Dojmy z MP bety Company of Heroes 2
Co změnila východní fronta v hratelnosti oproti jedničce?
Vydání druhého dílu Company of Heroes je ještě poměrně daleko, takže jsem byl rád, když se naskytla příležitost vyzkoušet zatím alespoň betaverzi. Uzavřená beta se majitelům předobjednávek a dalším vybraným štastlivcům včetně nás zpřístupnila už 2. dubna a po dvou týdnech je stále ještě v provozu, nyní už otevřená pro kohokoli. Jedná se především o tzv. zátěžový test, což znamená, že z chystané singleplayerové kampaně zde nenajdete zhola nic. Obsahem testování je pouze hra více hráčů na šesti multiplayerových mapách a to buď s živými spoluhráči nebo proti několika úrovním umělé inteligence.
Po vstupu do hry (nutný účet na Steamu) jsem se mohl mrknout na dostupné volby. Zaujala mě nabídka customizéru, který slouží k upravování armád. Respektive jde si zde vytvořit až 5 různých profilů pro každou bojující stranu (německá a sovětská), ze kterých si pak člověk vybírá při tvorbě multiplayerové bitky. Kromě výběru kamuflážních skinů pro jednotky je tím nejdůležitějším výběr velitelů.
Každý velitel (výběr velitelů i skinů se rozšiřuje s hráčovým stoupajícím levelem - v betě je možnost dosáhnout max. úrovně 40) při bitvě přináší řadu bonusů od upgradu jednotek, až po podpůrnou artilerii či letecké útoky. V customizéru si pro každý armádní profil jde vybrat 3 velitelské doktríny, se kterými lze posléze vstoupit do bitvy. Během rozehrané hry jsem si pak mohl vybrat už jen jednu a s tou je třeba mapu dohrát, nelze to vzít zpět. Podobně to ostatně fungovalo i v jedničce. Tím že si konkrétního velitele lze vybrat až v průběhu rozehrané hry, je zde možnost taktizovat a reagovat na to, jak se vyvinou podmínky na bojišti.
Hratelné mapy (velikost od 1 vs 1 do 4 vs 4) fungují pouze v módu rychlých šarvátek a to ve dvou herních režimech (zabírání vítězných bodů nebo anihilace nepřítele). Oba typy her jsou notoricky známé už z prvního dílu CoH a nezaznamenal jsem žádnou viditelnější změnu pravidel. Po startu první mapy tedy nastala klasická honička za obsazováním bodů kvůli získání území a zajištění přísunu surovin (lidské zdroje, střelivo, palivo). Jinými slovy, pokud máte skirmish bitvy v malíčku z původního CoH, znáte potřebné základy i pro hraní multiplayeru CoH2.
Hned zkraje jsem si ovšem všimnul, že pro zabrání jakéhokoli bodu stačí, když se pěší jednotka nachází v jeho kruhovém perimetru. Vojáci zabírající bod tedy nejsou při této činnosti vyřazeni z boje, ale mohou se aktivně bránit dotírajícímu nepříteli. Pokud se v perimetru ocitnou 2 znepřátelené jednotky, v danou chvíli nezabírá bod žádná ze stran, dokud jedna z jednotek není zničena nebo se nestáhne pryč.
Mnohem větší, ale už dost provařenou novinkou je zimní prostředí ruské fronty. Tady se i ostřílený hráč původního CoH musí mít na pozoru, než pochopí jisté záludnosti. Jak jsem si záhy vyzkoušel, vysoký sníh opravdu zpomaluje postup jednotek. Mrazivá teplota kosí jednotlivé panďuláky jako na běžícím pásu, a pokud jednotkám nedopřejete trochu toho tepla u rozdělaného táboráku, či uvnitř nějaké budovy nebo transportéru, tak o ně nadobro přijdete. Aby toho nebylo málo, co chvíli udeří sněhová vichřice a to pak pomalu není vidět ani na pár metrů kolem svých vojáků. Blizard razantně snižuje dohled jednotek a také násobí efekt mrazivé teploty. Naštěstí je každá tahle pohroma hlášena s časovým předstihem, takže je šance své jednotky připravit a doufat v přežití.
Dobrou vychytávkou je i přesun techniky po zamrzlých řekách, ovšem jen do chvíle než přilétne sprška minometných granátů, pak bývá obvykle po srandě. Detonace totiž rozbije led a cenné kousky těžké techniky se během pár vteřin utopí pod vodou.
Trochu mě zarazilo fungování oněch ohýnků pro zahřátí. Když jsou vojáci prochladlí a hrozí jim nebezpečí, jde to poznat podle rozsvícené ikonky modrého teploměru. Tyto jednotky stačí posléze dovést třeba k nejbližšímu ohništi, teploměr zčervená a vy vidíte, že už jsou v pohodě. Divné ale je, že to funguje jen u ohňů, které jsou už na mapě rozdělané, nebo když je "postaví" někdo z ženistů. Pokud ale zapálíte kus lesa plamenometem či molotovem, rozhoří se také pěkný fajrák, který vydrží i relativně dlouho hořet, nicméně zmrzlé vojáky tohle nezahřeje, ani když jsou v těsné blízkosti.
Za povšimnutí stojí i upravená viditelnost jednotek, respektive hráč vždy vidí nepřítele, jen pokud ho mohou vidět jeho vojáci. Přes překážky jako jsou terénní nerovnosti, budovy atd. tedy vidět není, ale dá se to zlepšit. Stačí budovu či překážku odstřelit a hned se zvýší viditelnost. Zničitelnost terénu je slušná a pochvalu zaslouží i stopy, které na terénu zůstávají po zásazích granátů. Boj může začít na místě, kde je krásná plocha bílého sněhu, a když zbraně utichnou, zbyde tam hnědo šedivé oraniště se spoustou kráterů a černých sazí.
Hraní za německou a sovětskou armádu představuje rovněž určité rozdíly v taktice. Tak nějak v duchu reálné předlohy můžete coby Sověti chrlit i bez kasáren docela rychle základní vojenské jednotky. Ty jsou sice slabé, ale než němci postaví budovy pro rekrutování vojáků, je to do začátku docela fajn výhoda pro obsazování bodů. Pokud to ještě člověk spojí s pár oddíly minometčíků a propracuje se ke kaťuším a samohybným houfnicím nebo věhlasným tankům T-34 , je to opravdu silná úderná síla, která má šanci zazdít soupeře dřív než dokáže dostatečně rozvinout svou armádu s kvalitnějšími jednotkami.
Zatímco Sověti mohou stavět v podstatě bez omezení, Němci musí počítat s utrácením lidských zdrojů a paliva za jednotlivé přechody do dalších stavebních fází, které zpřístupňují specifičtější jednotky. Dostat se k těm nejlepším jednotkám tedy Němcům trvá ve srovnání se Sověty déle, nicméně jako protiváha působí, že ty německé mi skutečně přišly lepší. Například takový Brummbar zde působí hodně ultimátním dojmem. Dokud jsem s ním nenarazil na těžší nepřátelský tank, docela důkladně se mi povedlo i s jedním tímto strojem pročistit mapu od celého zástupu vojáků, děl a samohybných houfnic.
Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale účinky plamenometů mi v této betě přišly až moc zničující. Plamenomety jsou dostupné jak pro ženisty tak i jako upgrady pro polopásové transportéry nebo zde existují celé plamenometné tanky. Všechny tyto jednotky jsou extrémně účinné vůči všem pěchotním jednotkám i na větší vzdálenosti.
Company of Heroes 2 pro PC vyjde koncem června s českými titulky.
rezervovat na Xzone.
Trochu mě také mrzí, že vývojáři nezapracovali na ztvárnění bojů z bezprostřední blízkosti. Často vznikají situace, že jednotky zakleknou proti sobě doslova tváří v tvář a šijou to do sebe z pušek, kterými do sebe div nešťouchají. Určitě by bylo zajímavější, kdyby vojáci byli schopní útoku z blízka na bajonety nebo třeba použít pažbu pušky na uzemnění nepřítele.
Vizuální stránka, i když notně vylepšená, v sobě rozhodně nezapře původní první díl CoH. Hratelné mapy se ale zatím skládají jen z venkovského prostředí bez větších zástaveb (jediná stavení, co jsem viděl, byly dřevěné chajdy). Kromě zasněžené krajiny byly dvě mapy bez sněhu a rovněž velmi pěkné. Naštvalo mě ale, že stejně jako v prvním díle nejde pořádně oddálit pohled kamery od země. Nevěřím, že se něco do finální verze změní, takže mi zde opět chybí mnohem větší rozhled po bojišti.
Celkově tahle betaverze ukázala, že v druhém díle se vyložené revoluce určitě nedočkáme. CoH2 je věrná zaběhlým herním principům, které si ponechala z dřívějška a kromě změny bojiště a představení dosud chybějící sovětské armády jsou největší změnou sněhový příkrov v zimních mapách a s ním spojené zimní vychytávky, které hru zajímavě zpestřují. Uvidíme, s čím se tedy vytasí kampaně singleplayeru, od kterých si já osobně hodně slibuji (více o něm šla řeč v loňských dojmech ze singlu).