních témat. Například jedna zachráněná žena, která sotva unikla smrtí sežráním, začala zjišťovat, zda je náš bunkr ekologicky šetrný k životnímu prostředí. K tomu není co dodat. Je jen škoda, že vedlejší postavy nejsou nadabovány a používají obstarožní text.

Po grafické stránce nemám hře co vytknout. Možná neohromí nějakými unikátními technologiemi, ale je svébytná a staví úplně na něčem jiném než konkurence. Zpracování obrovského kasina a spousty přilehlých lokací je výborné, a přestože mi prostředí přišlo trochu stereotypní, pořád se jedná o natolik nezvyklou scenérii, že se vám bude líbit. Stovky pohybujících se postav, byť v dálce až zbytečně moc rozmáznutých, utváří jedinečný charakter, který jinde nenajdete. Povedené filmečky, hezké animace, dobré herecké výkony i krásné ženy, to vše je součástí hry, která de facto nemá konkurenci.

Obecně je trochu složité Dead Rising 2 posoudit. Na jednu stranu vidím snahu zbavit hru všech hloupých chyb, kterými trpěl předchůdce, ale na stranu druhou jsou tu mechaniky, které jsou opravdu nešťastné a činí hru zbytečně frustrující (jednička mě velmi bavila a odpustil jsem jí nedostatky, které mi dnes připadají přece jenom omezující). Neuvěřitelně častý a zdlouhavý loading dalších lokací, komplikovaný a omezený save systém a zbytečné lpění na časovém harmonogramu jsou nedostatky, které kazí dojem z jinak vynikající akce.

Na závěr proto zmíním věc, která spoustě hráčů spraví náladu. Vývojáři vyslyšeli jejich volání a dodali do hry kooperativní mód a dokonce i multiplayer. Zatímco v případě multiplayeru se jedná jen o velmi primitivní klání čtyř hráčů v aréně soutěže Terror is Reality, tedy v show motorkářů, kteří likvidují zombíky, pak v případě coop módu si můžete vyzkoušet hru s Chuckovým dvojčetem, kterým bude váš kamarád nebo kdokoliv z online komunity, komu dovolíte, aby se k vám připojil. Přítomnost druhého Chucka je sice v některých momentech příběhu značně nelogická, ale že je to velká legrace, to asi nemusím dodávat. Můj recept na to, jak si dokonale užít Dead Rising 2, proto zní - zahrajte si hru napoprvé osamoceně a podruhé nebo potřetí zkuste hrát s kamarádem. Je to „zábava na druhou", při které se budete válet smíchy.