RECENZE druhého přídavku pro Dark Souls 2: Crown of the Iron King
Popelem zasypaná hrobka láká nové oběti.
Nadešel čas. Návštěva v Majule u kováře, pečlivá kontrola výzbroje i výstroje, výběr nejodolnějšího brnění i štítu, nákup dostatečné zásoby šípů. Nastalo ono období v roce, kdy se otevírá další z vražedných a neprozkoumaných zákoutích Vendrickovy říše. Tentokrát je to v mlze zahalená věž, ve které kdysi planul ten nejdivočejší oheň: pec Železného krále, schopného formovat kov způsobem, jaký nikdo předtím neviděl. Teď je z ní pochmurné místo, propadlé do ticha a zasypané sněhem... ne, moment, to není sníh. To je popel. Vlasy se mi zježily na zátylku, když jsem si to uvědomil. Když jsem si představil tu velikost pece kdesi v temnotách na dně věže. Když ke mě dolehl vtíravý šepot, přicházející zdánlivě odnikud a odevšad zároveň. Tohle místo není ani zdaleka tak mrtvé, jak se zdálo. Jeho obyvatelé ale nejsou tím, čím se zdají být.
Touhle dobou už dobře známe šablonu, podle které From Software pečlivě dorovnává onu fascinující skládačku původní hry stažitelným obsahem. Opět na nás čeká svébytná, oddělená lokace. Přináší nové prostředí, nové nepřátele, nové zbraně, výstroj, kouzla či předměty, nové pasti, nové mechaniky, nové bossy, novou hudbu a tak dále. Brume Tower samozřejmě nechybí ani vlastní příběh, který ovšem dokonale zapadá do mytologie hlavní hry, obohacuje ji a rozvíjí. Nemluvě o tom, že nová koruna vám zajistí další audienci u krále. Pro fanoušky série není o čem přemýšlet, protože žádná ze současných napodobenin od konkurence jim podobný zážitek nedodá.
Jelikož je tahle strašidelná věž řádně vysoká, od samotného začátku DLC si užijete parádní výhled. Dočkáte se i obávaného chození po řetězech napnutých v nebeské výšce mezi budovami (nevěděl jsem, jestli se víc soustředit na to, kam šlapu, nebo napínat zrak do dálky, zda tam nejsou lučištníci jako v Anor Londo... či nějaký ten drak). Plahočení se šedivými závějemi popela má také hodně do sebe, obzvláště se zasypanými mrtvolami všude okolo a tajemnými sochami půvabné ženy, splácanými z toho samého popela.
Nejpůsobivější jsou ale okamžiky v útrobách věže, ať už jde o masivní pec a mechanismy kolem ní, skladiště gigantických železných brnění nebo děsivou hromadu popela na dně, skrývající tajemnou noru, vypadající jako doširoka otevřená ústa naříkající tváře.
Osobně se mi zatopená pyramida v předchozím DLC líbila o fous více, ale ani tomuhle kraji není možné upřít osobitost. Hned na začátku dostanete nový druh předmětu (tavicí tyč) a narazíte na nový druh nepřítele, na kterého vám žádná zbraň ani kouzlo nepomůže. Je to jeden z několika originálních prvků, kterými DLC příjemně překvapí.
Když to srovnám se stahovatelnými přídavky konkurenčních, třeba i mnohem větších her, jsem opravdu vděčný From Software za to, jak málo recykluje a jak se pokaždé snaží překvapit něčím novým. Ostatně Souls série je založená na neustálém překvapování novými hrozbami, výzvami a pastmi, takže je potřeba inovovat. Přesto jsem byl nemálo zaskočený z toho, jakým způsobem se autoři odvážili využít červené fantómy nebo jak tuhý byl poslední boss (mimochodem jediný povinný z těch tří, které DLC obsahuje).
Všichni tři bossové jsou bohužel "dvounohého" formátu, což byla jedna z kritik Dark Souls 2. na téhle frontě bych si také přál něco originálnějšího a více překvapivého. Nic to ale nemění na tom, že bossové jsou nádherní, styloví a náležitě vražední. Z jednoho z nich vám naskáčou pupínky už při pouhém zahlédnutí jeho arény nebo zmínce jeho jména. Smrtící jsou i řadoví nepřátelé, v čele s obrněnými giganty (kterým z brnění stříká láva, takže není možné na ně aplikovat klasickou taktiku obcházení dokola), duchy lukostřelců (kteří dokážou svůj luk vyslat vysoko před nebo nad vlastní tělo, takže se před nimi prakticky nedá schovat) nebo kouzelníky, snažícími se oběhnout vás a zabít ranou nožem do zad, jak to dělá většina živých hráčů.
Vylepšení jsou i NPC fantómové před bossem nebo v nejtužší lokaci: nově dělají uvítací gesta a dokonce i házejí mluvící dřevěné koule na uvítanou, takže si je snadno spletete s živými hráči. Vrcholem všeho je pak nový magický prsten, který způsobuje vaše zneviditelnění během úskoku nebo kotoulu. Samozřejmě to báječně vypadá, ale hlavně si představte to využití během PvP!
Jelikož obě dosavadní DLC přímo rozšiřují také události v jiných částech hlavní hry a poměrně úzce souvisí s ústřední zápletkou i její pointou, nemohu se ubránit dojmu, že tahle "DLC trilogie" spěje k pořádnému finále. Od závěrečného dílu tak v září očekávám opravdu "nezničitelného" bosse a pointu, která doplní pár odpovědí, podobně jako se díky DLC objasnila záhada nečitelné rytiny na venkovní straně pomníku v Majule. Do té doby si hodlám obě dosavadní DLC ještě několikrát užít. Iron King sice nabízí "pouze" nějakých pět hodin poctivé zábavy na první průchod, ale nezapomeňte, že se s každým dalším průchodem mění, stejně jako hlavní hra. Já si taky moc rád poslechnu hudbu u toho souboje v mramorové síni ještě jednou.
Toto DLC vyšlo 26. července pro PC/PS3/X360, stojí 10 eur a nárok na něj mají majitelé Season Passu. K přečtení je také recenze prvního přídavku Crown of the Sunken King.
VERDIKT: Tradičně vysoce kvalitní přídavek pro jednu z nejlepších her roku přináší dostatek nového obsahu, abyste znovu užasli nad vynalézavostí tvůrců. Svérázná lokace vám utkví v paměti, stejně jako finální boss, kterého bez spoluhráčů nebo NPC fantómů porazí jen ti nejschopnější a nejtrpělivější. Příběhové pozadí mne zas tak neohromilo, ale to samé jsem po prvním dohrání říkal o předchozím DLC, kde se pak ukázalo, kolik jsem toho nepochopil a objevil až opakovaným hraním. Jak už bychom si měli zvyknout, Dark Souls vám nedá nic zadarmo.