Brutal Legend
Z kostlivců udělal fašírku a zmocnil se kytary.
My jsme si posléze zase drandili, celý komplex při tom kolaboval, takže jsem se musel vyhýbat dírám a skákat přes propasti a vůbec, byla to jízda. Lineární část E3 dema byla za mnou. Byla naprosto ujetá. Trochu mi připomínala Psychonauts – ne náhodou, Tim Schafer je taktéž autorem. To prostředí, ty postavy, ty události... všechno bylo tak pohnuté, absurdní, nahodilé, nedávalo to vůbec smysl, ale byla to taková bžunda!
Teď přišla nečekaná freeroamingová sekce hry. Objevil jsem se v otevřeném, hezky světlém a zeleném světě, a měl pět minut (časový limit pro E3 demo, jinak vás autoři nechají dělat co chcete a jak dlouho chcete) na to si ho prostě užít. „Když dokončíš misi, vrátíš se sem, kde můžeš jen tak jezdit, plnit další mise, prozkoumávat a tak,“ vysvětlil mi již poměrně zažitý koncept Gabe. A tak jsem, teď už bez kámošky, jen tak drandil a po chvíli se rozhodl zapíchnout to vedle zakopané garáže. U té jsem opět zahrál svoje sólo, garáž vyplula na povrch, já do ní vjel, projel bláznivým pekelným bludištěm a přede mnou se objevil Ozzy Ozbourne (!), mlel páté přes deváté, fakt kecal úplné nesmysly, až jsem se nakonec dozvěděl, že on je mechanik a že mi za peníze poskládá nadupaný hot rod – a tak jsem na svojí káru namontoval kulomet, nějaké granáty, lepší motor, dal jsem na ní hezké grafity a vyrazil ven.
Tam mě čekala mise, kde mě banda kámošů rockerů požádala o asistenci při jejich výpravě v náklaďáků, že prý po nich půjdou nějaká stvoření na motorkách. Kývl jsem. Byla to taková typická GTAčková mise. Jel jsem za souputníkem chudákem a odrážel útoky dotírajících otrapů. Zaměřování tady bylo automatické, takže vážně pohoda klídek tabáček, jen další bláznivá jízda se spoustou děsně cool hlášek. Jo a misi, kde Eddie sháněl strunu dostatečně silnou pro kytaru, která léčí ostatní, jsem ještě nezmiňoval, že? Blázinec, to vám řeknu, rockový absurdní blázinec je to.
A kde je ta strategická část hry, kterou jsem zmiňoval na začátku článku? Tu bohužel demo už neukazovalo. Gabe mi k ní ovšem aspoň něco řekl, byť příliš konkrétní zrovna nebyl: „Bude to fungovat de facto jako RTS. Pod vedení dostaneš armádu o deseti, někdy i dvanácti jednotek, všechno to budou různá individua z našeho univerza, a budeš válčit proti jiné armádě.“
V Brutal Legend toho je překvapivě hodně a jeho dohrání prý zabere minimálně 12 hodin – a to ještě za předpokladu, že se vykašlete na prozkoumávání světa a spoustu vedlejších úkolů. Od hry jsem toho až do dneška moc nečekal, ale ta necelá hodinka s ním ve mně zapálila oheň nadšení a už se, prostě řečeno, nemůžu dočkat plné verze. Dort od pejska a kočičky, jenž ovšem funguje a chutná fantasticky. Tahle hra je bláznivá, originální i pekelně zábavná. A něco takového náš průmysl potřebuje jako sůl.