RECENZE Cities Skylines
Jak bylo SimCity na hlavu poraženo v řadě oblastí.
Před dvěma lety jsme si v recenzi Cities in Motion 2 neodpustili narážky na to, že jeho vývojáři to budou možná chtít časem nandat i kolegům z Maxisu a celému jejich SimCity. Potenciál tu totiž rozhodně byl. Ač se jednalo o čistě dopravní strategii, stačilo se podívat na strukturu a půdorysy měst, které už tehdy co do členitosti a velikosti patřily do jiné ligy. Nedávno EA studio Maxisu víceméně rozpustilo, přičemž po SimCity zůstal zástup naštvaných fandů. A to i přesto, že se vloni po neutuchajícím nátlaku vrátil offline režim a podpora modifikací. Směšně malé mapy nicméně zůstaly a další neduhy jakbysmet.
Hlad po městské strategii ze staré školy tak nejenže zůstal, ale stále rostl a vydání této hry nakonec způsobilo pozdvižení. Vývojářům po fiasku SimCity vlastně stačilo nasosat poznatky od nespokojené komunity a zkusit jim vyjít maximálně vstříc. Rychle pochopili, že pro hráče stavitelských her je nejdůležitější maximální volnost, prvky podporující kreativitu a hlavně mnohem konzervativnější přístup. Cities: Skylines jsou tedy 100% singleplayerovou hrou. Žádné online funkce během hraní nebo vynucovaný kooperativní multiplayer zde prostě neotravují. Zároveň ale překvapila úplná absence jakékoli varianty hry pro více hráčů. Ačkoli je hra vhodná i pro naprosté nováčky, vstup do hry jim nijak neulehčuje. Na rozsáhlý tutoriál nebo ukecané poradce rovnou zapomeňte a vystačit si jen musíte s občasnou nápovědou.
Na druhou stranu, jestli jste někdy v minulosti hráli starší díly SimCity, nebudete mít žádný větší problém. Začnete hezky přípojkou od dálnice, nalajnujete první silnici, vyznačíte rezidenční, komerční či průmyslové zóny a doplníte inženýrské sítě. V téhle části mohou narazit snad jen ti, co hráli pouze poslední SimCity a neznají klasické vodovodní potrubí nebo stožáry elektrického vedení. Někomu se to může zdát už přežité, ale mě se tyhle prvky libí a jsem rád, že se zde znovu objevují. Už při stavbě silnic si nelze nevšimnout, že se jako chytrá pomůcka zobrazují obrysy budoucích parcel. Je to jednoduchý systém, který vám názorně ukazuje, že pozemky sahají maximálně na čtyři dílky od vozovky, a podle toho si můžete lépe navrhovat ulice, aby v nich nebyla nechtěná hluchá místa. Navíc v zatáčkách nebo křižovatkách s ostrými úhly hezky vidíte, jak se podle zakřivení silnic či terénu upravují tvary stavebních parcel.
Novinkou, která se mi fakt hodně líbí, je vlastní vyznačování okrsků. Něco podobného se už objevilo právě v Cities in Motion 2, kde bylo možné barevně šrafovat zóny města pro tarify jízdného. Zde je to dotaženo ještě mnohem dál. Své město si můžete rozdělit do jednotlivých obvodů (lze si je i pojmenovat podle svého) a spravovat je místními vyhláškami. Například v okrsku, kde jsou průmyslové zóny, můžete povolit nebo naopak zamezit těžbě nerostných surovin. V okrajových čtvrtích lze zase dosáhnout nařízeními toho, že se nesmí stavět výškové budovy, protože takové stavby chcete mít třeba jen v centru města. Místní vyhlášky mohou být ale různé. Třeba zákaz kouření, omezování používání vody, vyšší daně pro určité skupiny nebo MHD zdarma po vybrané lokality.
Řada stavebních a herní prvků je ze začátku nedostupná. Určité typy budov, služeb nebo možností (rozšíření mapy, zavedení daní, možnost půjček atd.) se odblokují až ve chvíli, kdy dosáhnete požadovaného milníku v počtu obyvatel vašeho města. Je to zkrátka krok, který vás posouvá dál a funguje jako umělý motivátor (pokud ho potřebujete).
Tím jsme nakousli další část. Cities: Skylines si v oblasti nějakých scénářů či herních úkolů na nic nehraje a v základu vlastně po této stránce nic nenabízí. Základním kamenem je ničím neomezené stavění města dle vašich představ a čím větší, tím těžší je zvládnout veškerou dopravní infrastrukturu. Sto a více tisícová města už jsou v oblasti silnic a funkční dopravy docela slušná fuška. A pozor, nemluvíme tady o zfixlovaných počtech obyvatel, jak to dělalo poslední SimCity.
Rozloha města oproti počtu obyvatel v tomto případě velmi dobře koresponduje. Pokud si dáte tu práci vystavět takhle obrovité město, vězte, že stále je co dělat a vylepšovat. Ne, že bych se nějakým dodatečným úkolům ve hře nějak bránil, ale zároveň mi ani nijak zvlášť nechyběly. Hlavní pro mě bylo, že jsem si mohl, dělat cokoli jsem chtěl, bez toho, aby mi vývojáři vnucovali svou vlastní vizi hraní.
Když jsem zmínil velikost map, tak tohle už není ze strany Colossal Order vůči Maxisu a EA snad ani políček do tváře jako spíš rovnou vztyčený prostředníček. Startovní čtverec mapy v Cities: Skylines je asi tak stejně velký jako ten v SimCity, jenže už při dosažení populace 850 obyvatel se odemyká první nabídka na dokoupení jednou tak velké mapy z libovolné světové strany a to samé pak můžete ještě několikrát zopakovat, až do velikosti devíti čtverců. To ovšem mluvíme o obyčejné základní mapě.
Už nyní si lze na pár kliknutí stáhnout bezpočet nových map přes Steam Workshop, které umožňují stavět města na mapách, které jsou až 25x větší než ty z minulého SimCity. Rozdíl je evidentní. Strukturu svého města nemusíte prakticky vůbec podřizovat jeho hranicím, ale naopak se můžete svým návrhem víc než kdykoli předtím přiblížit vzhledu skutečně existujících měst. Zapomeňte na přiblblé čtverce a dejte průchod své fantazii. Tady totiž na ní máte místa kolik jen chcete.
Hardcore fandy možná zamrzí, že vývojáři pojali Cities: Skylines tak, aby oslovili co možná nejširší skupinu hráčů. Obávám se, že obtížnost nedosahuje SimCity 3000 nebo SimCity 4. Pokud jsem se držel základních pravidel naučených v minulosti, nedostal jsem se do vážnějších finančních problémů se zajišťováním služeb města, což jak je známo u starších dílů SimCity, tak snadné rozhodně nebylo. Samozřejmě není ani V Cities: Skylines při neuváženém investování problém přijít na buben, ale v tomhle ohledu to prostě není tak velká výzva.
Ten, kdo nebude s tímto stavem spokojen, může jít do menu pro správu modifikací, kde vývojáři nachystali pár vlastních vzorových úprav. Jednou z nich je i obtížnější hratelnost, která prodražuje stavbu a údržbu budov o 25% a snižuje poptávku po výstavbě v zónách. Další modifikace vám pro změnu umožňují zahrát si čistý sandbox s nekonečně penězi a odemčenými všemi budovami.
Podpora úprav a módů hned od prvního dne se ukázala pro tuto hru jako naprosto klíčová záležitost. Přímo ve hře jsou dostupné nástroje pro úpravu map a ti zkušenější z vás se mohou pustit i do vylepšování a výroby nových herních objektů. Veškeré výtvory se dají jedním tlačítkem uploadovat do Steam Workshopu a odtud distribuovat ostatním hráčům. Člověk, který si chce postahovat nové věci do hry, si jen vyfiltruje, jaká tematická skupina objektů nebo módů ho zajímá, a už si prohlíží katalog všeho, co je k dispozici. A že toho je!
Od map, které o dost kvalitou převyšují ty defaultní, přes uložené pozice, nové budovy, desítky variant vylepšených dálničních sjezdů až po módy upravující barevné filtry nebo pohledy kamer. A přitom stačila obyčejná maličkost - ihned zpřístupnit editační nástroje herní komunitě a ta se doslova ze dne na den postarala o obrovskou část herního obsahu a navíc zadarmo. Sám jsem si už stihl postahovat tolik úžasných map, že mi bude trvat měsíc, než se jimi vůbec jen proberu (výběr nejlepších modifikací, přestavěna mapa z GTA 5 do Skylines).
Věnovat se musíme i pár nedostatkům. Abyste chápali - Cities: Skylines je výborná hra, ale nedá se zase tvrdit, že je naprosto dokonalá. Jak už jsem zmínil výše, ve hře se vyskytují i nerostné suroviny, které se dají těžit. Dokonce se dá pracovat i s obnovitelnými zdroji, kdy těžba dřeva je vyvážena výsadbou nových stromů. Problémem ale je, že o suroviny a obchod s nimi se hráč nestará přímo, protože se to děje hodně zjednodušeně a skrze nastavení průmyslových zón. Výběrem z menu prostě posvětíte určitý typ průmyslu nebo těžby v dané oblasti a tím vaše úloha tak nějak končí. Pak už si jen zkontrolujete v tabulkách, kolik tohle vaše rozhodnutí vyneslo peněz a jak to případně odnáší životní prostředí.
Oproti tomu je ale zase v Cities: Skylines mnohem lépe vymakaná tvorba městské dopravy. Aby také ne, když vývojáři mají za sebou oba díly Cities in Motion. Díky tomu lze budovat dopravní depa a zastávky pro metro, vlaky, autobusy a lodě (ve hře se jinak vyskytují i letiště). Trasy linek si navrhuje sám hráč, takže dopravní spojení rozváží lidi z přesně určených míst tam, kam chcete. Výsledkem dobré dopravní obslužnosti nejsou jen menší zácpy v ulicích ale i generovaný zisk z jízdného.
Také se zde nestřídá den a noc, což ale nakonec nehodnotím jako negativum, protože já se pak alespoň lépe soustředím na stavění města bez neustálé změny světelných podmínek. Víc mě mrzí absence vyvolávání přírodních katastrof typu zemětřesení, meteority nebo tornáda. Živelné pohromy ale jinak přeci jen nějaké zastoupení ve hře mají. Vznikají požáry budov a také může dojít k záplavám. Zatímco vznik ohně je nahodilý, k potopě dochází například nevhodným umístěním vodní přehrady na řece. Voda se pak začne rozlévat do okolí a ovlivňuje chod města včetně provozu na silnicích. Ono vůbec fungování vody je zde velmi pěkně ztvárněno. Vodní toky mají vlastní proudy s proměnlivou výškou vodní hladiny.
Ani umělá inteligence mě zatím nijak zvlášť neurazila. Všiml jsem si sice, že se zde dělají stejně nepochopitelné zácpy v jednom pruhu jako v Cities in Motion 2, ale jinak k přehmatům posledního SimCity to má daleko. Pokud třeba budete chtít oblbnout systém, že postavíte autobusovou linku, která bude kroužit kolem jednoho domovního bloku, zvedne se sice oblíbenosti v okolí (obliba pramení z fyzické přítomnosti zastávky u domu, nemá nic společného s trasou linky), ale lidi nejsou tupí a do nesmyslné linky prostě nenastoupí. To v SimCity, pokud si vzpomínám na jedno vtipné video, byli Simáci schopní se nasáčkovat do autobusu, na blízké druhé zastávce vystoupit a pak se ve štrůdlu pěšky zase vrátit na první zastávku, kde si opět počkali na bus k druhé zastávce, čímž se dokonale zacyklili.
Grafika je u Cities: Skylines trochu rozporuplná. Z dálky totiž vypadá úchvatně, ale při větším přiblížení to už taková hitparáda není. Modely budov jsou trochu jednodušší a stínování by také mohlo být na vyšší úrovni. Zubatost hran je i přes zapnuté vyhlazování docela patrná, což se dá zamaskovat rozostřením vzdálenějších objektů, ale třeba mě tento efekt není moc příjemný na oči, takže se ho snažím v nastavení spíše potlačovat. Vyzdvihnout ale musím celkový vizuál měst. Když se z dálky dívám na metropole, mám pocit, že koukám na skutečná města a tenhle pocit nikde jinde nezažijete (HW nároky).
Cities Skylines pro PC v angličtině vyšlo jen digitálně 10. března.
koupit na Muve.cz levněji než na Steamu.
Celkově vzato Cities: Skylines dokázalo prakticky z ničeho vytěžit skoro maximum. Koncept budovatelské strategie a správy města zase posunuly o kus dál. To vše na obrovitých mapách a s velikou podporou hráčské komunity. Některé oblasti (hlavně městská doprava) jsou propracované do hloubky více než kdekoli jinde, ale zase průmyslová výroba je možná až moc zjednodušená. Bát se hry nemusejí ani naprostí nováčci. Navíc herní doba se dá počítat doslova na desítky hodin, zvláště na větších mapách. Nesmíte ale očekávat, že vám hra sama bude servírovat nějaké úkoly nebo vymýšlet cíle hry. Od toho jste tady vy, abyste navrhli svá vlastní města od úplných základů až po bezchybně fungující metropole.
