Bulletstorm

Takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho, ale budete mi muset věřit, že zbraně jsou na Bulletstormu asi to nejlepší. Fantazii měli vývojáři skutečně bujnou. Ve vašich vraždících orgiích pomáhá i prostředí, které je vysoce interaktivní. Klasické výbušné barely bych snad ani nemusel zmiňovat, protože třeba masožravé kytky jsou mnohem zajímavější. Dokážou být dobrým sluhou, ale špatným pánem, protože žerou nejen nepřátele, ale i Graye. Velmi častou výbavou úrovní jsou ostny, informační tabule pod elektrickým proudem, plápolající ohně, rotující větráky, nebo třeba paraziti rostoucí na stromech či elektřinou nabité mušky. A každá tahle věc se dá použít k dalšímu způsobu, jak se vypořádat s hordou krvežíznivých mutantů nebo chladnokrevných vojáků.

Kromě zbraní jako takových má Gray možnost drtit protivníky takříkajíc ručně. I když bych spíše měl napsat snožmo. Už od začátku kolem sebe kope jako malé dítě a klouže se po zemi jako vánoční kapr. Oběma způsoby vymršťuje mutanty do vzduchu, kde je lze dále zpracovávat. V momentě, kdy si na zápěstí připne onu elektronickou hračičku, může navíc na větší vzdálenosti protivníky naopak přitahovat, nebo jich ve speciálním módu do vzduchu v jeden moment vymrštit větší množství. Kdykoliv nepřítel levituje sám o sobě, bez vlivu na okolí, vstoupí do zpomaleného stádia, kdy do něj můžete prát tuny olova.

1 of 8

Caption

Attribution

V podstatě neustávající akci přerušují jen přesuny na delší vzdálenosti. Na můj vkus až příliš často jen bezcílně běžíte koridorem a občas zmáčknete „A" (na X360), abyste přelezli přes padlý kmen. Párkrát se dostanete do nějakého toho dopravního prostředku. Většinou tyhle pasáže ve hrách moc nemusím, ale tady jsou pojaté v opravdu velkolepém stylu. Ale více prozradit nechci. On je totiž Bulletstorm skvělý právě v tom prvním momentu překvapení, kdy si říkáte, co se to na vás zase řítí, jaký jste svými činy vyvolali masakr a jestli tenhle finální boss může být ještě větší než ten předchozí.

Ještě bych se chtěl vrátit k jednotlivým postavám a humorným situacím, které na hráče Bulletstorm neustále vrhá. Po většinu hry se mi totiž zdálo, že postavy až moc přehrávají a i kdyby to byl umělecký záměr, moc na mě nezapůsobil. Jako by se scénárista nemohl rozhodnout, jestli je hrdina vypatlaná mlátička, která se považuje za poloboha, nebo citlivý voják, kterého zradil jeho nadřízený a který se jen snaží napravit všechno příkoří vesmíru. Z podobného soudku mám i stížnost na nahrávací obrazovky před úrovněmi, které často prozradí velmi vzácné příběhové zvraty. Jak tohle mohl někdo dopustit?

Chci ještě zdůraznit vskutku idylické vyhlídky, kterými jste zahlcováni. Unreal engine 3.5 odvedl velmi dobrou službu, i když mám pocit, že hry na něm postavené vypadají jedna jako druhá. Takže jestli jste hráli Gears of War, Castlevanii, nebo Enslaved, máte dobrou představu. Muzika rozhodně nehraje prim, kytarové rify spíše piští v jedné symfonii se sprškami kulek. Důležitější než hudba jsou ale stejně drsňácké rozhovory, kterých je hra plná a o nichž je i předchozí odstavec.

Poměrně překvapen jsem byl obtížností. Zvolil jsem třetí z pěti a hra se mi zdála až příliš jednoduchá. Rozdíl těžšího oproti jednoduššímu nastavení není jen v tom, kolik toho vydržíte, ale hlavně v ceně nábojů a vylepšení zbraní. Multiplayer je zastoupen v podobě kooperativního Anarchy mode, což je variace na The Horde z Gears of War. Podstatným rozdílem je, že celý tým musí spolupracovat na zabíjení nepřátel tak, aby dosáhl týmových komb. Za ně dostává více bodů. Jestliže jich na konci nemáte dostatek, neposunete se dále. Za multiplayer se potom ani nedá považovat další režim Echoes, což je nastavovaná kaše ve formě probíhání již dříve prošlých oblastní na rychlost a počet bodů.