RECENZE Daylight

Horory frčí. A zvlášť ty, v nichž tmě a strachu čelíme beze zbraně. Z videoher Outlast a Amnesia: A Machine for Pigs jsme salvu extrasystole dostali už loni. Na nadějně vypadající Alien: Isolation nebo zatím tajemné SOMA zato teprve čekáme. Daylight od vývojářů Zombie Studios měl do žánru přinést dva pozoruhodné elementy: čtvrtou verzi Unreal Enginu a znovuhratelnost danou procedurálním generováním lokací. Proč se mu však i s dvěma silnými trumfy nepodařilo dosáhnout takové úrovně, jakou disponovali loňští králové hororového nebe?

Odpověď na vyřčenou otázku se dá překvapivě shrnout do jednoduché věty: Daylight je nevěrohodný. Outlast měl miniaturní, leč přehledný příběh o investigativním novináři. Druhá Amnesia si zase lebedila v poetičnu a sváděla britským akcentem. V Daylight se probudíte na zemi zřejmě jakéhosi zdravotnického zařízení. Proč zřejmě? Jelikož by to stejně tak mohlo být staré vězení, škola nebo bůhvíco dalšího. Vyznavači příběhu tak musí v nemalé míře zapojit svoji fantazii. Nejsou zde žádné postavy, jen tajemný hlas, co vám volá na váš chytrý telefon, jinak sloužící jako baterka a kompas.

Chytrý telefon je jeden z těch prvků, co hře na věrohodnosti právě nepřidává. Hrdinka nehledá pomoc v aplikacích telefonu, pouze jej používá jako baterku a jakýsi geniální kompas, to když telefon na displeji automaticky vytváří mapu prostředí. Taktéž mobil občas zavibruje a ozve se z něj hlas zdejšího uzurpátora. Lze to brát jako hovor? Nebo zvukovou zprávu? Hrdinka každopádně na mobilu na nic nemačká, nepotvrzuje volání, ani se z něj nesnaží telefonovat. Takhle si možná představují moderní telefony naše babičky, my ale ne. Autenticitě zážitku takový logický lapsus znatelně podkopává nohy.

1 of 14

Caption

Attribution

I samotný obsah a úkoly v kampani jsou více než podivuhodné. Hra vás několikrát vypustí do jakéhosi komplexu chodeb a místností, tu vzdáleně připomínající vetché trosky nemocnice, jindy vězení či na malou chvilku i malý kousek exteriéru. Váš úkol je pokaždé stejný. Musíte najít jakousi magickou místnost, v níž dostanete klíč. Ten klíč pak aktivuje magií uzamčenou bránu. Toť vše. Tedy, jeden háček to má. Magická místnost vám nevydá klíč, pokud v dané změti lokací nenajdete všechny poznámky. Jaké poznámky? Klasické „utržené stránky", co ve hrách přibližují děj tím nejméně vhodným způsobem. Ty zde tvoří podstatnou část kampaně, která je dlouhá zhruba hodinu a půl a sází tedy na intenzitu mnohem spíše, než na rozlehlý singleplayerový příběh.

Povídáme o ději a vás přitom zajímá jediné: čeho a jak často se v Daylight vyděsíte k smrti? Daylight má duchy s vizáží slastně šeredných čarodějnic. Nezjevují se skriptem jako v Outlast, nýbrž se vám sem tam objeví v zorném poli a neleknout se jich je téměř nemožné. Bohužel tento bububu efekt je tím jediným, co v Daylight vzbuzuje hrůzu. Prostředí a lokace totiž příšerně trpí oním procedurálním generováním - původně zamýšlenou devizou projektu. Architektura náhodně generovaných lokací prostě nepůsobí přirozeně. Poměrně dost běžná je navíc duplicita místností, a tak se například tatáž kancelář nachází s na chlup stejnými detaily v komplexu třeba čtyřikrát. A navíc v ne moc atraktivní podobě, sluší se podotknout.

Daylight pro PC a PS4 vychází dnes jen digitální distribucí za 300 Kč.

sledujte také Lets Play od Eurogameru: 1. část, 2. část.

A právě nevěrohodnost lokací či zmiňovaná nefunkčnost mobilního telefonu zabíjejí strach. Při hledání poznámek pro postup hrou jsem tak lokacemi spíše utíkal a nevnímal, jestli někde zničehonic zavrzalo křeslo či byly slyšet kroky, leč je zvuková stránka projektu na výtečné úrovni. Občas zapálil rudou světlici, občas zelenou, přesto si prostředí příliš neužíval. Chybí mu konzistentnost, co by dodávala atmosféře šmrnc. Nelze děsit pouze tmou a lekačkami. Hráč se musí do prostředí vžít, uvěřit mu a bát se společně s hrdin(k)ou.

Unreal Engine 4 se navíc nijak nepodepsal na kvalitě fyziky či grafiky Daylight. I lehoučké předměty v lokacích jsou nepohyblivé, a když náhodou místnost oživí světlo, spatříte mnoho hranatých nedokonalostí.