Recenze Civilization 5: Gods and Kings
Náboženství a špionáž ve skvělém datadisku.
Civilizace je věčná. Tedy minimálně ta virtuální Civilizace od Sida Meiera, jejíž pátý díl se mimochodem stal hrou roku 2010. A po dvou letech jsme se dočkali jejího prvního oficiálního rozšíření. Nejde o titul samostatný, tudíž se bez původní Civ V (recenze, 9/10) neobejdete.
Gods and Kings přinášejí do hry zcela nový zásadní rozměr - víru a náboženství. V herní mechanice jde vlastně o novou veličinu, nebo chcete-li pseudosurovinu, a zní plynoucí výhody. Tak jako se snažíte hromadit třeba vědecké body k rychlejšímu osvojování různých vynálezů a technologií, tak budete hromadit body víry a rozvíjet náboženství. Víru samozřejmě můžete nahnat hlavně všemožnými sakrálními stavbami, jako je svatyně či kostel. Až nashromáždíte potřebné skóre, založíte si vlastní náboženství a budete jej rozvíjet.
Jde o hodně flexibilní systém - s každou další porcí bodíků si totiž vybíráte vlastní výhody, které vám náboženství má přinést. Ještě víc tak můžete prohloubit svůj vlastní strategický styl a zaměřit se třeba víc na ekonomiku a produkci, nebo naopak posilovat náboženstvím své fanatické bojové jednotky. A náboženství si klidně můžete i nazvat podle vlastní chuti.
Ono to možná vypadá, že jde "jen" o další číslíčka. Jenže tenhle nový rozměr vám připravuje mnoho dalších strategických rozhodnutí: postavíte radši válečnou loď, posílíte ekonomiku tržištěm, zainvestujete do knihovny pro rychlejší vědecký pokrok nebo vybudujete katedrálu právě pro nově implementované hrátky s bohy? Však to znáte ze všech dílů Civilizací - možností je mnoho a zdroje jsou omezené.
Autoři do hry přidali také jeden mnohem prozaičtější prvek: špionáž. A rovnou si přiznejme, že jde spíš o zpestření než o tak strategickou záležitost jakou je náboženství. Omezený počet špionů můžete rozmísťovat do soupeřových měst ke kradení technologií a informací, či do městských států, kde vaši agenti ovlivňují volby a čas od času vám tak vylepší vztahy. A nebo si špiony můžete posadit do měst vlastních, kde - stejně jako některé nové budovy - plní funkci obrany proti nepřátelským špehům.
Chápu, že autoři do hry nechtěli přidat další komplexní prvek, možná už by to na některé hráče bylo trochu moc. Ale přeci jen působí špionáž možná až trochu zbytečně; dostanete se k ní až v renesanci a možností opravdu moc neskýtá.
Ve hře taky posiluje role diplomacie, a to nejen formálně, ale i ve skutečnosti: soupeři i městské státy všech diplomatických možností využívají hojně a zpočátku se mi několikrát stalo, že jsem sílu diplomacie podcenil. Stačilo se zachovat nediplomaticky (rozuměj narychlo vyhlásit válku městskému státu, jehož území se mi zamlouvalo) a dvě mocnosti mě prohlásily za nedůvěryhodného a pak mě v roli "ochránců světového pořádku" začaly rovnat do latě svými vojáky. Nepřátelé zkrátka čekali na záminku - a tu jsme jim dal. Tenhle model chování samozřejmě známe i z našeho světa, a nemusíme se přitom ohlížet nijak daleko do historie... A protivníci jsou tu opravdu chytřejší, takže vám obvykle nic nedarují.
Co by to bylo za datadisk ke strategické hře, kdyby nepřinášel nové budovy, divy světa, technologie a jednotky. Tohle všechno tady je, třeba policejní stanice, protiletecký kryt, Terakotová armáda nebo Hubblův teleskop. A skoro třicítka nových vojenských jednotek, namátkou jmenujme kulometčíka nebo válečné slony, specialitu Kartáginců. Jo, jasně - nové civilizace. Kromě té před chvíli jmenované jde o dalších osm, jako jsou třeba Holanďané, Mayové nebo sympatičtí druidsky založení Keltové. A samozřejmě tu tím pádem máme i devět nových světových lídrů, ale to je fakt jen kosmetická záležitost. A taky narazíte na pár neokoukaných městských států, a pár nových - s nimi souvisejících - úkolů.
Nové vojenské jednotky vám samozřejmě rozšiřují válečné možnosti, stejně jako drobet detailnější bojový systém. Logika je pořád stejná, nicméně autoři rozšířili škálu hitpointů a bojových atributů (řádově přidali jednu nulu), čímž samozřejmě prohloubili rozdíly mezi různými jednotkami. A my hráči tak máme více prostoru při plánování válečných operací. Krom toho rozdělili loďstvo na plavidla určená k boji zblízka a na dálku, ale to samozřejmě s herní mechanikou nijak nezamávalo. Také se mi zdá, že přibylo možností upgradu, jinými slovy i jednotky z ranných fází hry si můžete postupnými vylepšeními protáhnout celkem dlouhým časovým obdobím. A v praxi to znamená, že vám bude mnohem víc líto každé ztráty.
Obvykle jsem ve všech Civilizacích mydlil hlavně ústřední dlouhou kampaň pokrývající celou lidskou éru od pravěku až po blízku budoucnost, nicméně v Gods and Kings jsem poprvé více propadnul i připraveným scénářům. Tedy, scénářům. Když se řekne scénář, každý si představí spíš jednorázovou záležitost, ale tady jde samozřejmě taky o časově hodně náročnou pařbu, jinými slovy (zase) o ovládnutí světa, jen v o něco kratším časovém úseku a za specifických podmínek.
Dva historické scénáře vás povedeným a historicky (poměrně) věrným způsobem zavedou do Říma čelícího barbarské hrozbě nebo do temného středověku. Nejoriginálnější scénář je ovšem ten poslední - Impérium zakouřeného nebe. Pod tímhle podivným názvem se skrývá fiktivní steampunkový svět, ve kterém několik mocností bojuje o své místo na slunci pomocí bizarních tanků poháněných parou, či dokonce parních letadel...
Datadisk Civilization 5: Gods and Kings pro PC vydala Cenega v červnu za 499 Kč a ke spuštění vyžaduje původní hru.
koupit z Xzone
Na první pohled mohou Gods and Kings opravdu vypadat jako zcela standardní rozšíření strategické hry. Stejná grafika, nové scénáře, budovy, jednotky. Jenže taky přepracovaný bojový systém a zcela nový prvek - náboženství -, které nejen rozšiřují, ale hlavně prohlubují a trochu mění herní zážitek. Navíc jsem zjistil, že počítačoví protivníci jsou mazanější než dřív, čile spolu (ale i s vámi, dáte-li jim příležitost) kují pikle a neodpustí vám žádnou větší chybu. Ač to samozřejmě platí relativně v závislosti na zvolené obtížnosti.
Civilizace V je sama o sobě titulek znovuhratelným v podstatě do nekonečna, ale přídavek Gods and Kings vám přesto dá dost dalších nových důvodů, proč se pustit do podmaňování světa. A pozor, ještě jednou: k jeho spuštění musíte mít nainstalovanou původní hru.
VERDIKT: Výborná strategie si zaslouží pořádný datadisk - a Gods and Kings takovým je. Nové civilizace, jednotky, budovy a technologie jsou samozřejmostí, tři speciální scénáře pobaví. A vylepšená AI, upravené boje a náboženství hru výrazně prohlubují. Jen s (novou) špionáží si autoři mohli trochu více vyhrát...