Recenze Dark Souls
Pochmurné RPG pro nejnáročnější. Jste připraveni zemřít?
Existují hry... a pak je tu Dark Souls. Poklad, vymykající se zažitým konvencím komerčních trendů. Před moderního hráče, ukonejšeného stovkami "masových" titulů pro "všechny" staví s ohlušujícím rachotem dopadajícího kladiva a za doprovodu ponurých chorálů výzvu tak brutální, tak nelítostnou a tak děsivou, že řada z vás pravděpodobně nevydrží zírat do té propasti déle než hodinu. Dark Souls je absolutní zkouška odvahy. Ale také vytrvalosti, vůle a celé řady dalších schopností, potřebných k přežití v jejích zakrvácených útrobách, plných jeskyň bez návratu či chrámů bez naděje. "Připravte se zemřít," zní motto Dark Souls. "Připravte se na zážitek, jaký vám žádná jiná hra nedá," říkám já.
Váš úděl: Nemrtvý, prokletý
Spousta her si v dnešní době hraje na to, že je "dospělá, temná a drsná". Namátkou mě napadají třeba Dragon Age (s jejími krvavými obaly a efekty) nebo Zaklínač. Dark Souls jde ale daleko, daleko za tuto rádoby drsnou image. Kromě nekompromisní brutality jsou totiž její prostředí, protivníci i zvuková nebo hudební stránka vystavěny někde mezi pohřebním zármutkem a dusivě hrozivým hororem. Vzpomeňte si na má slova, až se ocitnete v naprosté tmě na vrcholku uzoučkých kamenných mostů přes gigantickou propast - a v té tmě si všimnete dvojice svítících očí před vámi. S vědomím, že ať to bude cokoliv, souboj s tím na takhle úzkém můstku patrně nemáte šanci ustát. To jednomu ztuhne krev v žilách, obzvláště když smrt v téhle hře znamená to, co znamená.
Už první minuty hry vás krutě chytnou za vlasy a potopí vám hlavu do kýble s beznadějí. Svět umírá, poslední pradávné ohně v jeho útrobách vyhasínají a teplo i světlo se vytrácejí. Démoni a pradávná monstra vystupují z hlubin země a mezi lidmi se jako mor šíří kletba, svazující jejich duše a znemožňující jim zemřít. Kdo se touto kletbou nakazí, je spolu s ostatními nemrtvými odvlečen do hor a zamknut v tajných kobkách prastarého řádu zapomenutých rytířů. Tam hnije a trápí se tak dlouho, dokud nezešílí a nezmění se v tzv. "Hollow", bezmyšlenkovitou mátohu prahnoucí jen po zabíjení všeho živého. To je váš úděl. Sedíte v kobce, vaše tělo se rozkládá a návrat k normálnímu životu pro vás není možný, ať se bude dít cokoli.
Svět bez hranic a naděje
Existuje ale proroctví, podle kterého se jednou vyvolený nemrtvý vydá na cestu do prastarých zemí, aby tam podstoupil úmornou pouť za nalezením a rozdmýcháním posvátného plamene. Po působivém přenesení vaší maličkosti do této zapovězené říše se před vámi otevře svět, jaký opravdu nemá v herní tvorbě konkurenci. Desítky ohromujících a geniálně vystavěných lokací, které by se měly vyučovat na vysoké škole herního designu, jsou propleteny zcela plynule (žádné přerušování nebo nahrávání) a zároveň dokonale logicky do jednoho obrovského soudržného celku.
Stojíte na úpatí zarostlých ruin a zíráte na obří kamennou zeď před sebou. Zatím to nevíte, ale za ní leží obrovské posvátné město. Na druhé straně za vámi je pohanský hřbitov plný rozpadlých hrobek, ze kterých vstávají bojovníci bez masa. Hřbitovem je možné projít do katakomb pod ním, které vedou do prastarých prokletých chrámů hlouběji a slizkých jeskyní plných bezejmenné inteligentní smrti ještě níže pod nimi. V husté spleti větví gigantických stromů nad vámi se skrývá tajná cesta na tejné místo, které možná nikdy neobjevíte. Dvojice točitých schodů podél útesů okolo vás vede nahoru a dolů: nahoře je vstup do středověkého města a hradu nad ním (obojí je plné nelítostných vrahů ), dole je kluzký vstup do napůl zatopeného města z dob tak dávných, že samotná myšlenka na tehdejší bytosti dokáže vyděsit. Je tam samozřejmě tma, hniloba, černočerná bezedná voda a nehmotní duchové, které nemůžete žádnou svojí zbraní zranit, ale oni vás roztrhají jako papír.
Jít můžete kamkoliv. Zemřete všude. V Dark Souls prakticky neexistuje lokace, kterou byste měli šanci na první pokus přežít. Nejde přitom jen o smrtící nepřátele, ale také o nekonečnou záplavu pastí, z nichž mnoho prostě nelze předvídat.
Kroky do neznáma
Cítili jste to? Ten závan opravdového dobrodružství? Tu chuť stanout v tom ohromném, velkolepou fantazií přetékajícím světě, kde žádný váš krok není jistý - a dostat se k oné stavbě na horizontu znamená zapojit veškerou vaši dovednost, odvahu, vytrvalost a vůli? Jakkoliv vražedný, děsivý a nelítostný svět Dark Souls je, on sám je tou největší odměnou chrabrým a vytrvalým objevitelům. Protože tady nejsou žádné questy v tradičním stylu RPG her. Tady je prostě svět plný děsivých nepřátel a obrovských démonů, které budete muset všechny najít a zabít. Ať se vydáte kamkoliv, pokud vytrváte dostatečně dlouho, dříve nebo později jednoho z nich najdete. V mnoha případech jich tam najdete celou řadu, klidně i několik zároveň.
Motivací pro postup dále je tedy objevování nových území a ničení jejich obyvatel, kterým pokaždé vévodí mimořádně silné monstrum. Jejich pestrost a nápaditost prozrazuje japonský původ hry, nicméně odmyslete si roztomile prapodivné potvory ze "slunečných" japonských her typu Final Fantasy. Místo toho si představte draka vysokého jako dvacetipatrový dům, dlouhého jako nákladní vlak o padesáti vagónech a disponujícího obrovskou ozubenou tlamou, která se mu táhne od vrcholu hlavy přes krk až po spodek břicha. Tahle zeleno-šedě-hnědá děsivost žije na dně propasti pod kanalizačním bludištěm a jmenuje se příhodně "Gaping Dragon". Setkání s každým z démonů je zážitkem samo o sobě, často budete první minutu (pokud tak dlouho dokážete přežít) po jeho nástupu na scénu jenom vyděšeně pobíhat kolem něj, částečně v šoku z jeho děsivosti a částečně ze strachu o svůj křehký "neživot".
Bolestivější než smrt
Když už jste nemrtví, tak jak vlastně v téhle hře funguje "smrt" - a co je na ní tedy tak těžkého? Nuže, pokud vás "zabijí", vaše prokletí vás "vzkřísí" u posledního posvátného ohniště, které jste zažehli. Přijdete tím ale o všechny duše zabitých nepřátel a také o svoji lidskost. Duše zabitých nepřátel jsou přesně to, co si představujete: energie, získaná zabíjením protivníků. Za ni si v tomto prokletém světě můžete rozvíjet svoje schopnosti (pestrá škála typu odolnost, výdrž, síla, inteligence, štěstí, víra, magie... ) nebo nakupovat u jednoho z nemnoha obchodníků předměty, zbraně, zbroje, munici, kouzla a další z nepřeberné nabídky věcí, potřebných k vašemu postupu dále.
Konverze Dark Souls na PC má pořád šanci
Zemřít a přijít tak o všechny duše tedy prakticky znamená vynulovat váš postup hrou od poslední zastávky u ohniště (s vaším vzkříšením se pokaždé vzkřísí také všichni protivníci, kromě největších démonů). To by ale nebyla zrádná a provokativní Dark Souls, kdyby neexistovala ještě možnost dojít na místo vašeho skonu a ztracené duše tam sebrat: to lze samozřejmě udělat jen jednou, po další smrti se vaše poslední "mrtvola" "přepíše" tou novou, s její zásobou duší. Pochopitelně místo skonu je většinou v blízkosti nějakého silného protivníka, který byl jeho příčinou, takže vybojovat ztracené duše zpět je divoká adrenalinová zoufalost.
Ztráta lidskosti zabolí ještě víc. Tahle unikátní veličina se získává buď formou "stravitelného" předmětu (velmi vzácného) a nebo zabitím velkého počtu protivníků bez vlastního skonu. Lidskost vás promění z prohnilé zombie na normálně vypadajícího člověka (pořád ale máte na těle vypálenou kulatou skvrnu kletby) a pouze v tomto stavu můžete rozdmýchávat posvátné ohně, aby vám následně doplňovaly více energie do životodárné uzdravující lékárničky. Vyšší lidskost také znamená, že se násobí vaše schopnosti a veličiny typu štěstí, ovlivňující například četnost a hodnotu kořisti ze zničených nepřátel.
Online paralelní světy
Především vám ale lidskost dává možnost vyvolat do svého světa Fantómy až dvou dalších (online) hráčů. Nemůžete s nimi sice mluvit, ale můžete se společně probít oblastí, ve které se právě nacházíte a postavit se společně jejímu démonovi. Jen pozor na to, že lidskost vaší maličkosti také umožňuje zákeřnějším online hráčům vtrhnout do vašeho světa a zabít vás, čímž vám vezmou jak lidskost, tak vaše duše. Máloco vás vyděsí tolik, jako když se v již tak smrtícím světě před vámi vynoří rudě zářící Fantóm jiného hráče a rozběhne se na vás. Aby toho nebylo málo, Dark Souls představuje také zbrusu nový systém "guild" pro živé hráče, jejichž cílem je například zabránit kacířům znesvěcení posvátného lesa (= zabít všechny ostatní hráče, kteří se přes onen les pokouší projít).
Zdánlivě menším, ale přitom všudypřítomným významem pak oplývají ostatní průvodní známky online hraní. Ty strašidelnější mají podobu průsvitných duchů ostatních hráčů, kteří se nekontrolovatelně na pár vteřin objevují ve vašem světě - prostě vidíte, co zrovna jiný hráč dělá na stejném místě, kudy právě procházíte. Tenhle jev můžete v určitém kontextu vyvolat i cíleně: pokud naleznete na zemi krvavou kaluž, znamená to, že tady jiný hráč umřel. Pokud se jí dotknete, vstane z ní jeho duch a uvidíte co přesně dělal poslední vteřiny před smrtí. Tohle je jeden ze způsobů, jak odhalit skryté pasti před vámi. A celý herní svět je poset planoucími nápisy, které mohou hráči zanechávat pro ostatní - jde o varování, rady, tipy, výrazy strachu, úžasu i úlevy. Tyto písemné vzkazy vás občas dojmou, pobaví a nebo dokonce nasměrují k skrytému předmětu či rafinované taktice před následujícím soubojem. Některé jsou ovšem zákeřné lži, vedoucí do pasti.
Výpravná, propracovaná, kvalitní
Celá ta unikátnost hry by možná přišla vniveč, kdyby nešlo o poctivý titul z klasického hlediska grafiky, hloubky a hratelnosti. Dark Souls sice nepatří k technickým zázrakům typu Battlefield 3 nebo Uncharted 3, nicméně z uměleckého hlediska jde o jednu z nejkrásnějších fantasy vizí vůbec. Tvůrci jsou si významu práce s vizuálem plně vědomi a doslova na vás vrhají ohromující horizonty, ať už jde o hrad ponořený do rudých paprsků zapadajícího slunce, nebo o bublající bezedný močál kam oko dohlédne, ve kterém se plazí malí i obrovští červi. Nechybí ani ledová jeskyně, mezi jejímiž krystaly vedou neviditelné mosty, velmi těžce rozeznatelné podle řídkých vloček padajícího sněhu, který na nich ulpívá. Plynulost hry sice někdy zakolísá, ale je to jev vzácný a přijatelný s ohledem na obrovitost herního světa, rozlehlost některých staveb a absenci loadingu.
Ještě větší dokonalosti ale tvůrci dosáhli při zpracování hlavní postavy, kterou si můžete upravit od pohlaví po všechny detaily související s vzhledem - abyste následně pozorovali dokonale ztvárněné a nekonečnou pestrostí přetékající doplňky zbroje, překonávající početností a pestrostí nejlepší tituly žánru. Navíc je zde naprosto fenomenální soubojový systém, při kterém budete muset používat pestrou škálu chladných, magických, pyrotechnických a tětivových zbraní. Nejen že každá zbraň má svoji unikátní podobu, ale vaše postava s ní také bude mít sadu unikátních animací a útoků. Dark Souls má zcela bez diskuze nejlepší realtime souboje ze všech RPG vůbec. Kromě stovek zbraní existujících v herním světě přitom budete moci kovat, kombinovat a vylepšovat také zbraně vlastní.
Moudrost veterána
S ohledem na "neznámost" Dark Souls jsem většinu recenze pojal jako představení hry pro tu většinu z vás, co jste neměli tu čest. Je ale potřeba dodat, že celý ten zmiňovaný kult "téměř nepřekonatelné obtížnosti pro mizivou hrstku vyvolených vytrvalců" je přehnaný. Dark Souls není tak těžká hra, jako některé jiné tituly, pokud je hrajete na vyšší nebo nejvyšší obtížnost. Celý vtip zde spočívá v tom, že Dark Souls si je své vražednosti a nebezpečnosti plně vědoma, staví ji na obdiv a celou dobu hraní ve vás buduje strach i respekt z každého jejího zákoutí.
Víc než v jakékoliv jiné hře zde platí, že hra neodpouští: vteřina, ve které se přestanete soustředit, je přesně ta samá vteřina, kdy vás zezadu probodne "obyčejný" řadový protivník nebo šlápnete vedle a zřítíte se do propasti. Je to ale právě tohle unikátní kouzlo naléhavé blízkosti zániku, které ruku v ruce s tajemným světem okolo vás vyčaruje zážitek absolutního dobrodružství, jakému se žádná jiná hra nedokáže vyrovnat. A až tím projdete, budete stejně jako já vědět, že existují hry... a pak je tu Dark Souls.
Dark Souls vyšlo vloni na podzim pro PS3/X360 a u nás ho potichu vydala Cenega
VERDIKT: Dark Souls se nehraje, ale prožívá. Nechte se unést na dlouhou cestu do říše, jaké se žádná jiná nepodobá. Obrovský pohlcující svět bez hranic, zaplněný nevídanými výjevy a bytostmi, ve vás probudí zvědavost a umanutost dítěte, které je poprvé v noci samo v lese. Budete se bát, křičet a zakopávat, ale za každým škobrtnutím na vás čeká další neopakovatelný okamžik pravého dobrodružství: stanutí tváří v tvář neznámu, strachu a vlastní křehkosti. Ano, je to nelítostná hra, ale pokud jste si někdy o sobě mysleli že máte alespoň kousek odvahy, vytrvalosti a vůle nebo že jste opravdoví hráči, pak si směle k mému hodnocení jeden bod přičtěte a pomozte sami sobě objevit hru, na kterou nikdy v životě nezapomenete.