Dojmy ze singleplayeru Company of Heroes 2
Na mrazivou východní frontu za potápějícími se tanky.
V branži, kde čísla na koncích recenzí hrají tak významnou roli, jde o odzbrojující argument - Company of Heroes je nejlépe hodnocenou strategií v historii angloamerického světa. Kam druhý díl nesmírně povedené RTS od Relicu stejně míří především. Samozřejmě se tak nabízí otázka, zda bude druhý díl u kritiků ještě úspěšnější, na níž logicky nelze předem odpovědět. Abychom od těch “nej” neutekli přímo daleko, můžeme nadhodit, že ze všech strategií na trhu bude Company of Heroes 2 tou nejstudenější.
Východní fronta
“Zima”. Ne náhodou jsem své zápisky z hraní jedné mise kampaně začal právě tímto slovem. Zasazená byla do blíže nespecifikovaného výseku sovětského území ze 40. let, na němž se nacházela klíčová křižovatka, a já komandoval hrstku rudých vojáků, kteří měli odolávat německému náporu. Jak jsme si u Relicu už zvykli, neměl jsem přímo pod kontrolou individuální panáčky s individuálními ukazateli zdraví, ale vždy skupinky po pěti s jedním společným zdravotním indikátorem. Klesající hitpointy se tak projevovaly postupným odpadáváním jednoho vojáčka po druhém.
Několik nešťastníků jsem ztratil ještě předtím, než vůbec došlo k nějakému ozbrojenému konfliktu, neboť jsem se bez rozmýšlení vrhl do náručí poctivému sovětskému blizardu, v němž každých zhruba patnáct vteřin umrzl jeden voják. -50°C dělá svoje.
Člověk tak musel koumat, kudy své jednotky povede - co chvíli bylo třeba ohřát je v chajdě nebo u táboráku, který v pozdější fázi mise uměl můj inženýr rychle postavit. Rázem se z něj stala jedna z nejcennějších jednotek (na rozdíl od pěšáka s plamenometem, který sice umně vypaloval nacisty osazené budovy či bunkry, ale kolegy zahřát nedokázal). Ani ve vehiklech nebyla mým svěřencům zima, ledaže dotyčný vehikl obklopila mrazivá voda - na vlastní kůži to poznali němečtí soci, kteří vjeli na zamrzlý rybník a netušili, že z dáli je sledují mé hvízdající Kaťuše...
O zážitcích s Company of Heroes 2 šla řeč i v podcastu.
Bylo by ovšem nefér o Company of Heroes 2 říci, že zimní prostředí a provařené drcení ledu jsou jedinými zásadními novinkami. Ano, v jádru se dvojka hraje velice podobně, co jednička. A ne, skok tu není tak citelný, jako v případě pokračování Dawn of War. Nadále jde v prvé řadě o akční strategii s důrazem na potyčky a hektické taktizování, nikoliv budování základny (nové jednotky si jednoduše vyžádáte od velení a ono vám je pošle na předem určené stanoviště). Ale třeba i taková zdánlivá novinková drobnost, jako nynější schopnost pěšáků přelézat ploty a zídky, má velký dopad na výslednou hratelnost. Zvlášť v kontextu zdejší kruté zimy, která by na určitých mapách, nebýt možnosti zkrátit si cestu přes ohradu, zahubila většinu vašich sil.
Jedna mapa, mnoho úkolů
Už při prvním pohledu na relativně rozsáhlou mapu a vzhledem k faktu, že můj úvodní rozkaz se nesl v duchu „Vyžeň tlupu Nácků z baráku opodál“, bylo zřejmé, že úkolů mne v následující cca hodině čeká hned několik. Člověk tak celou dobu žije v určité autentické nejistotě, jako by byl skutečným velitelem během skutečného konfliktu, kterýžto scénář je logicky tuze nevyzpytatelný a nutí k opatrnosti, neb není zjevné, co přijde dál. A skutečně - jen co jsem obydlí vyčistil, už na mě vysílačkou velení pokřikovalo, abych šel bránit onu klíčovou křižovatku na severovýchod. Pro kterýžto úkol mě obdařili dvojicí vojínů s těžkým kulometem, které bylo třeba kvůli omezenému radiu střelby nasměrovat za hradbou pytlů, a oni pak všechny dotírající jednotky efektivně drželi při zemi.
Němci samozřejmě nenabíhali jen z jedné strany, ale i lesíkem na sever ode mě, kde naštěstí nejezdila rolba a tak se bořili v hlubokém sněhu. Než se tedy dosápali dostatečně blízko na to, aby mohli udeřit z boku, klucí moji kulometní se už na ně zubili zpoza jiného krytu. A jen co spustili, někteří z řad nepřátel na férovku vzali nohy na ramena… Defenzíva byla docela náročná, ale to především z toho důvodu, že v prezentované verzi ještě nebylo možné přiřazovat jednotky na „horké klávesy“ 1-9 a člověk tak strávil příliš mnoho času hledáním jednotek a klikáním.
Zdůrazňovat, že krytí a schovávání je i v Company of Heroes 2 nesmírně důležitou taktikou, a že šikovná AI po povelu sama zvolí nejvhodnější formaci, není po zkušenostech z jedničky a Dawn of War II snad ani třeba. Stejně jako na krytí by žádný ambiciózní velitel sovětské armády neměl zapomínat ani na užívání sekundárních schopností jednotek. Pouhý granát řadového pěšáka dokáže nepřátelskou formaci doslova rozprášit. Panáci létají a morálka je v čudu. Vlastně nepamatuji strategii, kde by se mravenečci „tam dole“ chovali natolik uvěřitelně. Ona ani schopnost ustupovat a během toho na dotírající agresory střílet, není k vidění všude. A tak jediné, co mne praštilo do očí, bylo střelecké setkání dvou znepřátelených skupinek na vzdálenost dvou metrů - spíš bych čekal, že se do sebe pustí hlava nehlava, ale přítomnost ručních soubojů by asi dost nahlodala pilíře hratelnosti.
Těžká technika
Po náročné obraně křižovatky ještě stále zůstala takřka polovina mapy zahalena stínem, do nějž jsem se musel pustit kvůli závěrečnému rozkazu - přebrat tank T-34 a rozprášit zbytek rádoby-dobyvatelů východní fronty. Stejně jako veškeré předchozí dialogy (nebo spíše monology, mluvíme přeci o armádě), i tento byl učesán silným ruským přízvukem, ale jestli mě uši neklamaly, nešlo o anglicky mluvícího Rusa, ale o ruský akcent imitujícího Američana. Což mě osobně trochu rušilo a tajně doufám v přítomnost kompletního ruského (a ideálně i německého) dabingu.
Inkriminovaný tank se nacházel v nedaleké vesničce na severozápadě, do níž nejkratší cesta vedla přes zamrzlý rybníček, ale trailery mě dostatečně poučily a radši jsem to tedy vzal oklikou. Moudré řešení! Designéři této mise jakoby počítali s tím, že se všichni poženou rovnou za nosem, takže jsem Němcům šikovně vpadl do nechráněného boku a tank zabral dříve, než jej vůbec stihli osedlat. Následně se sice snažili ještě o důraznou odvetu, když na scénu poslali druhý, stromečky drtící tank ze zálohy, ale protože můj T-34 vystřelil jako první a oba stroje podle tabulek vydržely dva zásahy, bylo předem vyhráno. Paběda!
Company of Heroes 2 pro PC vydá Cenega v březnu v češtině za 899 Kč.
rezervovat na Xzone.
A kdyby se to nepovedlo, v záloze jsem syslil konečné řešení německé otázky - letku Il-2 Šturmoviků, jejíž hlasitý nálet by se postaral i o těžkou nepřátelskou techniku. Jediný problém by mohlo způsobit dle tvůrců dynamické počasí, poněvadž zničehonic se objevivší sněhová bouře by potencionální atak Šturmoviků bleskově zhatila. Nakonec mi to nedalo a letadla jsem stejně povolal, jen abych se pokochal schopnostmi Essence 3.0 enginu; bombardování neničilo jenom nepřátelské síly, ale i okolní budovy či skromnou vegetaci, a z ryze technologické stránky věci nelze než konstatovat: radost pohledět!
Hodinové zápolení v Company of Heroes 2 bylo zábavné a, i přes kopírování konceptu jedničky, nečekaně svěží. Takto akční real-time strategie nevycházejí každý den a tematika druhé světové války po několikaleté pauze už navíc opět působí zajímavě. Pokud navíc v Relicu zapracují na prevenci lagu a drophackingu, kteréžto mouchy technického rázu prznily multiplayerový zážitek minule, nemají fanoušci originálu co řešit. Na východní frontu se vyráží začátkem příštího roku, tak si do té doby připravte beranice. Pražské obchůdky s typicky českými suvenýry občas nějaké nabízejí...